Utajené polibky

Název knihy: Utajené polibky
Autorka: Petra Nachtmanová
Vydavatelství: Akcent
Rok vydání: 2008
Počet stran: 144
Cena: 189 Kč
Vazba: vázaná s přebalem

Milostný příběh se odehrává v letech 1598–1602. Markéta Hlavicová z Hradiště si má vzít Filipa Kostelského ze Zadovic. Filip se podobá pávům, které Markéta ze srdce nenávidí, protože kdysi jednoho vlastníma rukama zabila a čeká na odplatu. Domnívá se, že ji paví hněv pronásleduje a dokud se s ní pávi nevypořádají, nebude mít klid.
Navíc Markétu sužuje spoustu nepříjemností a záhad. Společnice Anna potratí a umírá cestou od hraběnky Konstancie a Markétě se navracejí hrůzné paví sny. Naštěstí se poblíž pohybuje neodolatelný Zbyšek Fáber. Ten ovšem také něco tají…

Autorka knihy Utajené polibky:

Spisovatelka Petra Nachtmanová se narodila 9. listopadu 1972 v Děčíně. Od roku 2001 žije s partnerem a dcerkou na ostrově Curaçao v Nizozemských Antilách. Je členkou české sekce autorů detektivní literatury AIEP a členkou International Board on Books for Young People (IBBY) – Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu. Mezi její koníčky patří psaní, fotografování, hudba a filmy. Přehled její tvorby najdete na www.shaylen.epika.cz

Ukázka z románu Utajené polibky:

Rozhodla se zajít do zámecké kaple a tam se v tichosti modlit za duši mrtvé Anny i za svou žijící. Sotva ale udělala pár kroků, stačila chvilka, aby změnila záměr a seběhla do zahrady. Vlastně se nedívala nalevo ani napravo a zamířila rovnou do stájí. Rozbušilo se jí srdce,
když ho tam spatřila. Hřebelcoval jednoho koně a nevšiml si ji dřív, než promluvila.
„Dobrý den, Zbyšku. Přišla jsem vám poděkovat.“
„Dobrý den, slečno Markéto. Už jste mi děkovala, není zač víc děkovat.“
„Ale ano. Naposledy jsem vám děkovala u kočáru v lese a pak se probudila až tady v posteli. Někdo mne tam musel donést. Po svých jsem rozhodně nešla.“
„To máte pravdu, ale lituji, já vás nesl sotva dva páry metrů.“
„Neříkejte, že jsem šla po vlastních nohách? Nic takového si nepamatuji.“
„Ne, spala jste opravdu tvrdě. Nevzbudil vás sebevětší hluk a ani láskyplné šeptání.“
„Láskyplné šeptání?“
„Neděste se. Ujišťuji vás, že v tom nemám prsty ani hlas. Nastala výměna nosičů. Postaral se o vás budoucí muž.“
„Filip?“
„Ano, máte snad ještě dalšího?“
Jeho slova ji nepotěšila. Všiml si, že rozverná nálada se náhle uzamkla.
Překvapil ji a ona překvapovala jeho. Nejdřív ta věta, kterou zaslechl omylem a nyní.... přála si snad pobýt v jeho náručí? Tvrdě spala, ale přesto mohla něco vycítit. Chtěl se o ni postarat sám, ale bohužel musel poslouchat rozkazy.
„V tom případě se divím, že tu stojím celá,“ pokusila navázat znovu rozhovor a trošku ho stočit do neubíjejícího tónu.
„Copak vám provedl?“
„Nic, ale brzy se vrátí.“
„Lituji, že nejste šťastná.“
„Litujete mne?“
„Ano. Zasloužíte si klidný spánek a dny bez pronásledovatelů.“
Pomalu se k němu přiblížila. Nechal práce a vpil se jí do očí.
Neuhýbala. Ani na mžik neuhnula a pokud by nepromluvila, snad by se nevynadíval ani do noci.
„Vy víte o mém pavím neštěstí, že ano?“
„Otec mi vše řekl, když mne přijímal.“
„Dozvěděl jste se vše? Nemyslíte si, že si zasloužím trest?“
„Věřím, že nebeské brány máte stále otevřené.“
„Pro vás je všechno jednoduché. Jste muž a hříchy odhazujete stejně jako něžné city.“
„Vy něco víte o mých citech?“
Zarděla se. Chtěla z něho vymámit trochu krásného a blízkého, ale násilným ptaním sotva něčeho dosáhne.
„Nevím, promiňte.“
„Znovu se omlouváte a nemusíte.“
„Promiňte...“
Za tak krátkou dobu mu znovu posmutněla před očima. Zasloužila si rozveselit a ne rozplakat. Mohl ale rozhazovat na potkání věty zamilovaných? On ji dosud nemiloval. Byla mu sympatická. Rád se k ní přibližoval jako moře k pevnině. Ale láska? Zatím mezi nimi stála
překážka a dokud se nevyřeší, nemůže pomýšlet na nikoho jiného.
„Což o to, někdo mi na srdci leží. Až se duši uleví a najde dávno ztracené, snad se zmůže i na plnění dívčích tužeb.“
„Znám ji?“
Ani nezauvažovala, že tady musí být ještě jiná žena. Samozřejmě, že si může najít kdykoliv manželku, protože ona se sotva zmůže na odpor proti vlastní rodině. Nesmí si dělat nároky na někoho, koho nemůže vlastnit.
„Neznáte, ale možná jste ji někde zahlédla.“
„Povíte mi někdy o ní?“
„Snad ano.“
Nyní si všimla, že mu působí bolest. Poprvé se od ní odvrátil a věnoval se znovu koním. Otočila se k němu zády a pomalu vcházela do vrat ze stájí. Zdejší prostředí z ní smylo poslední napětí. Nebude marnit čas, aby se nepokusila alespoň o přátelství. Nakonec se ještě
ohlédla, protože na ni volal.
„Prosím, buďte opatrná. Někdy se páv nachází v lidské kůži.“
„Zachráníte mne zase?“
„Možná.“
„Co ovlivní vaše rozhodnutí?
„Zkuste hádat.“



Více informací o knize Utajené polibky se dozvíte u vydavatelství Akcent, zde si můžete knihu také objednat nebo prohlédnout další knihy této spisovatelky: Podvedená láska, Prstýnkové mámení, Líbání ve větru.