Strasti a slasti čtyřicátnic

Myslím si, že v životě lidském je několik stěžejních údobí. Do osmnácti let je to každý rok. První narozeniny jsou něčím úžasným. Malý klouček, nebo malá holčička začíná žvatlat, poprvé se postaví, dítě si uvědomuje samo sebe.

Je to poprvé, co má narozeniny, první dort, nebo něco, co se dortu podobá. A pokud je to skutečný kaloriemi nabitý dort, sní ho většinou ti ostatní. A přesto, je to poprvé. I další narozeniny jsou hodně důležité, děti dělají velké pokroky, vyvíjejí se rychle. Na pomyslný piedestal se dostáváme v osmnácti. Plnoletost. Den, kdy si můžeme dělat, co chceme, nebo si to alespoň myslíme. Od této chvíle jsem dospělá/dospělý a rodiče mnohem opatrněji volí své zákazy, příkazy a rady, o kterých si myslí, že jsou pro nás, kteří je vnímáme často jen okrajově, životně důležité. My ovšem víme, že to tak není. Snědli jsme všechnu moudrost a nikdo na nás nemá.

A pak přicházejí taková ta běžná léta. Roky, které se zapisují do historie každého z nás trochu jinak. Pro někoho je důležitý rok, kdy dosáhl dvaceti, pro jiného pětadvaceti let, v souvislosti s tím, kdy se nám rodily děti, umírali blízcí, nebo kdy jsme dosahovali větších či menších úspěchů v práci či rodinném životě.

A pak je tu ona…ženská čtyřicítka. Nevím, proč právě ona si zasloužila tolik pozornosti. Protože i já mám krátce po ní, uvědomuji si, že jsem se právě jí obávala víc, než let předchozích. A ani rok nebo dva po ní není takový, jako právě ten, kdy jsem si uvědomila, že za pár měsíců, týdnů, dní, za pár okamžiků tu bude. Dnes se tomu směju. Jako bych se měla ráno probudit bez rukou, s pěti nohama nebo jiným fatálním defektem. Ovšem něco na ní je, na té ženské čtyřicítce.

V první řadě vás už děti nepotřebují. Ony vás potřebují stále, ale nějak si to ještě neuvědomují, a i vám se zdá, že jste pro ně jen koulí na noze. Zatímco ony krásní, vyspívají, jsou v plné síle a kolem nich se točí zástupy stejně dokonalých jedinců opačného pohlaví, vy jste jako žena víc unavená. To je snad první změna, která po čtyřicítce postihuje nás většinu takto „mladých“ žen. Já vím, že se ozvou právě ty, které to tak necítí a budou tvrdit, že nic lepšího než čtyřicítka je nemohlo potkat. Vycházím však ze statistik. Tak pokud vás čtyřicítka naopak přivedla k extázím štěstí, vězte, že vás je rozhodně méně, než nás unavených, postupně tloustnoucích a neatraktivních…alespoň bráno z výsledků statistických průzkumů.

Další změnou, kterou objevujete, je stoupající váha. Já nevím, proč, ale jako by se tukové buňky všech čtyřicátnic náhle vzbouřily a rozhodly se ukázat svou moc. Těm šťastnějším se daří udržet dosavadní váha s mnohem větším úsilím, než dosud, a my ostatní si prostě vyměníme šatník…o jednu, dvě, mnohé i o víc čísel nahoru.

Co mě na období po čtyřicítce ovšem nejvíc štve, jsou proporce. Nikdy jsem neměla břicho. Měla jsem boky, stehna, prsa, ale břicho jsem měla ploché i po narození svého syna. A po čtyřicítce se vzbouřilo i to. Náhle mi začínaly být i plavky malé. Vrcholem bylo, když jsem měla malé i ponožky! Že to není možné? Věřte mi, že to jde a u mě se to stalo. Ne, že bych měla náhle chodidlo delší, ale nohy občas začínají natékat. Budiž pochválen ten, kdo vymyslel ponožky pod kotníky, protože ty, které jsem dosud nosila, mi dělají ošklivé otlaky v místě, kde končí gumičkou. Ty nízké obleču bez problémů. Alespoň zatím.

Já osobně jako bych po čtyřicítce začala být hůř naladěná. Jsem protivnější, na hloupé řeči už nereaguji diplomatickým úsměvem, ale nechávám to „protivníkovi“ pěkně „sežrat“.

Ne, že by každý den byl horší, než v předchozím životě. Jen si prostě začnete uvědomovat, že život utíká tak rychle. Protože když jsme si na střední myslely, že ty osmnáctileté maturantky jsou „tak příšerně staré“, neuvědomovaly jsme si, že přijde i čtyřicítka.

Pak je tu další problém. Pamatujete si na neforemné podprsenky našich babiček? Takové ty špičaté, něčím změkčené, ošklivé a příliš velké kusy spodního prádla, o kterých jste si v pubertě a těsně po ní říkaly, že byste je na sebe nikdy neoblékly? Čtyřicítka je obdobím, kdy si uvědomíte, že byste je asi měly zkusit. Prsa se zvětšují bez toho, abyste jim to dovolily, a víc a víc se přesvědčujete o tom, že gravitační zákon skutečně funguje. S napětím čekáte, kdy se proužek od podprsenky přátelsky setká s pruhem od gumy od tepláků. Protože tepláky jsou typem oblečení, které nyní nejvíc oceníte. Neškrtí, přes zadek je spolehlivě natáhnete a zdá se, že jejich vesměs tmavé barvy lichotí vaší postavě.

A proto, muži, nemějte nám za zlé, že jsme občas víc hašteřivé, protivné a nemáme už náladu promenádovat se v plavkách po plovárně, brouzdat lesem za každého počasí, a místo toho se občas někam uklidíme s krabicí bonboniéry. Protože čokoláda obaluje nervy a každá čtyřicítka si ji určitě zaslouží. Myslím, že bonboniéry by se měly předepisovat nám čtyřicítkám na recept a měly by být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

Ale, čtyřicítky, mějte také na paměti, že přijdou i jiná období. Máte před sebou padesátku, šedesátku, a věřte, že těch „tek“ bude ještě spousta. A tak hoďte za hlavu nasbíraná kila, tvařte se, že vrásky pod očima jsou jen oční klam a povadlé vše na vašem těle je jen důkazem toho, že vše dnes sílí… UV záření, horka v létě, když prší, jsou povodně, a když je sucho, tak pořádné… Tak proč by nemohla sílit i gravitační síla naší modré planety?

A proto hurá do dalších let! S úsměvem na tváři, v teplákách a s noblesou!