Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
TGM: Talkshow Geni a Míši – 7.9. 2014:
Nový pořad TV Prima moderují ostřílení Michal Suchánek a Richard Genzer, kteří si budou celý podzim zvát do holešovického klubu La Fabrika skvělé hosty – divákům je pak představí na Primě vždy v neděli 7.9. 2014 ve 21.30.
Michal se hned musel zeptat na některé titulky, které se objevují v médiích: Farna žije jako upír, Můj zadek? Aspoň si mám na co sednout… Se zadkem Ewa souhlasila, nicméně v případě titulku s upírem prohlásila, že ho taky nepochopila. Moderátoři chtěli vědět, kde v Praze Ewa bydlí, Ewa však nechtěla říct a Geňa se zeptal, jestli bydlí v Komořanech. Celé studio okamžitě začalo řešit, kde jsou vlastně Komořany… Ewa se po chvilce debaty o bydlišti udiveně zeptala: „To se vážně budeme bavit o tomhle?!“Ewa se přiznala, že studovala práva ve Varšavě, ale po roce toho nechala. Prý se ptala rodičů, jestli má nechat školy, nebo zpívání, a prý jí řekli, že by byla blbá, kdyby nechala zpívání. „Tak jsem blbá a nechala jsem školy!“ dělala si legraci sama ze sebe.
Moderátoři probírali bulvární titulky a dostali se na téma Ewiny stravy – chtěli vědět, jestli je pravda, že fotí jídlo a posílá to své výživové poradkyni. Ewa přiznala, že částečně je to pravda. Ondřej navázal a prohlásil, že posílání MMS je naprosto skvělá forma komunikace – „Najdu si novou holku, vyfotím ji, pošlu to té staré a je to :-)!“
Když konečně změnili téma, Geňa chtěl vědět, jestli jsou lepší kluci Češi nebo Poláci. „Já jsem měla jenom tři Čechy, tak já nevím!“ Podle dalšího z bulvárních titulků chce Ewa věrného manžela, tři děti a psa. „Jakou chceš rasu?“ ptali se moderátoři. „Čeho?“ nevinně odpověděla Ewa – a vzápětí pochopila dvouznačnost svého dotazu a začala se smát. Debata se stočila k tomu, jaké rasy psů vlastně Ewa zná – střídala se s Michalem, ale moc toho dohromady nedali.
Pak kluky zajímalo, jaké se Ewě líbí dětské jméno, a nakonec možnost výběru neomezili jen na děti, takže Ewa prohlásila, že Ema. Když chtěli mužské jméno, Ondřej navrhl jméno Eman. Ewa to opravila na E-mana a Ondřej hned šel registrovat doménu.
Copak prozradí brigádní generál z vojenského zpravodajství a jak moc se dá vůbec vtipkovat o armádě? A jaká bude jízda s trabantem? Rozhodně zajímavá. Pro Ewu byl také nachystaný lyžařský trenažér, nově pojmenovaný po panu prezidentovi (prvním hostovi a jezdci této disciplíny) jako „Klausův šus“. Jak si s touto výzvou Ewa poradí?
A aby toho nebylo málo, měli na ni kluci nachystanou ještě jednu zábavu – které se s Ewou účastnil Michal. Oba si naplnili ústa vodou, Richard je měl rozesmívat, a kdo nevydrží, vyprskne vodu na toho druhého. Kdo nejlépe zvládne tento tříkolový souboj a kdo bude nejmokřejší?
Rozhovory s moderátory TGM: Talkshow Geni a Míši
a jejich hosty:
Ewa Farna
V kolika talkshow už jste byla hostem?
V hodně! Byla jsem třeba u Krause, v Mr. GS, co měli tady kluci, byla jsem u Šípa, u Aleše Cibulky. A mám to ráda, protože je to většinou milé povídání, vtipné, uvolněné, spontánní – a člověk může sdělit přesně to, co chce. Moc se na ten dnešek těším, i když je vždy tak trochu napínavé, co z toho nakonec vzejde, protože nikdy dopředu nevím, co mě čeká.
