Štěňátko v bazénu

Vraceli jsme se zrovna domů z výborné večeře – já a můj manžel. Byl krásný teplý večer. Šli jsme okolo domu, kde mají hodně temperamentního vlčáka, který nikdy nepromeškal jedinou příležitost, aby okolojdoucí pořádně seštěkal. Ale ten den jsme prošli v klidu až skoro do půli dlouhého plotu. V tom se psisko přiřítilo odněkud zezadu a začalo rafat.

Ale ne tak divoce jako obvykle. Vlčák se nelepil na plot s úmyslem nás sežrat (aspoň tak nám to předtím vždycky připadalo), ale odbíhal pořád někam dozadu a zase se vracel. Bylo nám to hodně divné. Manželovi, který se ve psech trochu vyzná, se to opravdu nezdálo a po chvíli prostě přeskočil plot. Zatrnulo mi a už už jsem se se svou drahou polovičkou nadobro rozloučila, ale pes ani nezavrčel a okamžitě se rozběhl dozadu na zahradu a manža za ním.

Chvíli se nic nedělo a pak jsem uslyšela, jak na mě manžel volá, ať jdu za ním a sundám si mikinu. Odvětila jsem, že za ten plot mě teda nikdo nedostane a jestli chce, tak ať si pro ni přijde. Za chvíli byl zpátky a pes mu šel v patách a pořád štěkal na nějaký mokrý hadr, který držel v ruce. Při bližším pohledu jsem zjistila, že to, co vypadalo jako hadr, se šíleně třese a kňučí. Bylo to štěňátko – takové malé béžové s velkým čumákem.

Hned jsme ho vytřeli do mé nové zelené mikiny (taky ještě týden potom pouštěla chlupy) a postavili ho na zem vedle jeho nedočkavé kamaráda. Velký vlčák už se zase začal tvářit po svém starém způsobu, takže jsem manžu honem rychle stáhla zpátky na cestu. Vyprávěl mi, že štěňátko spadlo do velkého nezakrytého bazénu, ze kterého byly vytažené schůdky, takže se nemohlo dostat ven. Majitelé nebyli doma, a kdybychom nešli okolo, asi by to všechno skončilo hodně špatně. Nechali jsme jim tedy alespoň ve schránce vzkaz a doufali, že se z toho poučí.

A velký vlčák na nás štěká pořád stejně – ale za ocasem se mu batolí malá chlupatá kulička. A ta na nás, představte si, neštěká nikdy…

Notburga – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete