Martina Himerová mezi flamenkem a mateřstvím

Martina Himerová, šedá eminence festivalu iberské a iberoamerické hudby s příznačným názvem Iberica, se už pět let stará o hladký chod doprovodného programu akce, tedy tvůrčích dílen flamenkového tance a instrumentálních dovedností. První roky jí práci komplikovaly dětské nemoci festivalu a do jisté míry i nezkušenost, dnes jsou to dvě dcery, Anežka a Nina, jež se o svoji porci pozornosti dožadují mnohem hlasitěji, než festival.


Kde se potkala Vaše životní cesta s flamenkem?
Vlastně mě k němu dovedl můj muž. Jedno léto se potkal s kytaristou Petrem Vítem, který žil nějaký rok ve Španělsku. Po jeho úspěšném koncertu padl nápad zopakovat to a odtud už nebylo daleko k festivalu. Říkám to samozřejmě zjednodušeně, ale tak nějak to bylo. A mě vždycky zajímalo, jak se vlastně takové akce – festivaly – organizují. Tak jsem se k tomu dostala, chtěla jsem do toho jít také.   

Máte pocit, že hudba je Vám souzena, nebo byste se dokázala bez emocí pustit do něčeho úplně odlišného?
Nechci říkat, že je mi hudba souzena, ale bez ní by to asi nešlo. Měla jsem různá období, kdy hudba byla na ústupu, myslím tím, že jsem téměř vůbec nehrála, byla jsem maximálně pasivní posluchač např. někde v klubu. Po čase jsem ale zjistila, že mi něco chybí, něco, přes co proudí moje emoce ven. Hudba mě bude doprovázet celý život, dovedu si ale samozřejmě představit, že vedle ní dělám úplně něco jiného, s tím problém nemám.  

Jak se Vám daří skloubit mateřství s náročnou koordinací programu tvůrčích dílen? Máte vůbec čas na relax?
Moje práce na festivalu spočívá především v komunikaci se zájemci o dílny a ve starosti o ně. Tzn.  záležitosti, které mohou s vyřízením i pár dnů počkat. Nezvládla bych nyní v žádném případě úkoly, které musí být vyřešeny HNED TEĎ – jako jsme například v začátcích festivalu – to jsme ještě neměli děti – seděli s mým mužem do noci nad korekturami textů na plakáty, protože to šlo ráno do tisku... Nyní si práci udělám, až děti spí a co nestihnu, zkrátka počká, nejde to teď s dětmi jinak, protože starat se musím především o ně. A čas na relax tipu kino, divadlo, sport opravdu nemám. Naše děti jsou ještě malé – Anežka má necelé dva a půl roku a Nince je 5 měsíců. Holky jsou téměř na den o dva roky od sebe.
      
Co všechno vlastně vyžaduje koordinace takového množství frekventantů a kurzů?
Především komunikaci. Komunikaci mezi mnou a zájemci o kurzy. Ti musí cítit, že vše je promyšlené, připravené. Samozřejmě také komunikaci mezi mnou a lektory a především mezi organizátory. Ti jsou ovšem ke mně shovívaví a já jim za to děkuji.
 
Cítíte podporu ze strany manžela?
Cítím, bez ní by to ani nešlo. Seznámili jsme se vlastně přes muziku (je bubeníkem) a v tom duchu pokračujeme i dál. :)

Jste sama aktivní violistka, netrpíte nedostatkem času na hraní?
Určitě, čas na cvičení opravdu nemám. Kolegům v kvartetu (Jazzově-smyčcový Indigo Quartet) to ovšem zamlčuji a tvrdím, že celkem dost cvičím. :) Sami ještě děti nemají a myslím si, že si to zkrátka  zatím neumí představit, jaké to je mít děti.  Možná to ale jako muži téměř nepocítí, ani až ty děti mít budou. U žen je prostě mateřství – alespoň u typického modelu žena na mateřské, muž vydělává – práce na 24 hodin denně.    

Jak předáváte lásku k hudbě svým dětem?
Nijak cíleně, zatím, a nebudu to nijak hrotit ani později. Těší mě, když vnímají (zatím jen starší Anežka), že maminka jde někam hrát, že doma cvičí; anebo když slyším něco pěkného někde hrát – v rozhlase, televizi, upozorním ji na to anebo si rovnou zazpívám. V hračkách máme pár hudebních nástrojů z tzv. Orffova instrumentáře – tj. triangl, dřívka, vajíčko atd. a občas na ně v rámci nějaké hry natrefíme. Nutno říci, že – jako každé malé dítě – je Anežka k těmto věcem přirozeně vnímavá a teď jde o to, tento zájem nenásilně podporovat. Myslím, že už jen tím, že naše děti jsou skrze nás denně v kontaktu s muzikou, se jim i v pozdější době může hudba stát přirozenou součástí života.  

Co Vám vlastně hraní dává a co naopak organizace tvůrčích dílen?
Už jsem o tom mluvila; při hraní se báječně odreaguji, pustím ven emoce, žiji tím. Vystudovala jsem původně hru na housle, poté jsem ale přešla na violu a našla jsem se. Mám za sebou působení v různých hudebních projektech, v současnosti ale působím „pouze“ v onom Indigo Quartetu. Co se týká organizace festivalu, dává mi to možnost přesahu do jiných záležitostí, sbírám tím zkušenosti z úplně jiných oblastí. Dnes už, aby se muzikant uživil, často nestačí, aby uměl jen hrát, je třeba se také o sebe manažersky postarat. A to se mi zase hodí pro mou práci s kvartetem.

Stíhat zároveň manažerskou i uměleckou stránku hudebnického života je mimořádně složité. Ač je to ve zdejším prostředí zatím téměř nevyhnutelné, vidíte v tomto směru nějakou perspektivu změny k lepšímu?
U mě osobně ano, Indigo Quartet má novou manažerku a zatím se zdá, že vše nabírá rychlejší obrátky. V obecném hledisku – je vždy těžké najít někoho, kdo se o vás bude starat tak, abyste byl jako muzikant spokojený. Mám pocit, že nejlepší hudební manažeři se stejně rekrutují z řad muzikantů – ti přesně vědí, co je třeba.
 
Nedílnou součástí flamenka je vedle hudby tanec. Tancujete ráda?
To je právě legrační, ale moc ne. Nikdy do toho nepůjdu. :) – mám na mysli kurzy flamenka v rámci festivalu Iberica. Jinak si zatančím ráda, ale velice příležitostně.

Znáte-li vůbec při svém momentálním vytížení pojem volný čas, čím ho vyplňujete?
Ne, opravdu volný čas úplně pro sebe, tak jak jsem ho znala ze studií, a vlastně i po skončení školy, v době, kdy jsme ještě neměli děti, tak takový už v žádném případě nemám. Ráda spím, čtu, ale to vše nyní velice po troškách. Ano – vlastně – ještě ráda „sedím“ na internetu. Ale i to vlastně souvisí s Ibericou. Pracuji na ní.   

Martina Himerová (1976)

Redaktorka internetového magazínu www.jazzdnes.cz, organizátorka festivalu Iberica www.iberica.cz; violistka; v letech 1997-2002 spolupracovala s brněnským HaDivadlem, působila v kapele Czaldy-waldy kvartet, spolupracovala mimo jiné se skladatelem a klavíristou Zdeňkem Králem a MINACH, kytaristou Vladimírem Václavkem v projektu Písně nepísně a Ingwe, od roku 2001 je členem jazzově-smyčcového Indigo Quartet www.indigoquartet.cz. 



Více informací k festivalu Iberica 2008 naleznete na oficiálních webových stránkách festivalu IBERICA 2008.