Kdysi dávno jsem, asi stejně jako všichni, přišla do věku, kdy jsem začala snít o své budoucnosti. Myslím, že většina lidí si vysní, že budou v něčem úspěšní, budou mít nějaké vzdělání, budou vydělávat hodně peněz a díky tomu budou mít všechno, co si budou přát. Přání se pak týkají domů, aut, cestování a vlastně všeho, co vás jen napadne a dá se za peníze koupit. K těmhle materiálním snům většina přidá ještě partnera, který je bude milovat a někteří třeba i děti.

Jenže často je to tak, že sami sebe vlastně pořádně neznáme a netušíme, co nás udělá skutečně šťastnými. Navíc často přesně nevíme, co vlastně dosažení našeho cíle znamená. Spoustě lidí se podaří svých cílů dosáhnout a pak zjišťují, že se půlku života ženou za něčím, co je vlastně úplně jiné, než si představovali. Stojí pak zmateně na vrcholu a přemýšlí, proč si vlastně něco takového přáli. Mnohdy je pro ně velmi těžké slézt z vrcholu dolů a najít si jinou cestu, která by jim zajistila spokojený život.

Jiným se naopak nepodaří své sny splnit a na svůj neúspěch se soustředí tolik, že si nedokážou vážit toho, co je v jejich životech dobré.

Jak je to tedy se mnou? Přála jsem si (mimo jiné) mít vysokou školu, být úspěšná, bohatá a mít chlapa, který by mě zbožňoval. Tak si to hezky rozeberme. Vysokou školu jsem chtěla mít proto, abych mohla být úspěšná v práci a vydělala si tak hodně peněz. Peníze jsem chtěla proto, že jsme v rodině, jednoduše řečeno, nikdy žádné neměly. To je docela logické že?

Chlapa, který by mě zbožňoval, jsem si přála mít proto, že jsem neměla žádné sebevědomí a takový chlap by mi ho určitě zachránil. Co se týče dětí? Neotravujte s malými řvoucími tvory, kteří od vás pořád něco chtějí.
Jak to dopadlo s mými sny? Skončila jsem maturitou a byla to pro mě ohromná úleva z mnoha různých důvodů, jako je to, že jsem si mohla jít konečně vydělávat a mít pořádně co jíst a co na sebe, že jsem se konečně mohla odstěhovat do svého a mít klid. Jestli mi to vzdělání v životě chybí? Já vám nevím. Zjistila jsem, že mi velmi vyhovuje, když nemám žádnou přemrštěnou odpovědnost a velký stres (zní to divně od ženské, jejíž dosavadní profesí je přepážková pracovnice české pošty, ale já měla tu práci ráda a se zodpovědností za sta tisíce, které mi denně prošly rukama, jsem zase až takový problém neměla, ačkoli stát se může leccos).

Chybí mi ty „velké“ peníze? Ani ne. Často si z toho dělám legraci a říkám: Pokud bychom neřešili problémy s penězi, museli bychom si nějaké problémy vymýšlet.  Když si já nebo manžel něco přejeme, musíme na to dlouho šetřit. To znamená, že čas prověří, zda tu věc opravdu potřebujeme a využijeme, a když už si ji koupíme, máme z ní velkou radost po dlouho dobu.  Holky jsou i tak rozmazlované až až :D. Ano, někdy je mi líto, že nemůžeme podnikat víc výletů a akcí, jako rodina, protože si to nemůžeme dovolit. To je ale asi tak jediné. Dřív jsem si myslívala, že fráze: „Peníze kazí charakter,“  je opravdu jen fráze. Naneštěstí zjišťuji, že lidé, kteří peníze mají, si o nich myslí, že jsou důležité a nedá se bez nich žít. Na druhou stranu spousta lidí, kteří je nemají, je závidí těm druhým a z nějakého mně nepochopitelného důvodu si myslí, že peníze nosí do života štěstí. Jenže co je za štěstí moci si koupit, co mě napadne, když z takových věcí nemám opravdovou radost? Navíc peníze vám šťastný vztah, zdravé děti atd., nezajistí.

Vadí mi snad, že nemám chlapa, který by mě zbožňoval? Vůbec ne. Stačí mi, že mě miluje a to že mě občas zpraží, mi jen prospěje.  No a navíc jsem si pořídila dvě děti. Chápete to?

Můj názor a zkušenost jsou takové, že štěstí mi zajistí lidé, které miluji a mám ráda. Jsem šťastná, když mohu být se svým manželem, protože ho miluji a jeho společnost mi dělá radost. Jsem šťastná, když mohu být se svými dcerami, protože je zbožňuji a jejich malé úspěchy mě naplňují víc, než moje velké. Jsem šťastná, když mohu být se svými přáteli, protože je mám moc ráda a oni mě dokážou utěšit, když mě něco trápí a rozesmát, když je všechno v pořádku. Potřebuji mít práci, abych měla v životě jistotu a proto nestojím o žádnou, která by mi jistotu ubírala. Chci mít práci, kterou budu dělat ráda, protože v ní strávím mnoho času, nemusí to ale být bezpodmínečně práce, která mi dá punc úspěšné ženy. 

Když jsem kdysi snila své sny o budoucnosti, byla jsem ještě dítě, které neznalo samo sebe a mělo potřebu něco dokazovat svému okolí.