Jedna z mnoha příjemných vycházek se nabízí přímo ze Žlutic - stezka sovy Rozárky.  Začíná na jihovýchodním okraji Žlutic, kousek za mostem přes řeku Střelu. Všechny informační tabule, které nás budou provázet, jsou z dílny výtvarníka Dalibora Nesnídala, občas potkáme i dřevěné sochy.

Od první zastávky stoupáme výš a výš po úpatí kopce Nevděku, kolem ohrad s koňmi a hustým smíšeným lesem. Infotabule upozorňují na zdejší faunu a flóru, zmiňují i pověst o bílé lani, která se zde proháněla. Lidé o ní vyprávěli, že každého lovce svede z cesty do mokřin. Jeden rytíř se rozhodl, že ji přesto uloví. Když po celodenním marném trmácení usnul na pasece, zjevila se mu krásná panna se smutnýma laníma očima. Ale nebyl to sen, byla skutečná a on si ji, i přes varování, že je zakletá a nikomu nepřinese štěstí, odvedl na svůj hrad. S ránem se panna proměnila v laň a zmizela v lese. Nešťastný rytíř ji dlouho marně hledal, až jednoho dne oba navždy zmizeli v mokřinách.

U tabule číslo 3 vede vlevo do lesa pěšinka k vyhlídce. Otevře se nám výhled daleko do krajiny, vpravo je nepřehlédnutelná hora Vladař, vlevo vrchol Nevděku, na kterém stávala tvrz a později hrad, střežící město před nepřáteli. Dnes už se z něj mnoho nedochovalo. Na Nevděk lze z trasy odbočit u nedalekého Hradského Dvora. 

Z Hradského Dvora následně klesáme mezi poli a remízky do údolíčka s malým překvapením - z bývalé vodárny vzniklo místo pro odpočinek, pobavení i pro zdraví - Žlutické Lurdy. Turista zde může smočit své unavené nohy, přečíst si desatero poutníka a pověst o Pulcovi.

Osvěžení je na místě, neboť po pár metrech, u dřevěné sochy vodníka, cesta opouští dno údolíčka a stoupá od potoka zalesněnou roklí vzhůru. 

Další zastávku naučné stezky doplňují pro změnu dřevěné vyřezávané houby. Vzhledem k suchému létu asi jediné houby, které lze v rozsáhlém smrkovém lese spatřit.

Trochu náročnější výstup roklí je odměněn příjemnou lesní cestou s vyřezávanou veverkou, pasekou plnou fialových květů a opětovným výhledem na Vladař.

Když se vykutálíme z lesa, zamíříme přes louku k rybníku. Další úsek naší cesty povede bývalým náhonem. Tato cesta byla zprůchodněna teprve před několika lety. Náhon k bývalému Strabovskému mlýnu byl kompletně zarostlý stromy a křovím, po jeho proklestění vznikla tajemná cesta doslova divočinou mezi tratí a meandrující řekou Střelou. I zde pokračují vkusné tabule, můžeme se formou vtipného komiksu seznámit s vodníkem ze Strabovského mlýna nebo s pověstí o lesních žínkách. Konec cesty oznamuje další vyřezávaná sova a jsme zpátky ve Žluticích.

Tento základní okruh má 7 km a je vhodný i pro menší děti, zdatnější turisté si mohou trasu prodloužit třeba po naučné stezce Cesta za pověstí, a/nebo vystoupat na mohutnou čedičovou stolovou horu Vladař (693 m). Na své si přijdou i příznivci geocachingu.

A jako vždy, když jsme na Žluticku, pochopitelně neopomeneme zastavit se v pivovaru v Chyších a dobré jídlo pak doplnit procházkou po zámeckém parku se vzpomínkou na zdejší působení Karla Čapka (viz článek Karel Čapek a Chyše)

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz