TGM: Talkshow Geni a Míši 19.10. 2014

Do dalšího dílu TGM: Talkshow Geni a Míši s datem 19.10. 2014 přijali pozvání mistr světa v koloběhu Michal Kulka, expolitik Ivan Langer a herečka, zpěvačka a komička Iva Pazderková. Moderátoři Michal Suchánek a Richard Genzer si za aktivního režisérského dohledu Ondřeje Sokola povídají, ale také hrají s různými hosty v klubu La Fabrika.

TGM: Talkshow Geni a Míši – 19.10. 2014:

Jako prvního hosta přivítali moderátoři Michala Kulku, mistra světa v jízdě na koloběžce na 32 kilometrů. Michal loni s pěticí dalších závodníků absolvoval jako první v historii na koloběžce etapový závod Tour de France. Michala s Geňou zaujala nejprve jazyková stránka tohoto neobvyklého sportu. „Když se jízdě na koloběžce věnují ženy, jak se jim říká? Koloběhny?“ zajímalo Michala. Richard navázal: „A té nejpomalejší by se mohlo říkat Kolocoura?“ „To je trochu mobilní bordel,“ zhodnotili pak.

Michal Kulka do studia svou vítěznou koloběžku, které prý říká Tank, přivezl. Michal s Geňou si ji důkladně prohlíželi a zarazilo je, že její cena je zhruba 65 tisíc korun. „Co na ní může stát pětašedesát tisíc? Vždyť nemá ani sedátko?“ zhrozil se Michal. Aby za hostem nezůstali pozadu, předvedli mu svou vyrobenou koloběžku. „To je zase naše koloběžka. Jmenuje se Jindřiška,“ prozradili a zároveň se pochlubili vychytávkami, kterými koloběžku vyšperkovali.  Jak se dostali od jízdy na koloběžce až k nahotě? A co ve snaze zpopularizovat tento sport na sebe Geňa prozradí?

Jako druhý přišel do studia bývalý politik a ministr Ivan Langer. „My jsme společně dělali revoluci, takže si s Ivanem tykáme,“ objasnil hned na úvod Michal. Vzápětí začal citovat z několikastránkového e-mailu, v němž Ivan Langer posílal informace o sobě jako podklady k pořadu. Michal zmínil, že Langer jako ministr vnitra měl svého času spoustu zásadních informací. „Kdybych věděl všechno, co si všichni myslí, že jsem věděl, věděl bych toho ještě víc.... Možná je ale lepší někdy nevědět,“ pohrál si Langer s touto myšlenkou.

Michal připomněl, že Ivan Langer se jako ministr vnitra zabýval mimo jiné drogovou problematikou. „Když se člověk něčím zabývá, musí s tím mít nějakou zkušenost, aby věděl, co to obnáší. Měl jsi někdy něco?“ zeptal se Michal. „Ano,“ odpověděl bez zaváhání Langer. „Fakt? A nemáš něco?“ smál se Michal. Geňa se začal zamýšlet nad tím, co se dělá se zabavenými drogami a představil zajímavý nápad, jak předcházet kriminalitě.  „Vždycky, když se odhalí nějaký gang a zabaví se kabelky a boty, dají se potřebným.  Ale tohle se zničí. Mně to přijde nespravedlivý a velká škoda. Co to rozdat mezi lidi, kteří na to nemají?“ Michal doplnil: „A protože na to nemají, ukradnou rodičům obraz nebo kreditní kartu nebo vykradou trafiku.“ „Tomu by se přece dalo předejít,“ rozvíjel Geňa svou myšlenku. Co jim Ivan Langer na tento svérázný návrh protidrogové politiky řekne?

