Hornické muzeum Krásno

Nelze zapomenout na drahé kovy - zlato a stříbro. První civilizací na našem území, která používala a razila mince, byli Keltové. A pochopitelně se s dalším rozvojem dočkal obrovského uplatnění i stavební kámen (tomu se podrobněji věnuje článek Po stopách kameníků).

Středověcí horníci se nořili stále hlouběji do nitra země, aby ze stovek štol a šachet přinášeli již zmiňované železné, stříbrné a cínové rudy, olovo, uhlí i zlato, později fluorit, baryt, wolfram a uran.

Na pozůstatky jejich činnosti narážíme na našich toulkách téměř všude. Jen v Čechách namátkou uvedu okolí Jílového, Kutnou Horu, Příbramsko, Ralsko, Kašperské Hory, Stříbro nebo třeba grafitový důl v Českém Krumlově. Návštěva technických památek spjatých s hornictvím je vždy zajímavým zpestřením výletů.

Někdy je prvotním cílem, ale občas hraje roli i náhoda. Při březnovém pobytu v západních Čechách se dramaticky pokazilo počasí a tak jsme přemýšleli, jak využít čas. Těch možností je opravdu hodně, ale buď už jsme tam byli nebo nás zrovna v ten okamžik některé cíle prostě nelákaly, a tak jsme se dobrali až k Hornickému muzeu v obci Krásno.

Muzeum se rozkládá v prostoru cínového dolu Vilém, vybudovaném v období 1. světové války. S přestávkami se v této oblasti těžilo do roku 1991, v následujících letech byla vybudována expozice věnovaná hornictví, historii regionu a důlní dopravě.

Při vstupu do budovy bývalé úpravny upoutá pozornost obrovský parní těžní stroj. Byl vyroben v roce 1897 v Českomoravských strojírnách v Praze a v témže roce uveden do provozu na hlubinném dole Marie v Královském Poříčí. Výkon stroje byl 180 koní a celková váha je kolem 56 tun. Kromě jedné rozsáhlejší opravy v 50. letech nebyl ani opravován ani modernizován, takže jeho hlavní součásti jsou původní. Odstaven byl na přelomu roku 1993/94.

Kromě obdivu k bezmála stoletému provozu člověka napadne, jak se tak veliké zařízení do téhle budovy vůbec mohlo dostat? Dveřmi to opravdu nebylo :-) Na původním umístění byl kolos demontován na tři díly a speciálním jeřábem vyzdvižen ze strojovny odstraněnou střechou. Vzhledem k váze a rozměrům musela být vytyčena vhodná přepravní trasa a osazení stroje na nové místo ve vznikajícím muzeu proběhlo obdobně - byla využita rekonstrukce budovy, takže stroj byl usazen na místo před položením nové střechy.

Po prohlídce této části muzea přecházíme přes silnici do areálu bývalého dolu Vilém, kde je zpřístupněno několik objektů s množstvím dalších exponátů. Prohlížíme si jednu z nejstarších důlních trafostanic u nás, šachetní budovu s těžní věží, bývalé dílny s replikou rudné štoly a modely důlních strojů a zařízení. Nejdelší z nich měří více než 6 metrů. Další část je věnována báňskému záchranářství. Ve venkovní expozici jsou ukázky vozového parku, lokomotiv, důlních vozíků ap.

V mrazivém větru a dešti cvaknu pár fotek, tentokrát nemusím mít obavy, že by mi někdo vstoupil do záběru - v celém areálu jsme zcela sami. I přes nepřízeň počasí je prohlídka zajímavá a překvapivě obsáhlá. Pokud sem zavítáte ve vhodnějším čase, od května dokonce září, je možné vyzkoušet i jízdu důlním vláčkem.

Po prohlídce Hornického muzea můžete vystoupat na Krásenský vrch, kde se do výšky 25 metrů tyčí zajímavá kamenná rozhledna s vnějším spirálovitým schodištěm, dalším turistickým lákadlem je nedaleký Bečov nad Teplou. 

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz