Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Show Jana Krause – 15.10. 2014:
Jan Komínek – přes své mládí (nar. 1994) je Komínek už zkušeným seriálovým a televizním hercem. Už odmala účinkoval v reklamách, postupně se začal objevovat v různých seriálech. Hrál např. v seriálech Horákovi, Ať žijí rytíři, Obchoďák, Svatby v Benátkách, mohli jsme ho vidět také v pohádce Dvanáct měsíčků nebo ve filmu Bez doteku. Aktuálně účinkuje v seriálu Cesty domů, kde ztvárňuje roli studenta lesnické školy Jirky. Na divadelních prknech můžeme Honzu vidět například ve hře Pěna dní, kterou uvádí pražské divadlo La Fabrika. Mezi jeho zájmy patří mj. airsoft a fotografování.
Adriana Křečková – dvaadvacetiletá slečna má potetovanou třetinu těla, na svém kontě má díky tomu nejen titul Miss Tattoo, ale především se stala hvězdou Facebooku, jejíž profil sleduje kolem 10 tisíc fanoušků, což je více, než mívá kdekterá česká celebrita. Její záliba v tetování začala prý docela nevinně – když si v 18 letech nechala vytetovat malý nápis na paži. Nyní, o pár let později, má potetovanou dobrou třetinu těla. „Je to pro mě životní styl, kterému jsem se přizpůsobila,“ říká vystudovaná zlatnice, absolventka umělecké školy, která ale momentálně pracuje ve třísměnném provozu v automobilce. „Na těle mám vlastně takový ilustrovaný odraz mého života. Někdo si píše deník, já si nechávám události tetovat na tělo,“ vysvětluje. Do své vášně vrazila už několik desítek tisíc korun. Na její kůži najdete obraz potkana, kočky, psa, ale i ptáčka nebo jednorožce, Sněhurky a dalších pohádkových postav. Nohy si prý tetuje sama a jediné místo, které chce nechat ´čisté´, je obličej. Na první pohled vypadá trochu jako z jiného světa, což s sebou nese prý i to, že má kolem sebe jen pár blízkých lidí. „Aspoň se mi to hned protřídí a zůstanou jen ti skuteční přátelé a kamarádi,“ myslí si. Budoucnost v souvislosti s tetováním neřeší. Jak na ni bude působit třeba za dvacet let, s tím si hlavu neláme. „Nějak to bude. Budoucnost teď neřeším. Žiju přítomností.“
Antonín Kábele – 79letý bohém, který o sobě tvrdí, že chodí s dvacítkami a miluje se klidně i třikrát denně. Mimo to je i fotograf a sprinter. Jeho věk je znát leda tak možná na jeho tenkém „vyšeptalém” hlase, rozhodně ne na jeho celkové image – má dlouhé vlasy, svaly a jako sprinter dosahuje stále nebývalé rychlosti. Jeho pozdně důchodový věk není znát ani na stylu života či zálib. Randí s mladými děvčaty, zakládá si na tom, že se ještě stále může milovat. Navíc fotí akty žen a závodně dělá atletiku.
„No, většinou chodím s dvacítkami, nebo jim je něco přes dvacet. Já se prostě cítím být mladý. Každému je tolik, na kolik se cítí. Já se cítím na hodně málo. I v pokročilém věku mi nedělá problém se třeba třikrát denně milovat. Když jsem byl teď na atletickém veteránském mistrovství světa v Brazílii, mladé Brazilky mě tam zastavovaly a chtěly se se mnou fotit. To bylo hodně příjemné. Lidi říkají, že lovím slečny na své modré oči. Oko, do duše okno, moje tedy určitě. A taky jsem upřímný, říkám vše na rovinu. Když doběhnu závody, jdu se bavit s mladými, řeknu: ´Ahoj, já jsem Tonda´ a už kecáme,” vypráví pan Kábele. Jak si udržuje formu?
„Člověk o to své tělo musí neustále pečovat a trénovat ho. Jak s tím člověk přestane, tak je konec. Nesmí se rezignovat a zůstat sedět u televize. Já teď trénuju u trenéra s mladými reprezentanty. Když si říkám, že nepůjdu na nějaké závody, že mě bolí celé tělo, říká: ´Žádné odmlouvání, prostě půjdeš!´ A tak jdu a pak zaběhnu světové časy, tedy české rekordy každopádně. V mládí jsem sportoval, pak jsem kvůli zranění přestal. S atletikou jsem znovu začal až v 57 letech. Ve veteránech jsem pak začal závodit za Slavii.“
Když má zdravotní problémy, zajde k doktorům, ale ti už prý ho znají: „Vědí, že tam jdu ne proto, abych byl nemocný, ale proto, abych byl zdravý. Třeba jsem měl arytmii srdce, oni říkali, že to má každý druhý a že mám přijít, až mi to bude vynechávat ob jedno klepnutí. Tak jsem běžel a dobrý. Na mistrovství světa v Německu jsem běžel závody a měl jsem čtyřicítky horečky. Na světovém šampionátu v Brazílii jsem měl hrozné průjmy, byl jsem na kapačkách, slezl jsem z kapaček a šel rovnou na start.
Před MS v Austrálii jsem celý den nespal, v letadle taky ne, a když jsme dojeli, říkali, že nemůžu jít spát, abych dorovnal ten čas, takže jsem už třetí den nespal, šel závodit a zase jsem měl dobrý čas. Já přežil i Černobyl. Lezl jsem zrovna po Kavkaze, bylo mi hrozně blbě, zvracel jsem, průjem jsem měl, musel jsem to záření chytit, ale vydržel jsem,“ říká sportovec.