Jako třetí host přišla do studia herečka a moderátorka, která se věnuje mimo jiné i stand-up comedy Iva Pazderková.  Michal hned po příchodu zneužil výškového rozdílu mezi ním a Ivou a netypicky se s ní přivítal. „Mockrát v životě jsem to nezažil, ale jsou chvíle, kdy mi nevadí být prckem,“ přiznal pak Michal. Ivy se zeptal, čeho se mimo jiné v životě bojí. Iva odpověděla: „Bojím se jezdit ve výtahu, ale s mým terapeutem jsme na tom zapracovali a už se to lepší.“ Do debaty zasáhl Ondra, který trpí také specifickým strachem, přiznal, že se bojí dát roli ve filmu herečce, která se s ním vyspí.

To Ivu zaujalo a nabídla: „To se dá ale jednoduše změnit, a poměrně rychle, kdybys potřeboval s tím pomoct.“  Geňa prozradil, že si vždycky chtěl popovídat s „blbou blondýnou“, postavou, do níž se Iva převtěluje při svých stand-up výstupech.  A Iva mu hned jeden předvedla. Došlo i na ukulele, které si Iva přinesla s sebou. Michal s Geňou se pustili do jazykové debaty, jak se slovo ukulele skloňuje v množném čísle. „Ukulelů jako stromů. Vždyť je to ze dřeva, ne?“ šel na to od lesa Geňa.  Ivu neminul ani Klausův šus. „Jsi první, kdo si při něm takhle brzo rozbil držku,“ zhodnotil začátek její jízdy Michal. „Taky jsem první, kdo jede ve dvanácticentimetrových jehlách,“ obhajovala se Iva.  V pořadu ji ale čeká ještě mnohem těžší zkouška. Jakou prosbou Iva při ní zaskočí Michala?

TGM: Talkshow Geni a Míši – 19.10. 2014 – rozhovory:

Michal Kulka: Mistr světa v koloběhu

Michal Kulka je mistr světa v koloběhu, a to v kategorii na 32 kilometrů. Se skupinkou pěti dalších sportovců a nadšenců také zároveň loni jako první absolvovali na koloběžce známý etapový závod Tour de France.

Jak vás to napadlo?
Byl to trochu hec, jestli se takový závod dá zvládnout. Přesvědčili jsme se o tom, že dá. Odjeli jsme všech 21 etap, nejdelší měla asi 250 kilometrů. Jeli jsme vždycky den před závodníky na motorkách, byli jsme vlastně něco jako předjezdci. Byl to pro nás nejen velký zážitek, ale i velký počin pro tento sport.

Jak dlouho jezdíte na koloběžce?
Intenzivně asi čtyři roky, ale jezdit jsem začal už o něco dříve.  Původně jsem běhal, koloběžka mi přišla jako ideální spojení běhu a jízdy na kole.  

Jaká je vaše profese?
Pracuju jako manažer ve vzdělávací společnosti, od osmi do půl šesté jsem v práci nebo chodím po různých schůzkách a mám jednání. Když přijdu z práce, hodím ji za hlavu a jdu si zajezdit na koloběžce. Jízdě na ní už propadla i má přítelkyně.

V čem je koloběžka lepší než kolo?
Nebolí vás z ní zadek, není vám zima, protože se víc hýbete.  Ujedete méně kilometrů než na kole. Je to bezpečnější, protože kdykoliv dáte nohu z koloběžky dolů. Při jízdě na koloběžce si protáhnete celé tělo a spálíte mnohem víc energie, nevznikají disbalance tím, že zatěžujete jen určitou skupinu svalů.  

Střídáte při jízdě na koloběžce nohy?
To je otázka, kterou často dostávám.  Ano, střídám nohy, protože překvapivě mnohem víc bolí ne ta noha, kterou se odrážíte, ale ta, na níž stojíte.

Do studia jste s sebou přivezl i koloběžku. Jaká je její cena?
Zhruba pětašedesát tisíc. Ale přítelkyně jezdí na koloběžce, která vyšla na necelých patnáct tisíc korun.

