Služební cesta do Gentu

Mě se poštěstilo jet na služební cestu do Gentu v Belgii. Gent je správním městem vlámské provincie Východní Flandry. Mimo jiné díky tomu, že má kanálem spojení s mořem, bylo ve středověku prosperující bohaté město a mohlo investovat i do umění. Nevím, co si spojíte s Belgií vy. Já právě vlámské malíře, belgické pralinky a pivo. Při své cestě jsem nejprve letěla do Bruselu letadlem a z Bruselu vlakem do Gentu. V té době bylo poměrně krátce po vstoupení ČR do Evropské unie a do Bruselu z Prahy létala letadla cca každé 2 hodiny a let byl poměrně krátký. Jestli dobře vzpomínám, něco přes hodinu. Konkrétně v mém letadle bylo víc členů posádky než cestujících. Po přistání jsem musela své příruční zavazadlo v zavazadlovém prostoru hledat několik metrů od mého sedadla. Při letu se v prázdném prostoru výrazně posunulo.

Ubytování v Gentu bylo nevšední. Byli jsme ubytování v hotelu na okraji centra, který byl původně mužský klášter. Celá pracovní akce se odehrávala v tomto klášteru. Hotel měl dvě části luxusnější a levné ubytovaní. Zatímco mí kolegové ze západu bydleli v pokojích s vlastním příslušenstvím, já jsem bydlela v pokoji, který byl velmi strohý. Dříve to byla mnišská cela a zdálo se, že jediná modernizace byla umyvadlo s vodovodním kohoutkem. Sprchy i záchody byly společné na chodbě. A na chodbě mě tehdy překvapil i koutek s rychlovarnou konvicí, krabicí čajů a hrnečky. V ceně bylo, že si člověk mohl kdykoliv uvařit čaj podle své chuti.

Zvláštní bylo, že veškeré přednášky se odehrávaly v bývalém kostele, který patřil k areálu. Přednášející stáli na druhé straně, než býval oltář. Bylo to překrásné prostředí, přes vitrážová okna do kostela padaly barevné paprsky světla. V postranních částech byly instalované počítače, neobvyklé snoubení starého a nového.

Jedno odpoledne se mi podařilo zajít na rychlou prohlídku centra. Chtěla jsem vidět alespoň jeden originál namalovaný vlámským malířem. Vlezla jsem do nejbližšího chudičkého kostelíka. A na stěně originál Van Dycka zdánlivě bez žádného zabezpečení. Prošla jsem několik kostelů a v každém dalším bylo více a více obrazů. Až jsem skončila v místní katedrále. Zde měli obrazy nejen na stěnách uvnitř kostela, ale udělanou výstavu významných malířů v místní kryptě. Já už ani nevím, kdo všechno tam byl vystavený - Van Dyck, Rubens, Rembrant, … Oči jsem měla navrch hlavy.

Prochodila jsem centrum. Pokochala jsem se krásnými budovami, nakoupila pár dárečků a mezi nimi bylo třešňové pivo a samozřejmě proslavené belgické pralinky. Viděla jsem na vlastní oči, jak pralinky vyrábějí. Bylo moc prima.

Na tuto pracovní cestu vzpomínám ráda. Kolegové nám v rámci „kulturního programu“ nachystali několik překvapení: návštěvu radnice, kde nás přivítal primátor; slavnostní večeři v nóbl restauraci a večer se sýrem a pivem. Na nikoho nebylo koukáno skrz prsty, přestože byl z „chudší země“. Atmosféra byla nesmírně přátelská a povzbuzující. A já jsem jen díky tomu, že jsem z Česka, zažila opravdu vtipný večer se sýrem a pivem. Byla jsem tam z Česka jediná a ještě k tomu vůbec nepiji pivo. Ale o tom snad někdy příště.

Ráda bych se časem do Gentu vrátila, abych měla možnost pořádně se porozhlédnout po městě.

Dana12345 - čtenářka
ChytráŽena.cz