Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 28.03. 2024
Dnes má svátek Soňa
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Spravedlivá sklizeň

7. 11. 2020 | Vaše příběhy

Do Milana jsem se zamilovala jako hodně mladá dívka. Ač nám všichni předpovídali, že náš vztah dlouho nevydrží, protože láska z mládí nikdy není trvalá, nám to klapalo. Nakonec jsme se vzali.

 

Svatbu jsme měli v kostele. Připadala jsem si jako princezna a krásný pocit posiloval fakt, že jsme čekali naše první miminko. Nastěhovali jsme se do bytu, který nám koupili mí rodiče. Byt nebyl velký, ale nám stačil. Brzy se nám narodila dcera Verunka a i jako tříčlenná rodina jsme měli v bytě dostatek místa. Když jsme ale za další dva roky čekali další dítě, lámali jsme si hlavu, jak se do bytu vměstnáme.

„Co kdybychom se přestěhovali k nám?“ zeptal se tehdy Milan.

„K vám myslíš na vesnici k tvému tátovi?“

„No, a co by ne? Děti tam budou mít zdravější vzduch, výběh na zahradě a dům je velký.“

Milanův otec byl už několik let rozvedený. Žil na vesnici ve velkém domě a byl na vše sám.

Uvažovala jsem ale, že zůstaneme ve městě a byt jen vyměníme za větší.

„Jenže to budeme muset hodně peněz doplatit. Peněz, které bychom mohli využít na vybavení, pro děti, na vzdělání a tak,“ řekl můj muž.

V zásadě mi bylo jedno, kde budeme bydlet. Byla jsem na mateřské, která se mi příchodem druhého dítěte ještě prodlouží. Až budu moct jít do práce, budu chtít pracovat na jiné pozici, než před prvním těhotenstvím. Má první práce byla v továrně. Byla jsem tam sice v kanceláři, v praxi to ale vypadalo tak, že jsem často vykrývala i dělnické pozice. Firma, ve které jsem pracovala, byla malá rodinná firmička. Přijali mě jako THP, když ale bylo třeba, dělala jsem na směny ve výrobě. Měla jsem sice garantovaný vyšší plat, ale svou pozici, kterou jsem měla vepsanou v pracovní smlouvě jsem dělala jen zhruba polovinu času. To se mi nelíbilo. Milan do práce dojížděl a měl to stejně daleko z města, jako z vesnice od svého otce. A tak jsme se přestěhovali. Já chtěla až po druhém porodu, Milan ale oponoval tím, že s jedním dítětem se nám bude stěhovat lépe, než se dvěma. Tak se také stalo. Když jsem šla do porodnice, byl už v domě tchána přichystán dětský pokojíček a vše potřebné. Tchán nám nechal větší půlku domu, celé patro, které mělo víc pokojů, a sám se spokojil s menším přízemím.

 

Na vesnici se nám žilo poměrně dobře. Měli jsme dostatek místa, kočárek se spícím druhorozeným synem Tomáškem jsme mohli bez obav odstavit pod okny, prádlo jsme věšeli na zahradě. Nenudila jsem se. Našla jsem si na vesnici několik kamarádek, které stejně jako já měly malé děti. Ráda jsem pomáhala na zahrádce. Pěstovala jsem si na ní pár řádků zeleniny, tchán se staral o jabloně i slepice kolem domu. Měli jsme tak kdykoli čerstvá vajíčka z domácího chovu, jablka a přísun dalších vitaminů. Výpěstky jsem také zásobovala své rodiče až do okamžiku, kdy jsem o oba přišla při tragické autonehodě. To mnou hodně otřáslo, ale můj muž mi byl v těchto těžkých chvílích velkou oporou.

 

Verunka s Tomáškem rostli jako z vody. Oba už chodili do školky, když můj muž přišel o zaměstnání. Já si našla práci na zkrácený úvazek, abych se mohla starat zároveň o děti, a můj manžel zoufale hledal práci novou. Jednoho dne přišel s tím, že si práci našel. Mělo to ale háček. Zaměstnání měl daleko, musel dlouho dojíždět a domů se vracel až večer. Musel ale zajistit rodinu, a tak si nestěžoval. S obavou jsem sledovala, že je víc a víc unavený. Až se mi jednou nevrátil vůbec.

V práci ho postihla srdeční příhoda, které na místě podlehl. Byl to hrozný okamžik v našem životě. Děti byly malé, Verunka měla jít napřesrok do školy. A najednou tu Milan nebyl. Byla to bolavá ztráta.

