Slabinou dnešní medicíny je obecně nedostatek času - Lázně Teplice nad Bečvou mají řešení

-Komerční sdělení-

Ročně se v celé České republice uskuteční osm až devět tisíc operací srdce, z toho minimálně 12 procent operantů absolvuje léčebný pobyt v Lázních Teplice nad Bečvou. Především pak v Lázeňském domě Bečva, jehož součástí je také Odborný léčebný ústav pro kardiorehabilitaci, který disponuje nejmodernějšími přístroji a patří k evropským špičkám. Ředitelem kardiorehabilitace a primářem zdejšího odborného léčebného ústavu je MUDr. ROMAN HUSÁR.

A právě s MUDr. Romanem Husárem jsme si povídali nejen o zdravotních problémech lázeňských pacientů.

O jaké pacienty se vlastně u vás staráte?

Především o ty se srdečními nemocemi, po operacích srdce. Tato skupina tvoří přibližně 95 % všech našich pacientů. Většina z nich je ubytována přímo v Bečvě, kde máme veškeré potřebné vybavení a zázemí, včetně čtyřiadvacetihodinových lékařských služeb. Ti v lepším zdravotním stavu, třeba po infarktu, jsou ubytováni v Lázeňském domě Slovenka, který je s Bečvou propojen zastřešeným koridorem, ale máme prakticky stále plno.

Jak vypadá vaše lázeňská či zdravotní péče?

U nás je velmi důležité lékařské vyšetření, podle kterého předepisujeme a upravujeme procedury. Naši klienti každý den chodí k lékařům na kontroly, každý den zjišťujeme a sledujeme jejich zdravotní stav. Pracuje u nás pět kmenových lékařů a několik externistů. Držíme normální, nepřetržitou směnu 24 hodin, jako v nemocnici. Často prvních sedm i čtrnáct dnů řešíme komplikace po operacích. Někdy naši pacienti nejsou ani schopni první týden samostatně fungovat, sami chodit. Mají klasické interní komplikace, arytmie, problémy s dýcháním a podobně, které musíme stále řešit, a tak musí být pod neustálým dohledem. Někteří nejsou schopni sami dojít do vany, mnohým pacientům musíme měnit rozpis procedur několikrát za pobyt, podle jejich aktuálního zdravotního stavu.

Takže neděláte pouze kardiorehabilitaci?

U nás nejde o lázeňskou péči v tom klasickém slova smyslu, spíše o doléčování komplikací zdravotního stavu. Pacienti, které u nás máme, potřebují denní ošetřovatelskou sesterskou péči, což nabírá charakter polonemocničního režimu. Bylo by úžasné, a hlavně potřebné, kdyby na pooperační pobyt navazoval další, třeba za tři, šest měsíců, klasický rehabilitační pobyt. To by pacientům strašně moc pomohlo. A proč to nejde? V čem je příčina? Ono je to složitější, a to pominu legislativu...
Pracujeme s kvalitnější diagnostikou, dokážeme lépe léčit kardiovaskulární nemoci, ale také cévní mozkové příhody. Pokročila léčba základních onemocnění jako je vysoký krevní tlak nebo cukrovka.
Díky tomu všemu úspěšně prodlužujeme životy našich občanů. Podle statistických údajů stoupá věk dožití u žen i u mužů. Muži se dnes průměrně dožívají téměř 78 let, ženy zhruba o šest let více, a to je myslím příznivá zpráva pro nás pro všechny. Samozřejmě, že s přibývajícím počtem seniorů zaznamenáváme podíl pacientů s civilizačními chorobami. Velmi často jde například o cukrovku, hypertenzi respektive ischemickou chorobu srdeční. Tím pádem přibývá operací, a v nemocnicích nejsou lůžka pro další, nové případy. U nás v Odborném léčebném ústavu v první fázi vlastně doléčujeme. Ale máme i takové pacienty, např. 85 leté, kteří po týdnu už sami chodí. Na druhou stranu zde jsou i tací, kteří mají jednu komplikaci za druhou a ani 28 denní pobyt jim prostě nestačí.

Co je největší zdravotní slabinou pacientů?

Slabinou dnešní medicíny je obecně nedostatek času jak na straně lékařů, tak pacientů. Užívají se velká množství léků, mnohdy v různých kombinacích a na doporučení různých specialistů. Často konzumujeme stejné generické látky pod různým firemním názvem, což pro pacienty může představovat vyšší zdravotní riziko. Velkou individuální slabinou je i nedostatečná informovanost
lidí o jejich nemoci, o tom, jak ji léčit a motivovat se ke změně režimu, která je nezbytnou součástí téměř každé léčby.

Zmínil jste tzv. civilizační choroby. Jak je léčíte, na co by si sami pacienti měli dávat pozor?