Ivan Langer: Z politika advokát a filantrop

Bývalý politik a ministr Ivan Langer přijel do pořadu TGM: Talk show Geni a Míši z Olomouce, kde žije a pracuje. Čím se momentálně zabývá? A co je jeho velkou vášní?

Často jezdíte mezi Prahou a Olomoucí?
Tak často jak je potřeba. Olomouc je mé rodné město, kde pracuju a žiju, mám tu úžasnou rodinu, která zahrnuje kromě mě a manželky ještě tři malé děti. Prahu mám rád, ale tady jenom pracuju. Jsem olomoucký patriot a Olomouc bych za žádnu jinou městskou holku nevyměnil.  

Vůbec na vás není slyšet, že byste žil na Moravě.
Je to tím, že mluvím spisovně. Když jsem před téměř dvaceti lety přišel do Prahy, dost lidí se mě udiveně ptalo, proč mluvím tak spisovně. Já jsem jim říkal, že je to proto, že jsem z Olomouce a je jen velká mýlka, že v Olomouci, ač je to perla Hané, se mluví hanácky. V Olomouci se mluví nejspisovnější češtinou v celé České republice. Možná je má spisovná mluva daná také tím, že miluju jazyk český pro jeho barvitost a schopnost vyjádřit ty nejniternější pocity, které máte. Jan Werich se kdysi někoho ptal: Zkuste mi v jiné řeči říct ´malé červeňoučké jablíčko´. Měl pravdu - to v žádném jiném jazyce nevyjádříte. Proto si s češtinou strašně rád hraju a snažím se ji ve svých ústech spíš hýčkat, než ji nějak znásilňovat.

Kdysi jste vydal knihu, chystáte se vydat další?
Knihu jsem vydal v prehistorických dobách, před třinácti lety v době, než jsem se stal poprvé otcem a právě rodičovství z pohledu otce bylo jejím tématem. Já miluju literaturu a poezii a možná někdy překvapím svět, že pod pseudonymem vydám knížku básní. Ale začal jsem psát svým dětem pohádky, zatím mám dvě napsané a dvě rozepsané. Jsou to pohádky, kterými se otec snaží vychovávat své děti, aby se i díky nim vyvarovaly v životě různých nástrah. Děti je vždycky rády poslouchají, možná je tedy někdy vydám, ale asi taky pod pseudonymem.

Kdybyste měl napsat pohádku o sobě, jaká by byla?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Ale protože každý si sám sebe idealizuje, byl bych určitě neohrožený princ, který přemůže nepřítele a zachrání svou vyvolenou princeznu, s níž žije šťastně až dodnes.

Přijít do pořadu k Richardu Genzerovi a Michalu Suchánkovi chce také dávku neohroženosti.
Viděl jsem kousek jednoho pořadu, jsem s oběma dlouholetý kamarád, a když mi zavolali, pozvání jsem rád přijal. Považuju je za mistry improvizace a těším se, co si na mě připraví. Doufám, že toho rozhodnutí nikdy nebudu litovat. (smích).

Co teď momentálně děláte?
Na tuto otázku většinou odpovídám, že jsem advokát a filantrop. Pracuju v advokátní kanceláři, která má ve svém týmu asi třicet členů. Ve svém volném čase podporuju různé veřejně prospěšné projekty, počínaje soukromou vysokou školou přes nadaci Bezpečná Olomouc, která slaví dvacet let, a ještě několik dalších projektů. Říkám, že k tomu, aby člověk něčeho dosáhl, musí být nejen pracovitý, cílevědomý a tvrdohlavý, ale potřebuje taky trochu štěstí. Pokud se všechno sejde dohromady, měl by mít v sobě dostatek pokory, aby se o to, čeho dosáhl, podělil. Mě baví se o to dělit.

