Zdeněk Svěrák – Nové povídky

Název knihy: Nové povídky
Autor: Zdeněk Svěrák
Nakladatelství: Fragment
Rozměry: 145x205 mm
Rok vydání: 2011
Počet stran: 120 str.
Cena: 249 Kč

Ptám se sám sebe, co to vlastně dělám, když píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci.

Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo před tím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo. Zdeněk Svěrák

Ukázka z knihy:

NÁKUP

Kdyby se teď felda prodala, dostali bysme nejmíň 200 tisíc, a nemuseli
bysme tady v tom krámě koukat, co je o padesát halířů levnější.
Ale to by taky nemoh jezdit na ty srazy veteránů, kde mu každej tu
jeho lásku vokukuje a vychvaluje a dědek se nadouvá jako páv. Párkrát
jsem na tom srazu byla. Naposledy v Mladý Boleslavi. Byly tři nad
nulou a Bukovič pět kilometrů před městem stáh střechu, abysme přijeli
v plný parádě. Měla jsem šátek na babku, ale z toho auta mě pak
museli vyprošťovat, jak jsem byla zmrzlá na kost a ani grog v restauraci
mě nezachránil a čtrnáct dní jsem proležela s průduškama.

A jsme u mraženýho zboží. Mám ráda zmrzlinovou roládu POEZIE
s nugátovou příchutí. Vydrží mi tejden, protože si ji beru po kouskách
jako sladkou odměnu za ten můj hořkej život. Jiná radost kromě tý, že
Bukovič zajde do garáže a já bejvám chvíli sama, už mi nezbyla.
Odšoupnu skleněný dvířka a šáhnu si pro tu POEZII.„Už zase?“ plácne mě Bukovič přes ruku jako malou holku.„Co už zase? Žádnou nemám!“ řeknu.„Protože se ti celá roztekla a musel jsem ji vyhodit!“
„A proč se roztekla! Protože jsi vypnul lednici!“

„Ano, protože když je na balkóně mráz, nemusí běžet lednice. Víš,
kolik má řádově spotřebu?“ ječel na mě, až se lidi otáčeli. „A víš, co stojí moje POEZIE? 47 korun! A tvoje pitomý prsíčka 80!“ řekla jsem a tu krabici jsem vyndala, a pevně ji tiskla na prsa, protože už jsem toho měla namouduši dost. Ale on mi ji vyrval, až jsem se zapotácela a levou nohou jako by mi projela jehlice. Ježišmarjá, vzala já jsem si dneska ten varfarin? Musím se doma podívat do tý dávkovací krabičky. S tím lékem se musí opatrně, říkal doktor. Nesmí se toho brát moc, protože to má stejný složení jako jed na krysy.
Mám první vycházku. Po vězeňským dvoře choděj tři ženský a já se
k nim přidám.

„Taky vražda manžela?“ ptá se mě ta nejstarší.
„Taky,“ odpovím.
„A čím?“
„Práškama,“ řeknu.
„Já kuchyňským nožem,“ řekne vězenkyně, zapálí si cigaretu a ještě
se zeptá: „Taky jsi v cele sama?“
A já řeknu: „Ano, já potřebuju bejt sama.“
To s tím vězením není pravda. To já si někdy jen tak fantazíruju.

Tuto knihu Zdeněk Svěrák – Nové povídky koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství Fragment.