Takový nocleh tedy opravdu nechtěla!

Každému se může stát, že bude potřebovat ubytování, jelikož jede třeba na školení či na nějakou schůzku, a jak jinak, mimo své bydliště. Hledá alternativu takovou, která by alespoň trochu nahradila útulné domácí prostředí.

Volala mně kamarádka, zda bych se nepodívala na internet ohledně nějakého ubytování, že prý má v pondělí nějakou obchodní schůzku v našem městě. Byla akorát v práci a jediné, co stihla, byl krátký telefon se mnou. Samozřejmě, že jsem jí nabídla nocleh, ale to odmítla, že prý nebude prostě obtěžovat, že můžeme klidně i na kávu zajít a že se chce podívat do města, co se změnilo, co je nového...  No, řeknu vám, že to legrace nebyla. Sehnat nějaké levné ubytování, tzn. v penzionu, než v hotelu a na víkend, když byl již čtvrtek. Navíc se Kateřina spoléhala i na to, že jako rodačka a obyvatelka města budu tak nějak vědět, kde je možné se na poskytované služby spolehnout. Telefonicky jsem zkoušela tři penziony, ale bez úspěchu. Prostě obsazeno. Zavolala jsem Kateřině, že to vzdávám a aby přespala u nás..., ale Kateřina to opět odmítla a dodala to, že i ona chce mít svůj klid a své pohodlí. Dobře tedy, hledala jsem dál. Našla. Našla jsem skutečně volný penzion, respektive ubytovnu a penzion v jednom, kde byly i apartmány za solidní cenu. Na internetu i fotky vypadaly velice dobře. Volám znovu Kateřině, to už bylo skoro večer, že je tedy možnost již potvrdit do půlnoci předběžnou objednávku pokoje. Co pokoje, apartmánu! K dispozici lednice, sociální zařízení, koupelna, TV. Katka si řekla o tel. číslo, aby hned objednávku potvrdila. 

Byly jsme domluvené, že mne vyzvedne kousek od náměstí a budu ji navigovat, kudy do penzionu. Cestou zastavila u nejmenované restaurace a koupila nám oběma jídlo s sebou. Dojely jsme do cíle, zazvonily a přišli nám otevřít se vší vstřícností a úslužností, předali klíče a dívali se na mne. Kateřina reagovala, že jsem jen host na pár minut a penzion opustím, jelikož nocleh byl na osobu za noc. Po otevření dveří se nám již něco nezdálo, ovšem pár minut stačilo na to, všimnout si kultury a hygieny ubytování vůbec. Katka zatahovala závěsy na okně, přičemž viděla něco jako hrůzu. Tolik prachu na parapetu, ach jo! Ale nad tím jsme obě mávly rukou, prostě se stane, zapomněli. Ale zapomněli též na to umýt toaletu, sprchový kout, který držel pohromadě možná jen díky vodnímu kameni a usazeninám?! Na poličce v té „koupelně“ se válel složený letáček se slevovými kupony. Byla tam dokonce i nad umyvadlem mýdlenka, ovšem nikoliv prázdná a čistá, ale se špinavým a téměř vymydleným mýdlem! Vodovodní baterie zacákaná, flekatá a umyvadlo také neumyté. No, když nebylo čisté ani zrcadlo, tak co bychom mohly chtít, že? 

To však Katku naštvalo a podala mi klíče od auta. "V kufru najdeš tašku, takovou červenou, povídá mi a v ní je láhev vína. Přines ji, prosím tě!"

Tak jsem šla pro láhev vína, zatímco se Kateřina začala shánět po nějakých skleničkách, což bylo bezmyšlenkovité, protože jak můžete chtít v penzionu - apartmánu nějaké skleničky, když je chladnička vypnutá, přičemž byl pokoj objednán dva dny předem? To se ta chladnička ani nestačí nachladit, zato vy ano, protože topení bylo skoro vypnuté.

Vrátila jsem se láhví vínka a Kateřina držela úspěšně čtyři skleničky. Dvě na víno a dvě na sodu. Prý potkala na chodbě majitelku a ta jí je ochotně půjčila. Kateřina díky vývrtce v přívěsku na klíčích otevřela vínko a já se odebrala na toaletu, u které bylo čisté alespoň prkénko, přesto jsem jej znovu umyla alespoň Katčiným sprchovým gelem. Kateřina však cosi vzteky zakřičela, nebylo jí rozumět. Pochopila jsem až po návratu z té koupelny, která byla součástí apartmánu. Kateřina vytáhla cigaretu a zapálila si... To jsem jako koukala, protože jsem si vůbec nebyla jistá tím, zda je kouření povoleno a Katku jsem na to upozornila.

„Hm, povídá Kateřina, a víš, že je mi to úplně u zadnice? Zapal si klidně taky a neremcej!“ Tak jsem si taky zapálila a čekala jsem, co nastane dál, protože Katka je prostě neřízená střela. 

S cigaretou měla krátký náskok. Dokouřila a šla na toaletu. Najednou se ozve zase neskutečný řev..., ale už mi to bylo jasné - ručník. Prostě žádný ručník! Ani jsem se na nic neptala a rovnou šla znovu do auta pro ručník, který Katka vozí v autě a i rovnou pro deku, obojí tam mívá pro případ neplánovaného letního koupání. Použije, vypere a vrátí do auta.

Vrátila jsem se s ručníkem a dekou a zeptala jsem se Kateřiny, co ji tak nabudilo, že si zapálila i bez toho, zda je to dovolené. 

„Podívej se, a posuď sama!“ a ukázala za postel, která nebyla díky topení u zdi. Pracovala jsem kdysi jako pokojská a tudíž mne málem ranila mrtvice. Za tím lůžkem bylo kvanta drobků, prachu a ještě kousek nějaké nedojedené oplatky. Strašný!

Začala jsem se rozhlížet více. Takže v koupelně byly zaschlé kapky na podlaze, všude prach, nejen na parapetu, ale i třeba na žebříkovém topení právě v té koupelně.

Kateřina, která odmítala „otravovat“, nakonec spala na ručníku a přikrytá tou dekou, kterou si položí pod sebe někde u rybníka.

Následující noc, jak jsem se dozvěděla, raději nocovala v autě, než aby byla v tak neskutečné špíně, za kterou si ještě nechá někdo zaplatit.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10