Jako většina mladých lidí, i moje dcera nosí mobil po kapsách. Nedávno se jí stala příhoda, která ji z toho trochu vyléčila. Nyní si ho dává jen do kapes, které jsou zapínací.

Jednu sobotu byla dcera u své kamarádky a navečer ji přivezl domů kamarádčin tatínek. Před domem vystoupila z auta, rozloučila se a šla domů. Při vystupování zaslechla takový dutý zvuk, ale nevěnovala tomu pozornost. Doma se převlékla, navečeřela a sedla si k počítači. Asi po hodině přišla, že si půjčí můj mobil a prozvoní se. Bohužel její mobil se neozýval. Přemýšlela, kde všude byla a kdy asi tak měla mobil naposledy v ruce. Nakonec usoudila, že jí musel vypadnout v autě a vzpomněla si na ten dutý zvuk při vystupování. Bohužel telefonní číslo na kamarádku zpaměti neznala a napsané ho také nikde neměla, jen v tom mobilu. Rozhodla se tedy, že k ní dojde. Asi po tři čtvrtě hodiny se vrátila s tím, že nikdo nebyl doma. Pořád si namlouvala, že má na mobilu bílý kryt a tak si ho kamarádčiny rodiče v autě všimnou.

Mně to ale nedalo a začala jsem ji prozvánět. Nejdříve mobil vyzváněl, asi za půl hodiny ho někdo típnul. Je tedy jasné, že ho někdo má. Chvíli jsem čekala, jestli nezavolají zpět. Ale marně. Ještě jsem ho zkusila asi dvakrát prozvonit, ale reakce nebyla žádná. Oznámila jsem dceři, ať se s mobilem rozloučí. Nejhorší na tom všem bylo, že v neděli odjížděla pryč a veškeré kontakty měla jen ve ztraceném mobilu. I já jsem z toho byla celá špatná, protože jsem si představila, že budeme bez kontaktu celý týden. A potom snad koupíme nový mobil.

Asi po dvou hodinách, když jsme se smířily s tím, že mobil je v nedohlednu, zazvonil můj mobil. A na displeji bylo číslo dcery. Ihned jsem ho vzala, ozval se starší mužský hlas, trochu povědomý. Ptal se, jestli něco nehledáme a potom následovala spousta dotazů ohledně dceřina mobilu. Předala jsem tedy hovor dceři a ta se skoro deset minut s mužem bavila. Potom mi jen sdělila: „Jdu si pro mobil“. Ještě mi v rychlosti řekla, že má čekat na konci ulice. To mne trochu uklidnilo, protože jsem měla obavy, aby ji někdo někam nevylákal. Už se šeřilo, ale na místo setkání jsem viděla. Po chvilce k dceři přistoupil starší muž a bavili se. Muž mi byl povědomý, ale nemohla jsem si vybavit, kdo by to mohl být. Asi po čtvrt hodině dcera doslova přiběhla, šťastná, že má mobil zpět.

Vyzvídala jsem, kdo to byl a co jí tam tak dlouho říkal. Nejdříve mi řekla jméno onoho nálezce. Hned jsem věděla, že je to slušný člověk, který bydlí na konci ulice a často kolem nás chodí. Samozřejmě dostala od něho kázání, že si má na své věci dával větší pozor atd., atd. V podstatě to, co jí říkám každou chvíli. A nakonec to nejdůležitější, kde mobil našel: před našimi vrátky pod obrubníkem chodníku. Opravdu jí tedy vypadl při vystupování z auta a ten zvuk, který zaregistrovala, byl od mobilu, který se od něčeho odrazil a spadl na zem. Bylo tedy velké štěstí, že ho nepřejeli. Ještě mi dcera prozradila, že jí muž řekl, že mobil umyl, protože si na něj asi šlápla, když vystupovala z auta. Také mne zajímalo, proč se ozval až po dvou hodinách. To dceru rozesmálo a řekla mi, že jí prozradil, že s jejím mobilem neuměl zacházet. Každou chvíli prý zvonil a on, celý nešťastný, nevěděl, co s ním. Nakonec si na internetu našel návod na obsluhu a podle něho zavolal. Když jsem onoho muže asi týden po této události potkala, ještě jsem mu děkovala. On jen mávnul rukou a měl radost, že je mobil opět u své majitelky.

Dcera měla tak ohromné štěstí! Představa, že budeme kupovat nový mobil a těžce shánět všechny kontakty, které v něm měla, mne úplně děsila. Naštěstí vše dobře dopadlo a snad se dcera poučila. Od té doby čtyři měsíce a dcera ani jednou nepřišla pro můj mobil, aby se prozvonila. Možná je někdy potřeba člověka trochu vylekat, aby ho to posunulo někam dále a byl na své věci opatrnější.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10