Svatováclavská vinice na Cecemíně

Svatý Václav je v naší zemi po staletí uctíván a chápán jako její ochránce. Je patronem nejen České republiky, ale i vinařů a sládků, což jistě významnou měrou přispívá k jeho všeobecné popularitě.

Jak tedy oslavíme jeho svátek? Těch možností je celá řada, ale jak asi tušíte, já vás pozvu na malý výlet do míst, která jsou se svatým Václavem i vínem spjata.

Patrně nejznámější vinicí, jejíž název odkazuje na sv. Václava, nalezneme ve východní části areálu Pražského hradu. My se dnes vydáme na další svatováclavskou vinici, a to do slunného Polabí na jižní svahy vrchu Cecemína u obce Dřísy. I ona je považována za jednu z nejstarších vinic u nás, vzniklou již v počátcích vlády prvních Přemyslovců.

Podle pověsti poslal panovník Velkomoravské říše Svatopluk I. českému knížeti Bořivojovi I. sud vína na oslavu narození syna Spytihněva (kolem roku 875). Bořivojova manželka Ludmila byla mokem nadšena a brzy nato založila u Mělníka první vinohrad. Však se nadarmo neříká: „Za vším hledej ženu“. Při práci na vinici jí měl údajně pomáhat její vnuk a pozdější kníže Václav. A poněvadž vztah k vínu Vašíkovi zůstal, zakládal vinice, révu pěstoval a víno pil, stal se i uctívaným patronem vinařů.

Vrch Cecemín byl na založení vinice opravdu ideální. Téměř čtyřkilometrový hřeben se táhne mezi obcí Všetaty a Dřísy, svah je otočen k jihozápadu. V nejvyšším bodě dosahuje nadmořské výšky 239 metrů, což není mnoho, ale jsme v Polabí, takže při příjezdu od Kostelce nad Labem tuto krajinou dominantu určitě nepřehlédnete. Do dáli svítí opravená kaple sv. Jana Křtitele, náš cíl.

Nejbližším výchozím místem jsou Dřísy, modrá značka nás přivede nejprve k nedávno zrestaurované polní výklenkové kapličce sv. Ludmily. Cesta pak pokračuje půl kilometru ke kapli sv. Jana Křtitele s výhledem a posezením.

Díky poloze i kvalitní půdě dávala zdejší vinice po staletí hojnost vynikajícího vína. Pak přišla třicetiletá válka a podobně jako jinde byly vinohrady poničeny, zpustly a započal postupný úpadek. Poslední vinice byla definitivně zrušena počátkem 19. století, místo zarostlo zplaněnými ovocnými stromy, všudypřítomnou trnkou a upadlo v zapomnění. Teprve ve 20. století se díky nadšencům podařilo na Cecemíně založit nové vinice. Pěstuje se tu hlavně Modrý Portugal, Ryzlink rýnský, najdete tu i keře odrůd André a Kerner.

Informační tabule zmiňuje i zdejší báje a pověsti. Podle jedné z nich byly vinné sklepy, vyhloubené na úpatí svahu Cecemína, za třicetileté války zazděny a zamaskovány, aby je rabující vojska nenašla. Ti, kteří věděli, kde se sklepy nachází, válku nepřežili, a tak tento „archiv“ dodnes nikdo nenašel.

Vycházku můžete spojit i s návštěvou pískoven u Ovčár nebo Konětop, polními cestami se pohodlně dostanete do Všetat, rodiště Jana Palacha. Návštěva obchůdku s vinotékou poblíž náměstí (v době naší návštěvy se skvělým burčákem) je dokonalou tečkou za dnešním výletem.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete