Chris Kuzneski - Utajená koruna

Název knihy: Utajená koruna
Autor: Chris Kuzneski
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2012
Pevná vazba s přebalem
Počet stran: 376 str.
Cena: 348 Kč

Skvěle podaný, strhující i poučný příběh, který ve vás vzbudí touhu dozvědět se víc o šíleném bavorském králi. Chris Kuzneski nepřestává překvapovat svými napínavými, správně opepřenými příběhy. Známá dvojka Payne–Jones se tentokrát vypraví do Bavorska, kde je v bývalém nacistickém bunkru objeveno několik beden a v nich listiny oražené černou labutí, znakem krále Ludvíka Bavorského, jenž zemi vládl v devatenáctém století. A hned se začnou rojit otázky.

Jeho smrt byla dlouho záhadou. Roku 1886 jej vlastní vláda prohlásila za šílence a sesadila z trůnu, den nato jej našli mrtvého v jezeře Starnberg. Byl zavražděn, nebo spáchal sebevraždu? Jaké tajemství si s sebou vzal do hrobu? Objev dávno ztracených dokumentů postupně vynáší na světlo šokující, nikým netušené historické souvislosti.

Úkolem našich hrdinů je dokumenty chránit, ale brzy se ocitnou v tuhém boji s neznámým nepřítelem, který je hodlá stůj co stůj zabít. Aby se tomuto osudu vyhnuli, musí vyřešit záhadu spojenou s královou smrtí. Jejich cesta je zavede na řadu míst po celém Německu, do podzemí v Bavorsku, a dokonce ve slunné Itálii.

O autorovi:

Chris Kuzneski se narodil  v roce 1969 a vyrůstal v městě Indiana v Pensylvánii. Absolvoval univerzitu v Pittsburghu, kde patřil k oporám tamního týmu amerického fotbalu. V současnosti žije v Tampě na Floridě, a pokud si zrovna neužívá slunce, surfování a hurikánů, píše romány s dvojicí Payne & Jones v hlavní roli. Jeho romány se pravidelně překládají do dvou desítek světových jazyků a mimo jiné patří podle New York Times k bestselerům i k nejprodávanějším knihám ve Velké Británii.

Ukázka z knihy:

PROLOG

13. ČERVNA 1886
Jezero Starnberg
Berg, Bavorsko

Roky ho platili za to, aby chránil krále. A teď dostal rozkaz ho zabít.
A muselo to být dneska.
Bez svědků. Bez zranění. Než stihne vyklouznout.
Zaměřil cíl od nedalekých stromů a sledoval Ludvíka, jak opouští pozemky zámku a prochází se po břehu. Král měl na sobě kabát a nesl slunečník, jenž ho chránil před hrozným počasím, které v oblasti panovalo po většinu dne. Slunce běžně zapadalo až ve čtvrt na deset, ale dnes se blížila bouře a začalo se smrákat dřív.

Přijde bouře, co smyje všechny stopy po tomto zločinu.
Vrah zkontroloval hodinky a zaznamenal čas. Bylo za deset sedm. Večeře se bude podávat v osm, ani o chvilku dřív.
Jestli se oběť opozdí, rozezní se poplach a utvoří se pátrací četa. Potud to bylo jisté. V Bavorsku nyní vládla bouřlivá nálada a Ludvík v celém tom dramatu představoval hlavní postavu.
Lidé ho buď milovali, nebo nenáviděli.

Někteří v něm spatřovali hrdinu, skvělého vizionáře, který se nemohl mýlit. Jiní ho pokládali za šílence, paranoidního schizofrenika, jenž svými divokými úlety ožebračil královskou rodinu. Vrah ovšem chápal, že pravda nejspíš leží někde uprostřed, ačkoli ho politika vůbec nezajímala. Byl tu proto, aby vykonal svou práci, a to hodlal udělat bez slitování.
„Jdi do loděnice,“ zašeptal svému společníkovi. „Dej mi znamení, jestli jsme sami.“
Jeho společník kývl a pak se tiše odplížil lesem pryč. Zaujali pozici na severovýchodním břehu jezera Starnberg, což bylo čtvrté největší jezero Německého císařství. Vodní útvar ledovcového původu se táhl třiadvacet kilometrů ze severu na jih a tři a půl kilometru od východu na západ. V téhle části roku byla voda na plavání moc studená, a tak se Ludvík prakticky ocitl v pasti na břehu a v žádném případě nemohl uniknout.
Pokud člověk neměl loďku, byl ztracen.

Jestli se nestane zázrak, tak bude Ludvík mrtev dřív, než se setmí.
Vrah se usmál. Pevně věřil, že svou práci dokončí. V posledních dnech Ludvíka doprovázel oddíl stráží. Chránili ho nejen před nepřáteli, ale i před ním samotným. Jenže tahle noc se něčím lišila. Jisté osoby dostaly úplatky a měly zajistit, že bude Ludvík sám. Jak se dalo čekat, překážkou byl Ludvíkův postarší psychiatr, který na svého pacienta dohlížel.

Na něj vrah zaútočí nejdřív. A potom obrátí pozornost k Ludvíkovi, proslulému Labutímu králi. Vrah letmo pohlédl směrem k loděnici. Čekal na společníkovo znamení. V okamžiku, kdy k tomu došlo, vklouzl za své dva cíle a účinně je odřízl od bezpečného prostoru zámeckých pozemků. Provedl to velice tiše a opatrně, aby neprozradil svou polohu, než bude dost blízko na to, aby mohl udeřit. Za pár vteřin zkrátil vzdálenost na šest metrů.

Pak na čtyři.
Potom na tři.
Když se mezera mezi nimi zmenšila na jeden a půl metru, zvedl provizorní zbraň, kterou držel v ruce. Kámen, vyrvaný z blízkého břehu, měl hnědou barvu, ostré hrany a byl špinavý od bláta.
Za chvíli byl od krve.

Více informací nejen o této knize Chris Kuzneski - Utajená koruna se dozvíte také na stránkách nakladatelství JOTA.