Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Smutný kamarádčin příběh mýma očima

5. 02. 2017 | Vaše příběhy
Bydlím společně s mamkou a nejmladším bratrem. Společně s námi žije ještě mámin přítel a můj přítel. Možná se vám to bude zdát divné, ale jinak to u nás nejde, i když si s přítelem přejeme vlastní bydlení. Ale mám epilepsii a jsem v sedmém měsíci těhotenství, proto mě mamka ani nechce nikam pouštět. Nedivím se, když mívám záchvaty a samotná v době těhotenství být nemůžu. Jenže... doma to je peklo! A za všechno může on, mámin přítel.

On ze začátku takový vůbec nebyl, byla s ním sranda a často jsme jako jako rodina chodili nebo jezdili na výlety. To, co slíbil, taky splnil. Jenže tato povaha mu vydržela asi jen dva roky, co už s námi bydlel. Mně tehdy bylo šestnáct a v té době se narodil i můj nejmladší bratr Lukášek. 
Moc ráda jsem Lukáška všude vozila a mnoho lidí si myslelo, že je to můj syn a já je v tom někdy nechala a v duchu se pak usmívala a bylo mi dobře.

Roky běžely rychle, vystudovala jsem střední zdravotní školu a moje sestra  ekonomku. I když jsem maturitu zvládla s odřenýma ušima, měla jsem ji. A v té době to začalo. Mámin přítel Ondra začal být jiný a k alkoholu neměl daleko. Ano, mamka to věděla, že se občas rád napije, ale nebylo to denně, jak to dělal můj táta. A tak se mamka s tím smířila a byla ráda, že Ondra často pomáhá doma se všemi opravami a že postavil krásnou terasu. Jenže to jsem nevěděla, že s tím máminým smiřováním a ustupováním to bude až moc.

„Mami, Ondra zase vypnul topení, že prý se musí šetřit. Ale mně je zima, vždyť mi slibuje, že u mě v pokoji zatěsní to okno, přitom to slibuje už dva měsíce,“ stěžovala jsem si mamce a ona mi řekla, že si musím počkat, protože prý slibuje už měsíc, že opraví schody, že nalepí nové lišty.

 „Víš, Aničko, lišty se už odlupují a vypadá to hrozně, vždyť to víš sama.“ A tak jsem jen sklopila hlavu a šla do svého pokoje, kde jsem se snažila kapesníkama zatěsnit okno. Byl listopad, venku pořádná zima a u mě v pokoji taky. Jakmile se vrátil můj přítel Láďa z práce, tak  jsem se mu se vším svěřila a řekla mu, že už to dál nevydržím, že se chci odstěhovat.                                   
 „Miláčku, až dodělám školu, slibuji, že budeme bydlet jen spolu. A navíc to tady není tak hrozný, tvoje mamka je super a Ondry si všímat nemusíš,“ řekla a to bylo všechno. No co jsem mohla nadělat. Láďa byl přes týden na koleji a tak ani nemohl tušit, co se doma vůbec děje. A když byl u nás na víkend, tak chodil pomáhat svým rodičům, kteří si stavěli malý domek. Milovala jsem ho a navíc jsem měla ráda, jak byl ochotný a se vším pomohl. Mně v pokoji dokonce udělal novou podlahu, kterou měl před rokem dělat Ondra. Ondra je vyučený řemeslník, navíc mu jde práce od ruky, ale nejraději pracuje tam, kde jde vidět a kde je nejvíc chválen a plácán po zádech. To u nás moc neměl, protože my jsme nebyli asi moc štědří, když jsme mu jen poděkovali. Ale přeci s námi bydlí, tak je snad jasné a logické, že doma pomůže. Jenže on z práce, kde byl jen tři čtyři hodiny, hned odcházel na melouch a vracel se až kolem sedmé večer. A to jsme si pak vyslechli všichni.

