Začátek školního roku s sebou přináší nadšení i určité povinnosti. Jak zajistit, aby domácí příprava a úkoly malé školáky hned od začátku nevyčerpaly? S pomocí odborníka vám přinášíme několik osvědčených tipů a rad, jak děti k učení správně motivovat, jak s nimi procvičovat látku hravou formou, kolik času by učením měly trávit a čím je za dobré výsledky odměnit.

„Honzíku, pojď si zopakovat písmenka.“ „A proč? Téééď? Mně se zrovna nechce. Až za chvíli.“ Tak tyhle věty uslyšíte alespoň občas v domácnosti každé rodiny s dětmi mladšího školního věku. Zejména první třída, která nastoluje mnohem pevnější režim s více požadavky oproti mateřské školce, je zkouškou pro všechny zúčastněné strany. Někde po cestě mezi prvním zářím, kdy natěšený prvňáček vyráží do školy s novou taškou, a prvním pololetním vysvědčením se mnohdy jaksi vytrácí přirozená zvídavost, motivace naučit se novému. Zkrátka z učení se stane otrava, ne zábava.

Čím tedy děti k učení motivovat?   

Všichni víme, že daleko raději děláme věci, které nám jdou, než ty, s nimiž máme potíže. A že i nás dospěláky každá pochvala potěší. Děti jsou na tom samozřejmě úplně stejně. „Doporučuji tedy posilovat hlavně vnitřní motivaci dětí – aby se učily pro sebe, a také radost z toho, co už dokážou a co pokud možno mohou použít v životě. Pochválíme vše, co pochválit lze,“ radí zkušená psycholožka a pedagožka Iva Stefanová.

Škola je samozřejmě velmi srovnávací prostředí – dítě se poměřuje s jinými dětmi ve třídě. Pokud ví, že „Anička čte úplně nejrychleji, já jsem zas šikovný v kreslení, Jirka už teď počítá z hlavy do dvaceti a to je fajn, že jsme všichni tak šikovní. Co nám tak úplně nejde, to se ještě zvládne, vždyť do školy budeme chodit ještě dlouho,“ tak paní učitelka udělala obrovský kus práce. Rodič by měl doma dítě zase podpořit tím, že ho chválí za vše, co se mu povede a nekritizuje, co mu nejde. Taky není dobré srovnávat výkon Vašeho prvňáčka s jinými dětmi – „Podívej se, jak ošklivě píšeš, to tvoje starší sestra…“ Místo toho je vhodné posilovat sebevědomí dítěte poukázáním na jeho silné stránky.

Jak s dětmi doma hravě procvičovat školní látku?

V současné době jsou na trhu velmi pěkné učebnice, z nichž děti občas dostávají k procvičení domácí úkoly. Pokud maminka vidí, že dítě by potřebovalo víc, může použít různé zábavné potřeby. Na trhu seženete celou řadu pomůcek pro nácvik prvopočátečního čtení, počítání a vyjmenovaných slov, a to ve formě kostek, osmisměrek, domina, skládaček apod.

Kolik času by měly děti domácí přípravě věnovat?

Tak tohle je velice složitá otázka. Říká se, že platí „pravidlo desetinásobku“ – v první třídě deset minut, ve druhé dvacet atd. „Moje zkušenost je, že deset minut dítěti v první třídě obvykle nestačí. Je dobré projevit trpělivost a po deseti minutách dát dítěti malou přestávku, například na napití, pár protahovacích cviků atp. Pak se k přípravě vrátit,“ doporučuje Stefanová. Dítě by mělo být vedeno k tomu nepřerušovat rozdělaný úkol a dokončit ho. Pokud mu maminka pomůže a ještě ho pochválí za snahu, je z poloviny vyhráno. Důležitá je také doba, kdy dítě úkoly dělá. Pokud jde ze školy po obědě rovnou domů, je dobré nechat ho si chvíli pohrát nebo zasportovat a k úkolům se vrátit třeba za hodinu. Pokud si pracující maminka vyzvedává dítě z družiny, jde se rovnou na úkoly. Čím blíže k večeři, tím je dítě unavenější a jeho ochota spolupracovat klesá. Někdy také může pomoci rozdělení péče o učení mezi členy rodiny – maminka se věnuje čtení a psaní, tatínek matematice.

Čím děti odměňovat za dobré výkony ve škole?

„Jsem toho názoru, že by to mělo být především pochvalou a upřímnou radostí z každého úspěchu. Maličkost typu bonbon nevadí, stovka od babičky za vysvědčení se u nás tak nějak vžila. Byla bych ale opatrná s velkými dary. Pokud školák ve druhé třídě chce za samé jedničky na vysvědčení tablet, co asi bude chtít po pár letech za maturitu?“ radí na závěr psycholožka.
Každý rodič by si také měl uvědomit možnosti svého dítěte. Pokud chceme po dítěti příliš málo nebo naopak příliš moc, jeho ochota k učení nebude vysoká. Dobrý učitel a dobrý rodič chtějí „tak akorát“, aby dítě mohlo zažít úspěch. Přátelská atmosféra, v níž je dítě rovnocenným partnerem, také úspěchu hodně napomůže.