Talkshow TGM je oproti jiným odlišná například i v tom, že chce hosty více zapojit. Nemáte obavu z toho, co na Vás Richard s Michalem vymyslí? Je něco, do čeho byste nešla?
Tak určitě bych se s nimi třeba nezačala líbat a podobné takovéto věci! :-) Jinak jsem pro každou blbost. Zároveň se ale snažím to dělat tak, aby se za mne rodiče nemuseli stydět a aby mě můj kluk ještě někdy objal – tyto dvě věci respektuji, ty jsou pro mne zásadní, jinak ale jdu do velikých extrémů.
Máte ráda třeba skrytou kameru?
Já bych ji třeba i měla ráda, ale zatím mě nikdy nepotkala, tak uvidíme :-)
…co není, může být…
Mne by strašně zajímala situace, jakou by na mne vymysleli. Tak pokud by mi třeba nezačalo hořet auto, tak by to bylo dobrý :-). Já mám ráda humor, všechny jeho podoby, a pokud někomu neubližuje, tak se zasměju i kanadským žertíkům, baví mě černý humor a určitě si umím udělat legraci i sama ze sebe.
Máme za sebou léto, jaké bylo to Vaše?
Pro mne léto znamená ježdění v autě a spoustu práce – jsou to koncerty, festivaly, předávání různých cen, teď taky dotáčím desku Leporelo. Na dovolené jsem byla v březnu, tak si ji zase udělám později, až bude tohle období za mnou.
Kdy se můžeme těšit na Leporelo? Pilotní singl slaví úspěch…
Snad bude celá deska taková – vyjít by měla na přelomu září a října. Fanoušci se už dlouho načekali, tak doufám, že už to dítě brzy porodím, už ho opravdu hodně dlouho přenáším a celkem mě i tíží :-).
Je něco dalšího, na co se ještě těšíte?
Určitě budeme psát další písničky, pak připravujeme moc pěkný akustický koncert v Praze, který se natáčí na Óčko music stage. Když se mi během všech mých aktivit povede třeba na tři dny někam zmizet, tak to bych byla šťastná, jinak na pořádnou dovolenou budu moct až později, třeba během plesové sezony.
Andor Šándor
Neměl jste trochu strach přijmout pozvání do tohoto pořadu, když jste přesně nevěděl, co si na vás moderátoři vymyslí?
Pravda, když se objevuju v televizi, většinou je to v situaci, kdy komentuju nějaké bezpečnostní maléry ve světě. Párkrát už jsem byl hostem v talkshow a s Michalem Suchánkem a Richardem Genzerem jsem se potkal na jednom Lvím klubu, kde byli hosty, takže se s nimi osobně znám a vím, co od nich můžu čekat. S účastí v pořadu jsem neváhal, usoudil jsem, že mi tato zkušenost může spíš dát než vzít. Ano, oni mají specifický humor, ale není zlý. Člověk si musí udělat občas legraci sám ze sebe a nesmí se brát moc vážně. Ale toho já se nebojím.
V otázkách bezpečnosti jste odborník. V čem se ale vůbec nevyznáte, co neumíte?
Nejsem kutil, nerozumím například zahradě a španělská vesnice jsou pro mě jakékoliv ruční práce. Dost často říkám, že kdybych se měl živit rukama, asi bych umřel hlady. Doufám, že si na mě Richard s Michalem něco podobného nepřipraví. Když mám něco vlastnoručně opravit nebo vyrobit, udělám to jen pod velkým tlakem. Jsem schopen kolem toho chodit tak dlouho, až jsem upozorněn, že ta věc na mě čeká. A když už se do nějaké manuální práce přinutím, většinou hned na začátku udělám nějakou fatální chybu, takže je všechno špatně. Což mě odrovná a já dostanu naprostou averzi k tomu, abych pokračoval. Vím, je to trochu alibistické zdůvodnění a já bych se mohl trochu snažit v této věci se zlepšit, ale když už jsem vydržel do sedmapadesáti, už to tak nechám.
