Letos v létě jsem měla zajištěnou dovolenou v Egyptě. Poukaz jsem si koupila společně s kamarádkou již na začátku roku, kdy byly ceny velmi příznivé. Těšila jsem se moc. U moře jsem byla pouze v Bulharsku, když odmyslím pravidelné cesty na Rujánu v Německu kdysi, kdy jsem byla ještě svobodná. S rodinou jsem si dovolila právě jen to Bulharsko.

Dovolené jsme trávili u nás, nebo na Slovensku. Vždyť u nás je tak krásně. Ale touha po sluníčku, moři a exotice mě dostihla letos. Kamarádka, jíž manžel zemřel před třemi lety, si také posteskla, že naposledy byla na dovolené se svým mužem. Plánovaly jsme si ženskou jízdu. Budeme si užívat moře, poznávat bohatou historii a pořádně si odpočineme.

Ale události posledních dní nás rozrušily. Máme letět na dovolenou na místa, kde se poslední dobou stalo tolik zlého? Dostaly jsme strach. Z teroristických útoků, z infekcí a z dalších nepříjemných událostí. Přece si nepotřebujeme letět pro smrt do Afriky? Co bychom z toho měly? Kamarádka měla stejné pocity. A tak jsme se již tři týdny před cestou vydaly do cestovní kanceláře. Tam nám vyšli vstříc. Netajili se tím, že nejsme zdaleka první klienti, kteří se rozhodli cestu do Egypta zrušit. A protože si uvědomují nebezpečnost této dovolené, zrušili nám dovolenou a nepožadovali storno poplatky uvedené ve smlouvě. Usměvavá paní v kanceláři se nám sice snažila vnutit jiný poukaz, do jiné země, kde je relativně bezpečněji, my se ale rozhodly na dovolenou nejezdit.

„V září pojedeme k nám na chalupu. Teď tam jsou mladí, tak to nejde,“ slibovala mi kamarádka. A já se nakonec těšila ještě víc. U kamarádky na chalupě nedaleko říčky Bystřičky jsem byla mnohokrát, a nikdy jsem se tam nenudila. V září budou lesy plné hub a možná najdeme i borůvky. Borůvkový koláč bohatě ozdobený drobenkou bude nakonec mnohem lepší, než Baklawa nebo Tahina v místě, kde nás Evropany někteří zrovna nemusí.

Nakonec jsem červenec trávila především se svou mladší dcerou. Právě v září se jí mělo narodit druhé dítě, holčička, a já se těšila na své čtvrté vnoučátko. Můj zeť byl pracovně v zahraničí. Vybral si pracovní cestu právě v červenci, aby si mohl v září vzít volno a být u porodu svého dítěte. Ale osud tomu chtěl jinak. Verunka se narodila o něco dřív. Asi tomu napomohly tropické teploty, které vládly poslední měsíc, ale v pondělí 31. července 2017 se Verunka přihlásila o slovo. Byly jsme právě s dcerou na nákupech, když se začala svíjet. Za pár okamžiků jsme jeli v sanitce do porodnice. Dcera chtěla, abych byla u porodu s ní, když už tatínek dítěte nemůže. A tak jsem byla přítomna celému porodu a mohla jsem být své dceři alespoň morální podporou. Verunka se narodila o pět týdnů dřív, ale byla v pořádku. Musela si sice pobýt pár dní v inkubátoru, aby zesílila, ale už je opět se svou maminkou a těší se, až je pustí z nemocnice domů.

Pro mě je narození Verunky nejkrásnějším zážitkem letošního léta. A můj zeť, když se o narození své dcerky dozvěděl, vzkázal ze zahraničí, že musí brzy zapracovat na dalším dítěti. Syn se mu narodil, když ležel doma s angínou a nemohl u porodu být, aby neriskoval, že svou ženu a dítě nakazí, a malá Verunka tolik spěchala na svět, že ani její příchod na svět nestihl.

A tak možná do třetice…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10