Školka a úžasná vychovatelka

Většina z nás se do školky těšila. I moje dcerka se do školky těšila a před několika hooodně lety i já. Tak netrpělivou holčičku, jako mě, byste těžko hledali. Až nadešel ten osudný den a já vykročila poprvé do školky. První den, paráda. Hodně dětí, plno hraček, krásné dojmy. Ty dojmy se ovšem postupně stávaly šedivé a posléze jen černé. Naše paní učitelka, vlastně vychovatelka, totiž byla strašná pedantka.

Do školky vedla od nás jen jedna cesta a to přes zámek.V zámecké zahradě, jak už to u zámků obyčejně bývá, byly kotce pro lovecké psy a paní vychovatelka nás strašila tím, že když nebudeme po obědě spát, dojde ke kotcům a v lepším případě na nás poštve zlé psy, v tom horším nás tam zavře.

Joj, to byla dětská dušička plná strachu a ono to nekončilo……..

Takovou první posměvačnou poznámku typu: Jéééé, posledníček, děti podívejte posledníček, řekněte: Posledníček….mám právě od ní.

Kolik slz jsem ráno vyplakala, že do školky chodit nebudu, že se mi tam nelíbí, nic nepomáhalo.  A každý den, byl stejný jako předchozí

Když mi jednou v zimě nešly natáhnout kozačky se zipem a brečela jsem v chodbičce, kde jsem zůstala sama, protože paní vychovatelka na posledníčky nečeká, tak už jsem do školky vážně chodit nechtěla.

Každý den jsem totiž preventivně před školkou zvracela a bylo mi špatně. To bych snesla raději návštěvu zubaře, než jeden den ve školce.
Rodiče se stále ptali, co mi je, a já jen, že už tam nechci, že se mi tam nelíbí, ale to nebyl důvod školku opustit.

Nakonec to všechno dopadlo úplně jinak, maminka si povídala s jednou známou a ta jí sdělila, že svou dcerku v té školce odhlásí, že tam chodit nebude, protože prožívá každodenní hrůzu a každé ráno, že prý zvrací a paní doktorka jí řekla, že to může být způsobeno psychickou blokádou.
Nakonec ze mě některé ty hrůzy rodiče vymámili a okamžitě jsem do školky přestala chodit.

Vzali mě jinde, tam nebyl problém a do školky jsem se zase těšila….
A co ta úžasná paní vychovatelka ?
Byla převelena jinam, do školní družiny k prvňáčkům, takže další rok jsem si zažila zase svoje, když mi nutila jídlo ……..

Ale nebojte, už jsem strach neměla a svěřila se rodičům. Co dělala vychovatelka pak ? Nevím, hlavně, že nebyla se mnou…..