V čem se naopak snažíte zlepšovat?
Po čtyřiceti letech jsem si splnil sen a koupil si bicí a po rozpačitých začátcích ještě za Bolševika se na ně učím hrát. Můj učitel mi říká: „Kdyby vám bylo osm, tak byste to někam dotáhl.“ Já bych to někam rád dotáhl přesto, že mi není osm, ale beru tento fakt s pokorou, vím, že je to nereálné. Přesto se hře na bicí snažím věnovat co nejvíce času. Rád bych uměl spoustu věcí, třeba kreslit, to mě fascinuje. Ale do tohoto oboru už mé ambice nesahají.
Říkáte, že humor je vám blízký. Jaký konkrétně?
Mám rád humor, kterým se vyznačuje třeba Švejk nebo filmy jako Hoří, má panenko a Světáci. V těchto třech dílech se dá najít spoustu jednoduché a lidské pravdy a mouder, které člověka podpoří. Citáty z těchto děl používám ani ne tak na zlepšení své nálady, jako spíš ve chvílích, kdy chci něco glosovat. Jinak myslím, že jsem veskrze pozitivní člověk, žádný negativista a nebývám dlouhodobě zasažen nějakou chmurou. Myslím, že mě jen tak něco nerozhází.
Radíte druhým lidem co se týče bezpečnosti například podnikání. Kdo v životě nejvíc poradil vám a v jaké situaci?
Někteří lidé mi hodně poradili a já si toho velmi vážím. Většinou to byli mí šéfové. Já jsem byl vždycky výbušný typ a spíš než hlavu nastavoval hruď. Oni mě vedli k tomu, abych o některých věcech víc přemýšlel a teprve pak jednal, abych byl méně impulsivní a nekladl na druhé příliš vysoké nároky, protože ne všichni mají stejný způsob vnímání, jak dělat některé věci. To byly cenné rady v otázkách mezilidských vztahů. Jsem svým šéfům vděčný za to, že mě vzali, trochu se mnou zaklepali a probudili mě. Naučili mě, že byť se vám něco zrovna daří, je potřeba zůstat pokorný a skromný. Úspěch může být velmi pomíjivý a pády z výšin bývají velmi nepříjemné, proto se snažím tu pokoru v sobě hledat a této rady se snažím držet.
Dan Přibáň
Tušil jste, co vás v pořadu čeká?Přiznám se, že vůbec ne, ale ani jsem to neřešil. Potěšilo mě, že mi zavolal sám Michal Suchánek, který viděl náš seriál Trabantem Jižní Amerikou a řekl, že se mu seriál líbil, že to byla sranda. Když někdo jako Michal Suchánek řekne, že se mu něco zdá být sranda, je to docela poklona. Já nemám televizi, takže jsem opravdu netušil, jaké dělá Michal s Richardem Genzerem a ostatními pořady, a co mě tu čeká. Ale rád jsem pozvání přijal.
Jezdit trabantem napříč světem je spíš legrace nebo dobrodružství?
Myslím, že dobrodružství by měla být především sranda, asi by se do něj nikdo nepouštěl s vědomím, že ho čeká něco smutného. Má dobrodružství na cestách bývají někdy i trochu nebezpečná, takže občas legrace přestává, ale pořád mě to baví. Jinak bych to nedělal.
Šlo vám během vašich cest někdy o život?
O život nám naštěstí nikdy nešlo. Já pokaždé přesvědčuju lidi na různých přednáškách, které průběžně objíždím, aby nevnímali svět především jako místo, kde se jim může něco stát. Na druhou stranu – záleží na tom, jak vnímáte to, co zažijete. Pokud se vám pod autem proboří polorozpadlý most někde v Amazonii, v tu chvíli vám asi jde o život. Mně to tak ale nepřišlo. Jen v jednu chvíli jsem měl strach, že výprava skončí. Když jsme jeli po pláži z jednoho města do druhého, nastal rychlý příliv a nám auta uplavala do moře. Nejhorší zážitek je ten, když se něco hrozného stane, nejlepší ten, když se to vyřeší. (smích).
