Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 19.03. 2024
Dnes má svátek Josef
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Karl Heinz Brisch - Bezpečná výchova

5. 03. 2012 | Knižní tipy
Název knihy: Bezpečná výchova
Autor: Karl Heinz Brisch
Ilustrátor: Tršťan Drahomír
Nakladatelství: Portál
Brožovaná vazba
Počet stran: 160 str.
Cena: 212 Kč

Budování jisté vztahové vazby mezi rodiči a dětmi. Nastávající a „čerství“ rodiče mívají řadu otázek: Jak být dobrým otcem a dobrou matkou? Musíme být jako rodiče vždy k dispozici (např. máme dát dítě do jeslí)? Nerozmazlujeme své dítě? Jaké hranice naše dítě potřebuje? Jak zacházíme s jeho vztekem? Co dělat, když dítě pláče, nebo nemůže spát?

Bezpečná výchovaNa tyto a řadu dalších otázek kniha Bezpečná výchova odpovídá. Autor v ní provádí nastávající rodiče obdobím těhotenství a prvními lety života, přičemž jeho cílem je přispět k vybudování jisté vztahové vazby mezi rodiči a dětmi. Jistá vazba je bezpečným základem pro vývoj dítěte, které je díky ní do života vybavené sebejistotou, sociální kompetencí a schopností snášet zátěž. Kniha je psána pro rodiče a vychovatele zejména malých dětí.

O autorovi:


Karl Heinz Brisch je psychiatr a psychoterapeut dětí a mladistvých. Je vedoucím lékařem oddělení pediatrické psychosomatiky a psychoterapie na dětské klinice Univerzity v Mnichově. Zabývá se výzkumem vzniku vztahové vazby mezi rodičem a dítětem, poruchami této vazby a jejich léčbou. Je autorem knihy Poruchy vztahové vazby

Ukázka z knihy:


Spánek a noční odloučení

Dítě by mělo v postýlce spát na zádech. V postýlce by nemělo ležet nic, co by během spánku mohlo omezovat jeho dýchání. Větší plyšáci, polštáře, šátky na mazlení a hraní nebo pleny k utírání slin mohou dokonce zakrýt dítěti obličej a bránit dýchání. V nejhorším případě by tak dítě mohlo vdechovat vydechovaný vzduch a nakonec se udusit.

Děti zásadně nechtějí spát v pokoji samy a evoluce to také nepředpokládá. Studie ukázaly, že děti v prvním roce života méně postihuje náhlé úmrtí, pokud s ním v pokoji spí rodiče. Kdyby v době kamenné dítě spalo samo, bylo by to nanejvýš nebezpečné, nějaký dravec je mohl prostě sežrat. Zejména v noci bylo ohrožení dítěte extrémně vysoké.

Z toho důvodu se pravděpodobně již záhy evolučně prosadilo spaní dítěte v blízkosti matky nebo v úzkém kontaktu s ní; platilo to pro kojence, batolata i větší děti. Většina kultur po celém světě u toho také dodnes zůstává, jen v západních zemích, stejně jako v některých západní civilizací ovlivněných státech, se prosadil zvyk, který od kojence čeká, že bude spát sám, pokud možno ve vlastní posteli a vlastním pokoji. V mnoha rodinách spí každé dítě ve své postýlce a ve svém vlastním pokoji. Pro lidi jiných kultur, například Jižní Ameriky

nebo Asie, je tato forma rodinného spánku nepochopitelná. Nechat dítě spát ve vlastním pokoji, úplně samo v jeho postýlce, by v Indonésii nejspíš vnímali jako zanedbávání dítěte. Pokud děti ještě nejsou dost velké na to, aby samy vstaly z postele, stojí často s pláčem a napřaženýma rukama ve své „zamřížované“ postýlce a chtějí, aby je jejich blízká osoba – matka nebo
otec – vzala do náruče, když se například probudí ze zlého snu. Přitulí se k ní a chtějí, aby je vzala sebou, aby mohly spát v její blízkosti. U rodičů je bezpochyby nejbezpečnější místo pro případ, že by se dítěti v noci zdálo o zlých strašidlech a nestvůrách. 

Když se děti v noci probudí a ve tmě mají strach, čímž je aktivována jejich potřeba vazby, hledají svou blízkou osobu. Rozespalé vrávorají k rodičům, lehnou si pokud možno mezi ně a hledají tělesný kontakt. Všichni rodiče vědí, že se k nim pak děti přitulí, jednou se otočí a rychle zase usnou, protože jim tělesný kontakt s blízkou osobou dá pocit bezpečí, a jejich potřeba vazby je tak rychle uspokojena.

Občas i dnes ještě rodiče dostávají radu, že mají dítě nechat v postýlce v dětském pokoji křičet, až vyčerpáním zase samo usne. Prý je třeba to vydržet jen několik dní, pak budou mít klid. Když dítě pláče, cítí se bezmocné a osamělé. Když nikdo nepřijde, trpí velkým stresem, kterého se samo nedokáže zbavit. Učiní přitom zkušenost, že se v takové situaci nemůže spolehnout, že by mu blízká osoba poskytla ochranu a jistotu.

Tuto emocionální zkušenost si osvojí velmi rychle a na celý život, takže ani později nebude v tísni hledat pomoc. Představme si, že někdo už jako dospělý pacient leží v nemocnici, má v noci velké bolesti a strach, zvoní na sestru, ale nikdo nepřijde. O kolik ztracenější si musí připadat batole v temném pokoji? Většina rodičů nechce, aby jejich dítě získalo podobnou zkušenost, daleko spíše mu chtějí zprostředkovat základní pocit důvěry.

Více informací nejen o této knize Karl Heinz Brisch - Bezpečná výchova se dozvíte také na stránkách nakladatelství Portál.

Vendi V.
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj


Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Zajímavá kniha,stojí zato si ji přečíst
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Mašle