Tajemství rodu Haliny Pawlowské

Spisovatelka Halina Pawlowská se vydává ve filmu Tajemství rodu Haliny Pawlowské režiséra Víta Karase na Ukrajinu, odkud pocházel její tatínek. Halina ví, že její předci usilovali ještě před přičleněním Podkarpatské Rusi k Československu o vybudování samostatného státu, Huculské republiky, jejíž vládě v roce 1919 dokonce předsedal Halinin strýc.

Jaké osudy je ale čekaly dále? Proč museli z rodné země odejít? Co jim hrozilo? Co tuší Halina o pronásledování svých předků sovětskými tajnými službami i domácí StB po odchodu do Československa?

Z pořadu Tajemství rodu Haliny Pawlowské: „Největší radost mi udělalo zjištění, že mí předci byli hrdí lidé, kteří věřili ve vzdělání, hrdost a čest.“

Jaký byl prvotní impuls k tomu, abyste se natáčení Tajemství rodu Haliny Pawlowské zúčastnila?
Na začátku jakéhokoliv natáčení stojí „nabídka“. Dramaturgyně Tajemství rodu Věra Krincvajová se mne zeptala, zda bych měla zájem se zúčastnit projektu, ve kterém bych se mohla dozvědět něco o svých předcích. Zaujala mne možnost, že bych mohla zjistit podrobnosti o mých dědečcích a babičkách. Ani jednoho z nich jsem totiž „nezažila“ a mí rodiče mi o nich ani moc nevyprávěli. Také jsem doufala, že objevím nějakou fascinující informaci typu, že jsem vlastně z královského rodu a z toho vyplývají nějaké konkrétní majetkové nároky. To si dělám legraci, i když restituce Karlštejna by mě nadchla…

Dozvěděla jste se o svém rodu hodně nového?
Od svého otce jsem pouze věděla, že můj dědeček byl velice osvícený muž. O pradědečkovi a prababičce ani můj táta nic nevěděl. Maminka také nebyla moc informovaná. Vysvětluji si to tak, že oběma rodičům jsem se narodila poměrně pozdě a i oni byli dětmi relativně starých rodičů a tak se o předcházejících generacích nemluvilo.

Ovlivnily vás nějak nová zjištění z pořadu Tajemství rodu Haliny Pawlowské?
Informace o udavačích z nejbližšího okolí mě zhnusily. Okamžitě jsem se omluvila svému otci, o kterém jsem si občas myslela, že přehání, když hovořil o číhajícím nebezpečí a o tom, že nikomu nemám věřit. Mám také nové emoce a nové poznatky o Huculské republice a poprvé jsem si uvědomila, jak moc byli mí předci moudří a šikovní lidé. Největší radost mi udělalo zjištění,
že mí předci byli hrdí lidé, kteří věřili ve vzdělání, hrdost a čest.

Jak se shodovala vaše představa o pátrání v archivech s realitou?
Čekala jsem víc konkrétních informací. Myslela jsem si, že není tak těžké dojít v pátrání třeba až ke Karlu IV.

A co vaše rodina, nerozmlouval vám někdo účast v Tajemství rodu Haliny Pawlowské?
Nikomu jsem se nesvěřila, takže mě nikdo neodrazoval. Když už se maminka dozvěděla, kam chodím „natáčet“, byla moc zvědavá a také pyšná na všechna fakta, která jsem jí prezentovala.

Bála jste se něčeho?
Nebála jsem se žádných informací. Nejstrašnější by ale zřejmě bylo, kdybych se dozvěděla, že někdo byl praktikujícím komunistou, který v souvislosti s ideologií ubližoval svému okolí.

Cestovala jste kvůli natáčení Tajemství rodu Haliny Pawlowské hodně?
Tajemství rodu mě zavedlo na Ukrajinu a do Karpatských hor, kterými protéká řeka Tisa. A také do Kunratic v Praze 4, kde není řeka, ale dva pěkné rybníky a krásný kostel