Předpokládám, že musíte být praktický člověk, který si s lecčíms poradí, jinak byste se asi nepouštěl do podobných dobrodružství?
Já jsem vždycky měl rád stroje, jsem profesí novinář a odjakživa jsem se motal kolem vědeckotechnických věcí, od ozubených koleček po raketoplány. Baví mě spojení cestování, publikování, ať už psaní textů nebo natáčení filmů, a těch strojů. A aut mi chvílemi připadá, že vlastně ani není stroj. Každé auto má nějakou osobnost, člověk se s ním snaží sžít, baví mě to. Mám rád výzvy. Celý život dělám věci, k nimž nemám vzdělání, ale které mě vždycky bavily. Jsem slaboproudý elektronik, nevystudoval jsem novinařinu ani filmařinu, přesto jsem natočil úspěšný film a televizní seriál, dělám přednášky, píšu reportáže. Lidé by neměli přestávat snít. Jsem dost tvrdohlavý a mám další spoustu špatných vlastností, což mi v překonávání výzev hodně pomáhá.
Pokukujete po nějaké další výzvě?
Láká nás Austrálie, chtěli bychom tam vyrazit v únoru. Musíme cestu načasovat podle období dešťů. Taky řešíme, kým doplnit tým. Naše cesty jsou náročné jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Není jednoduché sehnat lidi, kteří by obojí zvládli. Ale shodou okolností s námi na další výpravu pojedou dva vozíčkáři. Pro ně bude cesta fyzicky náročnější než pro nás, ale oni jsou natolik otrlí se smyslem pro tak černý humor, že cestu po Austrálii zvládnou.
Mluvil jste o tom, že vám špatné vlastnosti pomáhají překonávat výzvy?
Špatných vlastností mám hromadu. Už zmíněnou tvrdohlavost, jen tak si nenechám něco vymluvit, když mám pocit, že mám pravdu. Ale už jsem se alespoň naučil uznat, že ji někdy nemám. Jdu jako buldozer za tím, co jsem si vysnil, což může dost lidí rozčilovat, na druhou stranu je to výhodné pro to, co dělám. Četl jsem pár životopisů různých známých světových osobností, které toho v životě hodně dokázaly, překvapilo mě, když jsem se dočetl, jací to byli blázni a jak se s nimi nedalo vyjít. Říkal jsem si: Je to dobrý, ti byli daleko úspěšnější, a taky to byli magoři. (smích).
Co vás čeká během podzimu?
V září bude relativně klid, v říjnu mě čeká hodně přednášek, máme velké turné po Moravě a po Slovensku. Příčí se mi říkat slovo přednáška, ale ona to není beseda, při ní se diskutuje. Já vykládám lidem o našich cestách a promítám jim k tomu fotky. Přednášky dělám zábavnou formou, aby to byla legrace a lidi se bavili, takže je z nich kolikrát docela show. Těší mě, když mi lidi říkají, že jsme je inspirovali a oni jezdí třeba na Babetě nebo starých motorkách, že svým dětem koupili pohádkovou knížku „Jak Egu dojel až na konec světa“, kterou napsala podle našeho trabantího vyprávění kamarádka Tereza Václavková. No a začínám pomalu připravovat auta na australskou výpravu.
Jakým vy sám jezdíte autem?
Oktávkou. Mám ji sice polepenou různými mapami, aby nebyla tak nudná, ale chtěl jsem praktické auto. Lidi se mě na přednáškách občas ptají, proč jsem nepřijel trabantem. Vysvětluju jim, že je to stejné, jako kdyby se ptali Radka Jaroše, jestli pořád chodí jen do kopce, když je horolezec. A odpovídám: Trabantem se vydávám na výpravy, protože ty jsou pro mě výzva, zábava a dobrodružství, ale jinak bych s ním nejezdil. Vždyť je to hrozný auto. (smích).
