Vrah v temnotě

Název knihy: Vrah v temnotě
Autor: Helene Turstenová
Nakladatelství: Motto
Datum vydání: 2011
Pevná vazba
Počet stran: 272 str.
Cena: 249 Kč

Již devátý příběh z pera švédské královny detektivek. Hlavní hrdinkou je opět inspektorka Irena Hussová pátrající po „balíkovém vrahovi“. Tentokrát se ovšem v ohrožení života ocitne i ona sama a její rodina...

Při večerním venčení na hřbitově najde jezevčík tělo uškrcené ženy, pečlivě umyté čisticím prostředkem a zabalené v plastové fólii. Na místě nálezu oběti nezanechal vrah sebemenší stopu. Záhy se zjistí, že jde o osamělou květinářku Ingelu Svenssonovou, která však nedávno navázala nadějný vztah s mužem z nedalekého města. Při vyšetřování vyjde najevo že Ingela dostala krátce před smrtí od neznámého ctitele velkou bílou chryzantému a fotografii, na níž je zachycena se svým přítelem. Za pár dní je na jiném hřbitově nalezeno další ženské tělo. Také druhá oběť dostala bílou chryzantému a fotografii, na které je se svým dospělým synem. Je zřejmé, že vrah své oběti z úkrytu špehuje a je až patologicky posedlý zájmem o jejich osobní život... Jak postupuje pátrání, dochází v blízkosti Ireny Hussové k podivným událostem a zdá se, že i ona je někým pronásledována...

O autorce:
Helene Turstenová je mimořádná osobnost švédského literárního nebe – královna detektivek, jak jí doma přezdívají. Narodila se v roce 1954 v Göteborgu. Dlouho pracovala jako zubařka. Kvůli revma toto povolání v devětatřiceti letech opustila a začala se věnovat psaní. Od roku 1993 píše detektivní romány. Helene přivedla na svět komisařku Irenu Hussovou a nadchla švédskou kritiku i veřejnost. Irena Hussová je dnes hrdinkou již devíti románů. Detektivky Heleny Turstenové měly velký úspěch nejen ve Švédsku, ale byly přeloženy a vyšly i v Dánsku, Finsku, Německu a Norsku – a jako málokterému švédskému spisovateli i v USA.  Série případů inspektorky Ireny Hussové byla  ve Švédsku zfilmována a odvysílána v roce 2009 televizí Barrandov. Helene Turstenová žije ve Švédsku, v okrese Sunne/Värmland a je vdaná za bývalého policistu. Má kolem sebe krajinu plnou lesů, protkanou průzračnými jezery. „Tady je klid, který potřebuji na psaní", říká. „Příběh ke mně často přichází, když se psem chodíme krajinou.“

KNIHY PUBLIKOVANÉ V NAKLADATELSTVÍ MOTTO:
Porcelánový koník z dynastie Tchang (1998, česky 2007)
Noční vizita (1999, česky 2008)
Dračí tetování (2000, česky 2008)
Skleněný ďábel (2002, česky 2006)
První podezření (2004, česky 2007)
Ohnivý tanec (2005, česky 2009)
Dvojí tvář (2007, česky 2009)
Záludná síť (2008, česky 2010)
Vrat v temnotě (2010, česky 2011)