Ondra přišel domů a svým typickým hlubokým hlasem začal všechny pomlouvat, jak jsou všichni neschopní, že nic neumí a že všechno musí dělat skoro sám. „No jen si představte, Pavel je vyučenej truhlář a přitom nic neumí, jak jen on mohl dochodit školu, to nechápu,“ a podobné věty a stížnosti, které už nikdo nebral vážně, byly na denním pořádku. Jenže když jsme ho neposlouchali nebo mu nedávali za pravdu, snažil se nás přesvědčit o své pravdě a o tom, jak je nejlepší a že ostatní mají obě ruce levé. A tak jsme se doma naučili mu na vše přikyvovat, protože jen tak jsme měli klid a nemuseli jeho machrovinky poslouchat. Ale to byla chyba.

Jednou přišel z melouchu kolem deváté večer v pěkně podroušeném stavu. Musel toho vypít hodně, protože se sotva držel na nohou. „Vy vůbec nechápete, že tady doma dělám všechno jen já. Vy jen všichni sedíte u televize nebo koukáte do svých knížek, ale že byste někdy něco opravili, na to vás nikdo neužije co? Co byste beze mě tady dělali? To by se rozpadl celej barák. A ty, Láďo, vůbec nevím, co ty tady děláš. Jen chodíš do školy, ale na nic tady nešáhneš...“

Mohla bych pokračovat dál, ale už jen při těch vzpomínkách a slovech je mi do pláče. Copak Ondra si nevidí do pusy? Láďa studuje, pomáhá se stavbou domku a mně udělal v pokoji podlahu, kterou jsem měla dobu slíbenou od Ondry. On co slíbí, poslední roky nedodrží. Ale co slíbí ostatním, to dodrží téměř vždy a ještě udělá něco navíc. „Od nich dostanu zaplaceno, tady ne...“ byl jeho největší argument. Měl pravdu, ale copak zase mu nedošlo, kdo mu doma vaří, kdo mu doma pere, uklízí špinavé ponožky a chodí po večerech otevírat dveře, když si zapomene klíče? Ne, on je prostě zahleděný jen do sebe a dává si záležet na tom, aby u všech okolo byl ten nejlepší. Nejhorší bylo, že všichni mu ty jeho lži a kecy věřili. Jakmile jsem někam šla a potkala Ondrova známého, tak mě hned zastavil a vyslechla jsem si pár větiček. „No to se doma s mamkou musíte mít, když vám Ondra všechno udělá. On je tak šikovný a obětavý. To ten můj doma nehne ani prstem,“ slyšela jsem třeba od jedné paní, která bydlela o tři ulice dál. Jenže kdyby tak věděla, že u nás doma taky nehne prstem a že navíc chodí domů často opilý a dělá bordel. Doma si nic po sobě neuklidí, všude se po něm válí špinavé nádobí a oblečení, ale jakmile to udělá někdo jiný, hned je oheň na střeše.

„Mami, prosím, vyhoď ho, já už to s ním doma nevydržím. Vždyť víš, jaký on je, je často opilej a stejně mi přijde, že se sem chodí jen najíst, vyspat a kvůli tomu, aby si na nás povyšoval své ego a vybíjel zlost.“ Bohužel moje prosby byly marné. Mamka to vše věděla a vždy jen pokrčila rameny a vůbec jí nevadilo, že se s ním několikrát týdně hádá. Vždy, když ho chtěla vyhodit z domu, tak Ondra začal prosit a brečet, že nemá kam jít, že jsme jeho jediná rodina a že přeci nevezme tátu jeho jedinému synovi. Můj nejmladší bratr byl totiž jeho syn a mamka vždy díky tomu povolila.

Jednoho dne jsem zjistila, že jsem těhotná. S přítelem jsme měli velkou radost a moje mamka taky. Hned nám chtěla dát dárek a koupila nám postýlku a babička s dědou krásný kočárek. I když jsme takové velké dary nežádali, byli jsme s Láďou za to moc rádi. A já už s radostí a pyšností začala nakupovat malinké oblečení a plínky.

