Smutný příběh se šťastným koncem

Nebýt mé borelie, tak vám tento příběh nenapíšu. Po nezdárném přeléčení antibiotiky se obvodní lékař rozhodl mě poslat na infekční oddělení do okresního města. Byla jsem objednána hned zrána. Do odjezdu autobusu jsem měla 2 hodiny čas, tak jsem jen tak brouzdala po náměstí a prohlížela výlohy. Vtom zahlédnu známou tvář. Tlačí před sebou kočárek s malou holčičkou. „Věrko, jsi to ty?“ ptám se. „Ty už jsi babičkou?“ „Já už jsem prababičkou,“ dostávám odpověď. U restaurace je venkovní zahrádka, tak se tam posadíme. Popíjíme kávu a začínáme vzpomínat.

Byla to moje první učenka. Já jsem měla tenkrát 22 let a ona krásných 17 let.Tenkrát 2 roky chodila s klukem. Jmenoval se Pavel. Já jsem jí ho rozmlouvala. Znala jsem jeho otce. Byl to vyhlášený rváč a alkoholik. Rozvedl se a zakrátko na to se zase oženil s dívkou jen o jeden rok starší než Pavel. Jednou mně Věrka povídá, že je pozvaná na oslavu 40. narozenin Pavlova otce. Nechtělo se jí, ale Pavel ji přemluvil. 

Po víkendu mně do prodejny přišla úplně jiná Věra. Byla smutná i zamlklá. V polední přestávce  jsme si uvařily kávu a Věrka začala vyprávět.

Do půl noci oslava probíhala skvěle. Bylo hodně jídla i pití. Potom ale hosté začali odpadávat. Byli znavení alkoholem. První šla spát Pavlova macecha, byla totiž v jiném stavu. Zakrátko usnul i Pavel, a proto se Věrka rozhodla jít domů. Už na dvoře ji doběhl Pavlův otec. Ze začátku měl jen oplzlé řeči, ale nakonec se rozhodl k činu. Jednou rukou držel Věře pusu (aby nemohla křičet) a druhou rukou ji táhl do tmy, kde se ji snažil povalit. Bála se, že se mu neubrání. Nebýt chlapů, kteří se vyrojili z hospody, asi by se mu podařilo ji znásilnit. Povolil ruku. Věrka začala křičet. Hospodští povaleči ji ale neslyšeli. Jí se ale  podařilo utéct. Chtěla poradit, co má dělat.

„Vše řekni Pavlovi a toho sexuálního maniaka nahlas policii,“ radila jsem. Neudělala to. Bála se, že by jí Pavel nevěřil a také jí bylo líto těhotné manželky. S Pavlem se začali odcizovat. On si myslel, že má jiného a podvádí ho. Otec mu nakukal, že ho Věra sváděla. Dělali si naschvály.  Jednou na diskotéce Věra viděla, že Pavel se objímá s jinou dívkou, ze žárlivosti začala koketovat s největším proutníkem Mirkem. A bylo po velké lásce. Pavel zakrátko rukoval na vojnu a Věra se vdávala. (Čekala miminko a nevěděla s kým.) Narodila se jí krásná holčička. Vážila jen něco málo přes 2 kg, tak si všichni mysleli, že je nedonošená. S Mirkem to Věrka měla těžké. Mirek byl holkař a také se rád napil. Pavel si z vojny dovedl děvče a zakrátko byla svatba. Tak to šlo spoustu let. Pavel toužil po dítěti, ale žena mu je nemohla dát a ani ne ve 40 letech zemřela. Mirka srazilo auto, když se v podnapilém stavu  vracel z hospody.

Osud je opět svedl dohromady. Oba jeli na dovolenou a v autobuse se setkali. Láska znovu vzplála. Věrčina dcera je Pavlova dcera. Obě jsme u kávičky posmrkávaly. U našeho stolu se přistavil hezký šedesátník. Hned jsem ho poznala. Ano, je to Pavel. Září štěstím. „Aničko, jsem nejšťastnějším mužem pod sluncem. Byl jsem sám jak kůl v plotě a teď mám dceru, vnučku i pravnučku.“ Je vidět, že jsou šťastní. Oba si to zaslouží. Já jim to štěstí i lásku přeji z celého srdce.