Vy jste zároveň vystudoval medicínu.
Vzhledem k nešťastné události v rodině jsem chtěl být doktor a zachraňovat lidi a svět. Medicína mě moc bavila a dělal jsem ji naplno, i když krátce. Kdyby nepřišel listopad 1989, asi bych teď pracoval možná už jako primář na kardiochirurgii v nějaké nemocnici. Ještě než jsem dokončil medicínu, začal jsem studovat práva. Nikde jinde se proto nemůžete cítit bezpečněji než se mnou, protože nabízím komplexní služby – první pomoc jako lékař a poslední jako právník. (smích).

Iva Pazderková:  Život je v packách mých koček

Herečka, zpěvačka, moderátorka a autorka skečů s „Blbou blondýnou“ Iva Pazderková přišla do pořadu TGM: Talk show Geni a Míši s ukulele.

Ukulele není úplně běžný hudební nástroj. Proč jste se naučila hrát právě na ně?
Naučila jsem se na ně hrát, protože se mi líbí. Konkrétně tenorové ukulele má velice krásný a barevný zvuk. Ve světě se úplně běžně používá, jen v Čechách ho lidé považují za trochu legrační nástroj. Mám ráda nejen jeho zvuk, ale i variabilitu. Zaujalo mě i to, že je mnohem jednodušší naučit se hrát na ukulele, které má jen čtyři struny, než třeba na kytaru, která jich má šest. Do studia jsem si ho přinesla, protože mě o to pánové požádali. Měla bych zahrát jednu z písní z mého alba a oni mi budou dělat doprovod. Album vyšlo zhruba před rokem, jmenuje se Ukulala, je to alternativní folk a jsem autorkou hudby a textů. Doprovází mě na něm kapela - akordeon, kontrabas, kytary, benja, bicí.

Využila už jste někdy ukulele i v divadle?
Zatím ne, ale Blondýna na ně také někdy hraje. Složila i jednu píseň na album.

Před časem jsme se bavily v jednom rozhovoru o tom, že budete muset Blondýnu jednou zabít. Zatím nemáte chuť to udělat?
V žádném případě, říkala jsem, že to nastane ve chvíli, až jí budu mít dost. A to zatím rozhodně nemám, Blondýnu miluju, takže stále žije. Jéje, ta je živá až až, mám s ní hodně vystoupení, ať v rámci pořadu Na stojáka nebo v uskupení Komici s.r. o.

Na Primě jste moderovala pořad Pekelná výzva, jaká to pro vás byla zkušenost?
Byla to výzva a zároveň trochu peklo, ale moc mě to bavilo. Já nedělám věci, které mě nebaví. Bohudíky mám to štěstí.

Začala divadelní sezóna, co nového chystáte v Divadle Na Fidlovačce?
Jsem tam už jedenáct let, utíká to. Momentálně nic nového nezkouším, diváci mě mohou vidět v představeních Tři holky jako květ, Babička nebo Hotel mezi dvěma světy. Hostuju ale v Hudebním divadle Karlín v Addams Family, kde hraju Alici, maminku nápadníka Středy. Taky mě čeká pár koncertů s deskou, na něž se moc těším, chtěla bych natočit i nějaké klipy. A těším se i na několik charitativních běhů, které mám před sebou.

Co se vám vybaví, když se řekne koloběh?
Koloběh života. Naše civilizace je trochu postižená myšlenkou, že může všechno řídit a ovládat, což je nesmysl. Já se snažím přijímat a zpracovávat věci tak, jak přicházejí, i když je to někdy těžké. A snažím se žít přítomností, i když je to někdy boj, ale spíš zábava. Život je přece krásný.

Máte doma dvě kočky. Jak ovlivňují váš život?
Mám Šklíbu a Blešku. Můj život ovlivňují poměrně dost. Ony mě ve ´svém´ bytě tolerují jen proto, že jim dávám nažrat a vyměňuju jim písek na záchodě. Taky jsem praktická, když se chtějí hezky vyspat, protože spí na mně. Takže v podstatě již třináct let, od okamžiku, kdy jsem si pořídla Šklíbu, nejsem pánem svého života. Můj život už není v mých rukou, ale v packách mých koček.