Tajemný život čmeláků

Jsou baculatější, více ochmýření a méně uspěchaní než jejich sestry včely. Jsou mnohem méně agresivní a budí více obdivu než jejich sestřenice vosy. Na rozdíl od včel medonosných se tomuto socializovanému druhu hmyzu nedostalo příliš pozornosti odborníků, a to i přesto, že se čmeláci vyskytují v oblastech s mírným podnebím od severní hemisféry po Jižní Ameriku.

Některé z tropických druhů zakládají kolonie, které přežijí několik let. Jiné čeká zkáza, protože do dalšího léta přežívají jenom nově narozené královny. Makro a vysokorychlostní kamery umožňují, abychom se díky tomuto snímku stali svědky chování čmeláků, porozuměli jejich stavbě těla a všimli si, jak jedinečné jsou jejich schopnosti. Díky tomu všemu nás tihle malí poslíčci jara nechají stát s pusou dokořán.  

Tajemný život čmeláků

Na konci zimy se objevují první květy a první teplé paprsky lákají ven. Královny přežívají zimu pod zemí, dokud je neprobudí slunce. Jejich krev obsahuje etylenglykol, čili fridex, díky kterému neumrznou, na rozdíl od jejich kolonií. Když se královna probudí, hledá první květy, aby mohla nabrat energii. Nektar sají čmeláci sosákem. Jejich délka se liší v závislosti na druhu čmeláka. Když nabere sílu, musí najít nový domov, ideálně noru, která zbyla po jiném zvířeti. Například nory po myších, syslech či lasicích. Jako útočiště mohou posloužit i ptačí budky. Díky tomu může založit vlastní kolonii. Královna si vytvoří spižírnu, medový kalíšek, do kterého přenese nektar. Potom vytvoří hnízdo, do kterého naklade vajíčka, která byla oplodněna ještě před koncem zimy. O 20 dní později se líhnou první čmeláci. Všechno jsou to dělnice, které sbírají pyl a nektar, jež ukládají do voskových kalíšků v hnízdě.

Čmeláci jsou sice nebezpeční protivníci, ale i oni mají své nepřátele. Například medvědy, kteří, jak se píše v pohádkách, opravdu milují med. A nemusí to být med pouze divokých včel, ale voní jim i med čmeláčí. Medvěd snadno po čichu najde čmeláčí hnízdo a tlapou jej vyhrabe. Čmeláci pak musejí své hnízdo opustit. Čmeláci se sice brání kusadly, ale to medvěda neodradí od toho, aby jim snědl celé hnízdo. Čmeláci jsou dokonce pěstováni pro zahrádkáře a pěstitele ve velkém, kteří si je koupí a nechávají je poletovat po své zahradě, poli, vinici, sadu, atd. Tito čmeláci jsou používáni i při pěstování ovoce a zeleniny ve sklenících.

V létě začíná potravy drasticky ubývat. Louky jsou posekány a obilí na polích uzrává. Proto se pak útočištěm pro čmeláky stávají především zahrady, kde lze najít kvetoucí rostliny až do podzimu. V srpnu začínají čmeláci pomalu hynout. Potravy ubývá a konkurence je obrovská. Energie vydaná na nalezení a získání nektaru začíná být mnohonásobně větší, než energie, kterou čmelák z potravy získá. Královna je na konci léta také bez energie a v hnízdě zavládne chaos. Nakonec je napadána vlastními potomky, dokud neumře. Krátce poté se mezi dělnicemi objeví několik větších čmeláků, ze kterých se stávají nové královny. Vylétávají z hnízda a čekají, až je trubci oplodní. Když přijde zima, kolonie čmeláků umírají. Královny si najdou bezpečnou skrýš, kde přečkají zimu. A koloběh začíná znova.