Ukázky:
Tenké cáry mlhy vlály v záři pouličního osvětlení, ale brzy se rozptýlily i poslední zbytky. Nárazy větru byly stále silnější a věštily déšť. Vlhko jí ulpívalo na obličeji, když se nakloněná dopředu prodírala vichrem, který fičel parkovištěm. V takový večer nebyl nikdo dobrovolně venku, dokonce ani žádní pejskaři nevyšli na večerní procházku. Řadové domky stály tiše ve tmě. Většina sousedů už šla spát. Jen v kuchyňském oknu Busseho Gunnarssona dosud teple a pohostinně zářila lampa. Jako obyčejně seděl u stolu a luštil křížovku, s brýlemi posunutými na špičce nosu.
Její domek byl dosud temný, ale to se už brzy změní. Rozsvítí lampy, uvaří si konvičku čaje a připraví sendviče s vajíčky a kaviárem. Na malém stolku vedle křesla zapálí svíčku. Zamotá se do deky a shlédne zprávy v jedenáct hodin. To bude příjemné. A potom si vleze do postele, těšila se.
Vsunula ruku do poštovní schránky a vytáhla z ní poštu. Samé účty a reklama. Blížila se ke vchodovým dveřím a současně v kabelce šátrala po klíčích. V okamžiku, kdy chtěla klíč vsunout do zámku, zahlédla rychlý pohyb ve tmě vedle kůlny. Někdo skočil za ni a silným stiskem ruky přes její prsa ji tvrdě přitlačil ke svému tělu. Málem jí vyrazil dech. Síla mužových paží a pach jeho těla ji paralyzovaly. O odpor se pokusila teprve tehdy, když pochopila, co má násilník v úmyslu. Volnou rukou se jí muž snažil navléknout kolem krku šňůru, ale šla mu špatně přetáhnout přes její hlavu. Ne proto, že byl o dost menší, ale protože pootočila tělo a hlavou do něho vší silou vrazila, aby se uvolnila z jeho sevření. Vydal ze sebe jakýsi vrčivý zvuk a zasyčel, ale udržel ji. Po krátkém zápase uspěl. Instinktivně zvedla ruku a vsunula ji pod šňůru. Celé přepadení bylo tak rychlé, že dosud neměla čas křičet o pomoc, ale teď se o to zoufale snažila. Hlas jí už ale nesloužil, jen slabě kvílela. Smyčka ji příliš tvrdě svírala. Cítila, že uvolnil stisk na prsou, aby ji mohl škrtit s větší silou. I když si stále na krku držela ruku, už se jí nedostávalo kyslíku. Měla černo před očima, pochopila, že za okamžik ztratí vědomí.
Volnou ruku se jí podařilo vsunout do kapsy a horečně v ní tápala. Kapesník, krabička pastilek, zapalovač… copak to tam nemá? To snad ne! Rostla v ní panika. Sáhla snad do jiné kapsy? Bolest byla k nevydržení a už skoro nedýchala.
Konečně nahmatala klíč od auta. Rozpoznala malý váleček, který byl připevněn na kroužku. Třesoucími se prsty ho stiskla. Při prvním pokusu se jí smekl palec, ale s vypětím posledních sil se to podařilo napodruhé.
Houkání alarmu prořízlo ticho mezi řadovými domky. Cítila, že útočník ztuhl. Na několik vteřin ztratil koncentraci. V tom okamžiku zvedla nohu a vší silou vykopla dozadu. Podpatek jejích kozaček ho zasáhl pod kolenem. Škubl sebou a vykřikl. Uvolnil sevření. Zaslechla, že Bosse Gunnarsson otevřel dveře a volá:
„Haló! Co se tu děje? Kdo zapnul alarm? Volám policii!“
A najednou už za ní nikdo nebyl. Zaslechla, jak bouchla vrátka, když je rozrazil a zmizel mezi auty na parkovišti.
(…)
„Elisabeth Lindbergová, čtyřicet sedm let. Rozvedená, žila sama. Zdravotní sestra na pohotovosti Sahlgrenské nemocnice. Měla mít noční službu, ale nepřišla. Její šéfka ohlásila, že zmizela. Elisabeth Lindbergová má patrně syna, který studuje v Umeĺ. V nemocnici mají rezervní klíč k jejímu bytu, takže si tam pro něj zajedeme.“
Hannu Rauhala zmlkl a pohlédl na své kolegy. Irena přikývla.
„Její popis?“ ozvala se komisařka.
„Sto sedmdesát tři centimetrů vysoká, štíhlá. Krátké rudohnědé vlasy, podélný obličej. Šedomodré oči. Na břichu má jizvu po císařském řezu.“
„To vypadá na tu ženu, kterou jsme viděli ráno. Měla dlouhou jizvu ve spodní části břicha,“ poznamenala Irena.
„Hodně žen rodí pomocí císařského řezu. Naše malá sestřička už možná měla všeho dost a odletěla s tajným milencem do Rio de Janeiro,“ navrhl Jonny.
„Já si skutečně myslím, že to vypadá na naši oběť ze hřbitova. Ověříme to,“ řekla Irena.
Jonny si těžce povzdechl při představě, že se bude muset znovu vydat do deště.
„Já mohu jít s tebou, pokud to Jonny převezme tady,“ nabídl se Hannu.
Všichni tři se shodli na tom, že je to skvělý nápad. Než Irena a Hannu vyšli z místnosti, zazvonil interní telefon a ozval se Matti. Našel kočičí chlupy i na lepicí pásce druhého balíku. Zdá se, že jde o tutéž kočku, ale musí to ještě blíž prozkoumat, než to definitivně potvrdí.
„To je jasné, bral to přes kopírák,“ šklebil se Jonny.

„Kde bydlí?“ zeptala se Irena, když seděli v autě.
„V Kobbegĺrdské ulici,“ odpověděl Hannu.
„Takže to není nijak daleko od místa nálezu,“ mínila.
„Necelý kilometr.“
Hannu si to jistě předem změřil.
„Ingela bydlela na Sĺggské ulici. To je asi od Západního hřbitova dál…“ Větu neukončila, protože si vzdáleností nebyla jistá. Hannu ji ale nezklamal.
„Od vchodu do Ingelina domu k místu nálezu to je 1250 metrů.“
„Vzdušnou čarou?“
„Ne. Po nejbližších silnicích.“
„Je zaměřený na hřbitovy. Proč asi?“
„Večer a v noci je tam prázdno.“
„To ano, ale nemůže to znamenat ještě něco dalšího?“
Hannu se na chvíli zamyslel, než řekl. „Máš na mysli něco religiózního?“
Irena uvažovala, ale nedokázala upřesnit svůj pocit. To, že vrah odkládá své oběti právě tam, nemůže být jen náhoda.
„To mě jen tak napadlo. Ale nejspíš máš pravdu ty. Má tam dost klidu na to, aby se těl mohl zbavit.“
Ireně zazvonil mobil. Když se ohlásila, slyšela hlas Jonnyho: „Mám tu pasovou fotografii Elisabeth Lindbergové. Je sice čtyři roky stará, ale nepochybně jde o dámu, která teď mrzne v pitevně.“

Více informací nejen o této knize Vrah v temnotě se dozvíte také na stránkách nakladatelství Motto.