Soutěžit, či nesoutěžit?

Asi každá z nás už aspoň jednou v životě zažila ten krásný, sladký pocit z výhry. Já osobně mám vždy lepší náladu, která se mě drží i dlouho poté, co již výhru držím v ruce. Někomu přichází štěstí naproti vícekrát, někomu naopak skoro vůbec.
Já osobně jsem začala soutěžit už snad jako malá holka. Jako dítě jsem měla neskutečné štěstí, a to  nejen na soutěžích sportovního charakteru, ale například i v soutěžích z časopisů. Jednu dobu mi přišlo, že jsem snad vyhrávala každý týden.

Na základní škole na druhém stupni jsem se naučila luštit křížovky. Maminka mě pak naučila luštit sudoku a osmisměrky, abych mohla zkoušet štěstí i „v těchto vodách“. Štěstí jako by se otočilo jiným směrem. Dlouho jsem čekala na nějakou výhru, a když už jsem něco vyhrála, byl to pro mě Silvestr.  S výhrami se nakonec utrhl řetěz. Asi čtyři roky jsem nevyhrála ani kolo štěstí, dokonce ani výhru v tombole. Přestala jsem luštit a posílat soutěžní esemesky, ani jsem soutěže nevyhledávala.

Po dlouhé době jsem si koupila časopis, kde se mi výhry docela dařily. Přečetla jsem si pár článků a viděla soutěž na kupon v hodnotě 10 000 Kč na oblečení. Pomyslela jsem si, jak moc bych tuto výhru chtěla. Začala jsem luštit. Po vyluštění tajenky jsem ale zjistila, že tajenku nestihnu poslat poštou. Naštěstí v dnešní době se dá už tajenka poslat přes internet a přes esemesku.

Neváhala jsem tedy a poslala esemesku s tajenkou. Na druhý den jsem dostala výherní esemesku, kde stálo, že vyhrávám 10 000 Kč na oblečení, a že mám zpětně poslat adresu, kam má výhra přijít. Jásala jsem až do stropu, jakou jsem měla radost z výhry. Od té doby jsem začala zase soutěžit. Není to sice stejné, jako když jsem byla malá holka, ale přece jenom, každá výhra mě teď těší. Proto když si někdy řeknete, že přece vy nemáte na takové věci štěstí, je tomu právě naopak. Jenom tomu štěstíčku musíte přijít naproti. Neříkám, že to vždy vyjde, ale je tu přece jenom nějaká malá naděje, že právě vy vyhrajete i nějakou drobnost. Proto hurá do toho!!!