 

Sotva jsme se trošku dostali z toho, že jsme ztratili našeho nejbližšího, přišel tchán s tím, že si přeje, abychom se odstěhovali. Nemohla jsem jeho žádosti uvěřit. Věděla jsem, že to bylo několik měsíců, co se tehdy scházel s nějakou vdovou. Nevěřila jsem ale, že by z domu vyhodil vlastní vnoučata. Tchán ale trval na svém. Chtěl, aby se k němu žena, kterou neznal tak dlouho, přistěhovala, a já s dětmi bych mu prý narušovala soukromí. Nedal mi ani čas, abych si zažádala o byt a měla kam odejít.

 

O byt jsem si hned zažádala. Jak mi bylo řečeno, se dvěma malýma dětmi jsem měla poměrně velkou šanci na přidělení bytu v nedalekém městě. Byla jsem pracující, vdova, a měla dvě malé děti. Jen jsem musela čekat. Pomocnou ruku mi podala kolegyně z práce. Její maminka žila ve městě sama a nevadilo jí, že u ní na čas budeme bydlet. Paní byla skvělá. Vlastnila velký třípokojový byt, z kterého užívala v podstatě jen jednu místnost. Byt jí zůstal po smrti jejího manžela a ona nechtěla byt měnit za menší. Vyrostly v něm její děti a vázaly ji k bytu vzpomínky. Uvítala nás s otevřenou náručí.

 

Měla jsem to velmi složité. Zatímco na vesnici jsem to měla do práce slabých deset minut pohodlné chůze, z města jsem to měla daleko. Autobus, který jezdil z města, jel jen dvakrát za den, nikoli však na mé směny. A tak jsem musela do práce chodit hodinu a půl pěšky a hodinu a půl zpět. V létě to šlo, ale v zimě, kdy byla brzy ráno tma a odpoledne už také, jsem mívala často strach. Alespoň o děti bylo postaráno. Stará paní mi ochotně a ráda vodila děti do školky, když jsem měla ranní, a naopak ze školky vyzvedávala, když jsem měla odpolední směny. Děti v ní našly náhradní babičku, když už neměly vlastní prarodiče. Tchán se o děti nezajímal.

 

Za několik měsíců jsem dostala s dětmi dvoupokojový krásný slunný byt. Byl nedaleko našeho přechodného bydliště u staré paní. S pomocí přátel jsem byt zařídila, kamarádka, u jejíž maminky jsme našli přechodný azyl, mi pomohla s malováním a našila krásné dekorace do dětského pokojíčku. Mohla jsem se nastěhovat. Stará paní mi dál pomáhala s dětmi. Já jí na oplátku občas navařila, napekla, umyla okna apod. Přitom jsem usilovně hledala nové zaměstnání, ve městě, blízko bydliště. Měla jsem štěstí a brzy našla práci, která se skloubila s péčí o děti. Má vedoucí je prima ženská a vždy mi vyjde vstříc. Zvládám bez problémů péči o děti, práci a často se navštěvuji jak se starou paní, tak s její dcerou, dnes už bývalou kolegyní z práce. Často si vzpomínám na Milana. Moc nám chybí. Nebyl by spokojený, kdyby zjistil, jak se k nám jeho otec zachoval. Á propós, tchán. Toho potkávám pravidelně v kostele. Sedívá v lavici, schoulený, zestárlý. Z doslechu jsem se dozvěděla, že svou milou si ihned po našem odchodu z domu nastěhoval do baráku. Chvilku sekala dobrotu, pak ale starého pána natolik ovlivnila, že nechal přepsat dům na ni. V tu chvíli se úplně obrátila. Křičí, využívá ho a starý pán lítá kolem ní. Dělá sám na baráku, nedopřeje si nic ze svého důchodu, veškeré peníze jí odevzdává. Zestárl, stal se z něj chvějící se věchýtek. Sklidil, co zasel. Možná, že si uvědomil, že díky této ženě vyhnal z domu vlastní vnoučata. Možná, že dnes by jednal jinak. Dokonce jsem slyšela, že si sám zažádal o přidělení bytu. Radši nechá rodinný dům, ve kterém žil téměř celý život, cizí ženské, jen aby měl pokoj.

 

Možná, že zase budeme žít v jeho sousedství. Nedávno se v našem domě totiž uvolnil malý byt po zemřelém nájemníkovi. Rozhodně mu nemíním vyčítat, co nám provedl. Mé děti jsou stále jeho vnoučata, a ač se k nám zachoval špatně, nemíním zlobu opětovat.


čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Spravedlivá sklizeň:

Spravedlivá sklizeň
Spravedlivá sklizeň
Spravedlivá sklizeň
Spravedlivá sklizeň
 



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !