Skok do vody může skončit na operačním sále

Zlomeniny páteře po skoku do vody jsou jedním z nejnebezpečnějších letních úrazů. Díky soustavné, mnohaleté osvětě se jejich počty v současné době snižují, stále ještě ale záchranné zdravotní služby přivážejí do páteřních center dost „skokanů“. Právě tak se říká pacientům (téměř výhradně se jedná o muže), kteří se přímo po hlavě neopatrně vrhají do ne příliš bezpečných vodních nádrží.

„Skok s odvážným odrazem a šipkou do vody sice vypadá efektně, pokud se ale jedná o vodní nádrž neznámou, může takové gesto končit nebezpečným poraněním páteře. Mnoho mladých chlapců – vozíčkářů by mohlo vyprávět: jak byl bazén příliš mělký, jak se pod hladinou jinak hlubokého rybníka skrýval kámen nebo zbytek kdysi rostoucího stromu,“ říká MUDr. Luděk Prokop, zástupce primáře Neurochirurgického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce. Při skoku do vody lidé předpokládají, že je případně zachrání dopředu natažené ruce. Ovšem ve skutečnosti je to často tak, že ruce neudrží prudce padající váhu těla a úderem hlavy o dno se poškodí  krční obratle, často je zasažena i mícha, takže následuje okamžité ochrnutí a bohužel mnohdy i utonutí.

Touhu předvést elegantní skok do vody ovšem někdy mívají i zralí muži. Panu Františkovi bylo už kolem padesátky, když se rozhodl ukázat svým známým, jak se dá do bazénu s ani ne metrovou hloubkou skočit za pomoci akrobacie. Rozběhl se s tím, že po skoku stihne dát před sebe ruce, udělá stojku a pak kotoul. Nestihl to a náraz hlavou do tvrdého dna je poslední moment, který si pamatuje. „Utrpěl tříštivé zlomeniny prvního a druhého krčního obratle, takže jsme provedli stabilizaci horní a střední krční páteře vnitřním fixátorem, který jsme po devíti měsících odstranili,“ vysvětluje doktor Prokop. Pan František o vlásek unikl smrti – nezranil si míchu. Proto dnes žije jako před úrazem a stěžuje si pouze na omezenou možnost otáčení hlavy.

Poranění páteře představují ohrožení pro celý organismus. „Páteř je nosný pilíř lidského těla. Vývojem se na něm vytvořily dvě křiviny v oblasti krční a bederní. Tyto úseky jsou nejpohyblivější a nejzatěžovanější. Proto bývají také nejčastějším místem úrazů. Páteř má ovšem kromě mechanické také funkci ochrannou – v páteřním kanále chrání míchu a z ní vystupující nervové kořeny. Mícha je nejdůležitější spojnicí mezi mozkem a periferií. Prostřednictvím nervových drah probíhajících v míše jsou přenášeny vzruchy z celého těla do mozku a naopak z něj převáděny pokyny ke kosternímu svalstvu,“ popisuje MUDr. Jiří Chrobok z Neurochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce.

Při úrazech páteře mohou být v lepším případě poškozeny pouze obratle, v horším případě také mícha. Ta bohužel nemá schopnost regenerace, takže při úplném přerušení její funkce již nelze její činnost obnovit. Udává se, že u 40 % poranění krční páteře a u 20 % postižení hrudní či bederní páteře bývá současně poškozena i mícha.
Poranění krční páteře, jež si způsobují muži při skocích do vody, patří k těm nejnebezpečnějším, protože v úrovni čtvrtého krčního obratle vychází z míchy brániční nerv, jehož prostřednictví je řízeno břišní dýchání. Lidé, kteří si poraní míchu v této oblasti, přestanou dýchat v důsledku ochrnutí jak mezižeberních svalů, tak i bránice. Proto je může zachránit jen okamžitá lékařská pomoc spojená s umělou plicní ventilaci poskytnutá do pěti minut. Jinak zemřou udušením.

Léčba úrazů páteře

Při poranění páteř je vždy potřeba provést rentrenové a CT vyšetření, které ukáže rozsah zranění, a lékaři podle toho určí další léčebný postup. „Pokud nejsou úrazy páteře spojeny s její aktuální či potenciální nestabilitou, volíme léčbu konzervativní, kdy se pacienti léčí klidovým režimem, speciální gymnastikou zádového svalstva a pomoci na míru vytvořených fixačních korzetů,“ vypočítává doktor Chrobok.

Chirurgická léčba se provádí u 20 – 30 % úrazů páteře bez míšního poranění a u většiny poranění páteře s míšní lézí. Páteřní chirurg operační léčbu preferuje tehdy, když se jedná o nestabilní či potenciálně nestabilní poranění, kdy by i po relativně úspěšné konzervativní léčbě mohlo po 2 – 5 letech dojít k deformitě páteře. Operaci upřednostňují i někteří pacienti, kteří si přejí rychlejší uzdravení a hodlají se dříve vrátit do práce. Pokud jejich zdravotní stav dovoluje podstoupit možná rizika chirurgického zásahu, lékaři jej provedou.

„Pokud si pacient při skoku do vody poraní pouze páteř, má velkou naději na uzdravení. Rehabilitace vlastní páteře začíná až po zhojení poraněných částí obratlových těl a odstranění zevní fixace – límce či ortézy. Nemocnému je pak třeba zvolna mobilizovat páteř. Celý proces trvá od operace zhruba tři až šest měsíců, než může člověk znovu obnovit svůj běžný životní režim,“ vysvětluje doktor Prokop. Při poraněních míchy jsou následky mnohem závažnější a chirurgická léčba probíhá v páteřních centrech, kterých je nyní v České republice 18. Odtud jsou nemocní překládáni po dvou až třech týdnech na některou ze čtyř spinálních jednotek (Praha FN Motol, Liberec, Brno, Ostrava). Od 12. týdne po zranění probíhá chronická fáze léčby v některém z rehabilitačních ústavů, kde se lidé učí soběstačnosti a novému zařazení se do společnosti.