Asi jen málo z nás není na některé sociální síti jako je Facebook, Twitter apod. A právě díky Facebooku, na kterém jsem nějaký ten rok, tak člověk sleduje prakticky celosvětové dění. I když se zajímám o to, co koho trápí a bolí, co kdo prožil hezkého a neopakovatelného, tak nejvíce mě zajímají osudy zvířat a zejména psů.

A právě o jedné příhodě, která byla popisovaná na Facebooku, bych tu chtěla napsat, neboť stojí za to, aby se i druzí dověděli, že žijí mezi námi lidé s obrovským srdíčkem, že žijí mezi námi lidé, kteří mají lásky na rozdávání...

Jedna paní na této síti popisovala, jak se s rodinkou vydala do nedalekých lesů na houby. Určitě by čekala, že nic jiného, než lesní plody z lesa nedonese. Ostatně to by čekali asi všichni. Ale opak je pravdou. Musel to být moc krutý člověk, který dokázal uvázat údajně asi tak 3 - 4měsíční štěňátko středně velkého pejska ke stromu. Paní popisovala, jak štěňátko bylo zesláblé, špinavé a snad na pokraji své smrti. Tato paní nemeškala a štěňátka se ujala a když přišla domů, tak popisovala, jak mu dala najíst a napít a že jej i vykoupala. Ale doma prý pejska mají, tak očištěné a nakrmené štěně odnesla pak do nejbližšího psího útulku a měla jedno přání. A to, aby toto štěňátko se dostalo k hodným lidem, kde jej budou milovat.

Až tu vše vyřídila a šla k autu, tak se rozhlédla kolem dokola a prý tam bylo hodně kotců, ze kterých se na ni dívalo spoustu smutných pejsků. Asi to pro ni muselo být hodně emotivní, když takto opuštění pejsci na ni koukali s nadějí, že si snad některého odnese. Paní se nakonec vrátila do těch dveří, za kterých vycházela po předání pejska. Když ji paní uviděla, tak prý se jí zeptala, jestli si jde zpátky pro pejska, kterého tu donesla. Odpověděla, že ano, a že by jí to asi srdce utrhlo, když by jej tam nechala.

A tak dále pak popisovala, jak toto štěňátko den ode dne nabíralo na váze, krásnělo díky její péči, samozřejmě že s ním byla i na veterině, kde pejsek dostal nějaké injekce,  doporučení, jaké vitamíny má paní koupit, aby nabylo síly a chuti žít. Dále pak psala, že s jejím pejskem si  tento zachráněný pejsek na sebe zvykli, a že jej milují stejně, jako toho svého.

Kolik takto nechtěných pejsků má takové štěstí? Kéž by ale toto štěstí měli všichni pejsci i další zvířátka. My sami jsme se ujali opuštěného koťátka, které bylo hladové, mělo ušní svrab a už je tu s námi téměř rok a kočička je zdravá jak řípa. Nechali jsme ji vykastrovat a nejštastnější je na zahradě a myši se musí mít na pozoru. Denně něco chytí, a navíc si krásně hraje s našimi pejsky, což se asi jen tak nevidí. Je poznat, že s nimi vyrůstala  asi od svých 2 měsíců - bylo to malé koťátko, když jsme se jí ujali.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10