Otec paterčat Antonín Kroščen: Když jsem po porodu zjistil, že jsou celí, spadl ze mě obrovskej šutrák!

Jak jste prožíval příchod paterčat?
Ze začátku jsem tomu nechtěl věřit. A když jsem tomu uvěřil, zavalil mě velký strach, jestli tak velkou rodinu dokážu uživit. Neuměl jsem si představit život s tolika dětma. Navíc, než se narodily, tak jsem se hodně bál, že nebudou v pořádku. Skoro jsem si byl jistý, že někdo nebude mít třeba prstíček nebo tak. A když jsem pak zjistil, že jsou celí, tak ze mě spadl obrovskej šutrák!

Vzpomenete si na pocity, když jste je poprvé uviděl?
Bál jsem se jich dotknout. Byly tak malinkatý. A taky jsem měl strach, aby nenastaly ještě nějaký komplikace. Když mi doktoři řekli, že už jsou děti mimo nebezpečí a že i Saša je v pořádku, tak jsem byl hrozně šťastnej. Já jsem za nimi chodil každý den. Vůbec jsem nevěděl, že existuje nějaký klokánkování. A teď jsem si měl vzít to malý miminko do ruky a chovat ho. Až asi na počtvrtý jsem se odvážil vzít Alexe, protože z nich byl nejtěžší a vypadal, že něco vydrží.

Jak se změnil Váš život díky seriálu Paterčata od České televize?
Je to obrovská ztráta soukromí. V podstatě máme společný život, jenom když jsme v posteli a děti se neprobouzejí, a to ještě okamžitě usneme.

Jak vypadá den otce paterčat?
Teď momentálně jsem na nemocenské, mám něco se zádama, asi jak tahám těch 20 kilo a víc, když nosím děti po dvou i po třech. Pan doktor říkal, že bych se měl šetřit, ale to nejde. Takže ráno vstanu s dětma kolem páté, pro mě to není nic těžkýho, protože jsem zvyklej vstávat do práce. Takže vstanu, přebalím je, dám postupně do sedačky, pustím jim pohádku a snažím se ještě trochu „pozavřít“ oči. Oni jsou ráno většinou hodní. Ale někdy se to taky nepovede. Pak udělám snídani, nakrmím je, prostě se podílím na všem. Co dělá Saša, dělám i já. V podstatě jsem ženská.

Je něco, co děláte jen Vy?
Jo! Hraju playstation:), fotbálek. Třeba když dávám děti spinkat, houpu je v sedačkách nohama, takže mám volný ruce a můžu si to na chvíli zapnout. Je to taková náhražka, protože teď nemůžu chodit hrát fotbal jako dřív a dost mi to chybí.

Co pro Vás znamenalo natáčení seriálu Paterčata pro Českou televizi?
Spolupráce s Českou televizí, to pro mě bylo zlomový z mnoha důvodů. Například se mi splnilo pár snů – řidičák, nebýt Líby (scenáristka Libuše Marková), tak bych se k tomu nedostal. Nebo další můj velkej sen – podívat se na Evropu2! Díky natáčení jsem si mohl všechno prohlídnout, potkat se s Leošem Marešem, popovídat si s ním. A taky jsem se párkrát cítil krásně, protože jsme se dostali do pěkných míst, kde na nás byli lidi hodný. Jako třeba v Boskovicích na setkání vícerčat, tam nás všichni moc hezky přivítali, bylo to úžasný.  

Bojíte se něčeho?
Bojím se, že jednoho dne se najde nějaký idiot, který nám bude chtít ublížit. A myslím tím fyzicky, toho se bojím nejvíc.

Co byste si přál do budoucna?  
Aby děti byly zaopatřený – abychom mohli žít v domě se zahradou a v bezpečí. Abych měl trošku víc času pro sebe, aspoň dvě hodiny za týden, na fotbal. Když jdu s kočárkem a kluci na mě mávají z hřiště, je mi líto, že tam s nimi nemůžu být. Ale za pár let budou kluci chodit hrát se mnou a na to už se moc těším.