Jediný, kdo z toho neměl radost, byl Ondra. „Hrůza, to tady bude furt jen řev. To byste se mohli už konečně odstěhovat,“ řekl a mně to samozřejmě bylo líto. S mamkou se opět kvůli tomu pohádali a já byla ráda, že jeho výrok neslyšel Láďa, protože bych nechtěla vidět, co by se pak stalo. 
Myslela jsem si, že se Ondra polepší nebo se aspoň zmírní, ale nestalo se tak. I když jsem měla už hodně viditelné bříško, stále do mě hučel něco ve smyslu, že s ničím nepomůžu. Jednou po mně dokonce chtěl, abych šla pomáhat se dřevem a s uhlím! „No ty se snad nebudeš ohřívat v zimě u krbu?“ pověděl mi a já se už rozbrečela. Když mě viděla mamka a ptala se mě, co se stalo, přes slzy jsem ani nemohla mluvit. Bylo mi všechno tak moc líto a já nevěděla, jak se mám zachovat a co mám dělat. Já jsem Ondru prostě doma dál nesnesla, ale s tím jsem bohužel nic nemohla udělat.
Mamka se s ním akorát jen pohádala a druhý den bylo vše zapomenuto. Jen já na to stále myslela a často jsem plakala po nocích do polštáře. O víkendech jsem se držela, protože to u nás byl na víkend Láďa a já nechtěla, aby doma bylo ještě větší dusno. 
Zajímalo by mě, kolik je podobných rodin, ve které žiju já. Moc dobře vím, že moje máma to moc dobře ví, že Ondra není to, co býval, ale že se změnil v sadistu, egoistu a jen on ví všechno líp a zná úplně všechno. Podle jeho slov by mohl jít prý učit i do školy! A to myslel naprosto vážně, ne jako vtip.
Jednou, když sestra a její přítel Petr potřebovali s něčím pomoct, přizvali si na pomoc právě Ondru.Ten ochotně šel, protože se už viděl, jak bude rozdávat rady. Nevím, jestli to o sobě ví nebo je vážně tak sobecký a jednoduchý. 
Přišel k nim, pomáhal jim s topením a když někdo chtěl něco udělat anebo udělal, vždy to bylo špatně. Petrovi už došla trpělivost a škaredě se pohádali. Jejich sousedi to slyšeli a prý takovou hádku ještě nezažili. Já si to dokážu živě představit, protože oba jsou paličatí a nikdo nechce ustoupit. Hádali se, že jak ten druhý mohl dodělat školu, když nic neumí, potom Petr spustil, že ať se Ondra podívá na sebe, jak se chová, že všem okolo jen ubližuje a že si nevidí do pusy. Hádka pokračovala a skončila, dokud sestra nezačala brečet a začala křičet na oba. Vážně hotové peklo, věřím, že si to jistě dokážete představit.

Já sama jsem zvědavá, jak dlouho Ondra s námi ještě bude ve společné domácnosti. Mamka říká, že až jejich společný syn odroste základní škole, tak udělá razantní krok. Jsem zvědavá a na ten den se těším. 

Cherrynka - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Smutný kamarádčin příběh mýma očima:

Smutný kamarádčin příběh mýma očima
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
taky bych se odstěhovala...
Obrázek uživatelky
profil
Pěkně napsané. Než manžel dostudoval, tak jsme taky bydleli u mých rodičů a moje maminka má generálskou povahu a taky se snažila do všeho mluvit. Pak jsme se přestěhovali na druhý konec republiky a byl pokoj, jezdili jsme jen na návštěvy a to už nebylo moc prostoru na komandování.
Obrázek uživatelky
profil
Taky si myslím že by jste měli vy mladí řešit svoje bydlení a ne mluvit mámě do vztahu.Myslím si když budeš v klidu nebudou ani záchvaty.Jinak článek hezky napsaný.
Obrázek uživatelky
profil
Pokud vím, tak stres je jedním ze spouštěčů záchvatu. A bydlet v popisované domácnosti je stresující až až. V těhotenství by měla být také psychická pohoda, vše se přenáší na dítě. Takže než bydlet pod dozorem maminky kvůli záchvatům, tak bydlet někde sama bez jejího přítele by možná bylo i bezpečnější.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Zajíc