Jednou ze zásadních věcí je informovanost. Pro mě jako lékaře je nejlepší, když pacient, kterého léčím, má dobré informace o své nemoci, ví, kterých příznaků nebo potíží si má všímat a nebojí se je včas hlásit. Samozřejmě to předpokládá určitý stupeň důvěry mezi pacientem a lékařem, což je podle mě v medicíně vůbec to nejdůležitější a pro nás, pro lékaře, to je velká výzva. U pacienta s cukrovkou je úmrtnost několikanásobně vyšší než u člověka, který touto nemocí netrpí. Je to dáno tím, že u diabetiků stoupá riziko kardiovaskulárních příhod. V posledních letech dokážeme vhodnou léčbou toto riziko významně snižovat. Dá se tedy říci, že úmrtnost pacientů s diabetem klesá, a jsem přesvědčen o tom, že se dočkáme časů, kdy snížíme kardiovaskulární rizika tak, že klesnou na úroveň běžné populace.
Riziko nemocnosti a úmrtnosti zvyšuje i vysoký krevní tlak, který jde často ruku v ruce s cukrovkou a obezitou. Faktem je, že 68 % diabetiků nad 65 let umírá na kardiovaskulární onemocnění. Z klinické praxe bohužel vidíme, že si svůj krevní tlak hlídá jen každý třetí člověk. Proto bych apeloval na motivaci pacientů a jejich spolupráci s lékařem. Jen pro ilustraci: pokud klienti nespolupracují či například přeruší léčbu, zvyšují tím pravděpodobnost cévní mozkové příhody zhruba o 30 %, infarktu o 15 % a zhoršení hypertenze dokonce o 40 %.

V čem je lázeňská léčba jiná, než ta klasická?

Lázeňská zařízení pozitivně ovlivňují především motivaci klientů. Během několikatýdenního pobytu má náš lékař dostatek času na to, aby se každému dostatečně věnoval a hovořil s ním o všech zdravotních rizicích. Z klinické praxe vím, že v ambulantním provozu či v nemocnicích se lékař nemůže
pacientovi věnovat dostatečně dlouho a individuálně. V našich lázních můžeme průběžně doplňovat jednotlivá vyšetření, na která v běžném ambulantním provozu musíte čekat – mám na mysli třeba EKG, zátěžovou ergometrii nebo echokardiografii.

Co doporučujete pacientům, kteří od vás odcházejí domů?

Dostávají změněnou medikaci nebo částečně změněnou medikaci, protože během pobytu u nás se jejich zdravotní stav změní, zlepší, tak se tomu musí přizpůsobit právě i medikace. Které léky mají brát a které ne, jsou informováni, jak a kdy si mají měřit a kontrolovat tlak a pak musí následovat
péče spádového kardiologa. A samozřejmě, pohybová aktivita. Problém je v odbourávání zažitých stravovacích návyků, které by se měly přizpůsobit současnému zdravotnímu stavu. Starší generace byla vychovávána na vepřovém, ovaru, pivíčku. Není nic lepšího, než klobásky, čerstvý chlebík. O tom si mezi sebou básní, ale to je třeba alespoň trochu změnit.

Neříkejte, že vy si vepřovou nedáte.

Rozdíl je v tom, že naši dědečkové neseděli u televize. U starší i současné generace se to těžko mění. Mají takový vzpomínkový optimismus, a pak berou spoustu drahých léků a možná kolikrát i zbytečně.
Mám kamaráda, který kouřil, rád si dal prasátko i pivíčko, ale onemocněl. Doktor mu řekl, že by s tím měl skoncovat. A přestal. Ano, ale je rozdíl, jestli je někomu 40 nebo 85 let. Ten starší si řekne, nevím, jak dlouho tady budu, tak si užiju. Při tom pro naše klienty pořádáme dvakrát za měsíc přednášky o léčebné výživě, jenomže řada z nich ji nedodržuje. To jsou problémy zejména u starších ročníků, například diabetiků, kteří pivo nepovažují za alkohol, ale za vodu.

Kterými procedurami pomáháte svým pacientům k návratu do běžného života?

V podstatě máme aktivní procedury, pasivní procedury a ošetřovatelské. Mezi pasivní patří vodoléčba, při níž využíváme naší úžasnou minerálku, plynové bazény, vířivky pro horní a dolní končetiny. Součástí ošetřovatelských procedur je například oxygenoterapie čili léčba kyslíkem, biolampa, která slouží zejména při léčbě a hojení ran a jizev, kryoterapie. Mezi aktivními procedurami máme kromě cvičení v bazénu, rotopedu, cvičebných rehabilitací a dalších i nordic walking. Chůzi se speciálními hůlkami v našem krásném parku, kde máme vyznačené tři trasy podle náročnosti, které si naši klienti velmi chválí. Na rozdíl od jiných lázní, kde je rovina nebo samé kopce, máme zde obojí. V našem parku si můžete vybrat buď rovinatý terén, nebo kopcovitý, anebo kombinaci obojího terénu.