Surový dědek

Byla jsem se svým psem na pravidelné procházce, a docela jsem si to užívala. Prošli jsme naši obvyklou trasu, a protože po dlouhé době vysvitlo sluníčko a přestal foukat vítr, procházku jsme si prodloužili. Procházka udělala dobře mně i psovi.  Přinesla dobrou náladu a vyčistila hlavu.

Už jsme se vraceli domů, když starý muž vedl kousek od nás svého psa na vodítku. Pejsek byl velký zhruba jako ten můj a vzpouzel se, protože chtěl jít za námi. Bylo zjevné, že se chce s mým pejskem přivítat. Podobné chování spíše vítám.  Mám přátelského psa. Nemám ráda, když pes je nepřátelský, nebo když mu jeho pán brání v kontaktu s ostatními. To vyvolává v psovi jen nepřiměřenou agresivitu, ač za to ani pes nemůže. Už jsem chtěla povolit vodítko svého psa, když v tu chvíli muž svým vodítkem zuřivě trhl a začal psovi nadávat. Malý pes až popolétl vzduchem. Pejsek byl zřejmě zvyklý, protože mu to nevadilo. Ještě chvilku se snažil dostat k mému pejskovi a dát mu tak najevo svou náklonnost. Já ale nechtěla, aby se muž k psovi choval opět zle, a tak jsem změnila směr a chtěla urychleně odejít. Proč by pes měl pykat za svou přátelskost?

Svého psa jsem bezděčně pohladila. Byla jsem ráda, že má zrovna nás. Můj pes má šťastný život a nic mu nechybí, protože ho všichni milujeme.

To se o druhém pejskovi nedalo říct.  A starý muž měl snad poruchu mozku, nebo co, když psa silně uhodil do čumáku. To můj pes nemá rád. Začal nespokojeně štěkat, trpěl se svým psím kolegou. Ale muži to nestačilo. Po chvilce začal do svého psa kopat. Můj pes jen zakňučel. Bylo mi zle z toho starého surového dědka. Strašně jsem litovala pejska, který se útokům ani nebránil.

Ač mám špatné zkušenosti s tím, že jsem se někdy někoho zastala, takhle jsem to nemohla nechat. Při prvním kopnutí psa jsem automaticky zavřela oči, protože mi bylo nepříjemné vidět to. Při dalším kopnutí jsem ale vše natočila na mobil. Kdybych byla chlap, tak se muži postavím sama. Ten měl ale evidentně ještě dostatek sil a mohl ublížit jak mně, tak mému psovi. Proto jsem zavolala městskou policii, tajně, aby to dědek neviděl a neslyšel.

Nevěřila jsem, že přijedou včas. Chlap ještě párkrát kopl do psa, a protože mu to evidentně dělalo radost, zvedl psíka a začal se psem třást nad zemí. Strašně jsem se bála, že s ním mrští o zem. Naštěstí měšťáci přijeli právě v tu chvíli a chování viděli a zabránili jeho pokračování. Ostatní už viděli na mém mobilním zařízení.

Nevím, jak to skončilo a zda byl pejsek od agresivního pána vysvobozen. Mám ale dobrý pocit, že jeho zlý osud se alespoň malilinkato zlepší. Protože bohužel každý pes nemá takového pána, díky kterému je jeho psí život šťastný a spokojený. A tak jsem ráda alespoň za toho svého chlupáče.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10