Téměř ženou amerického generála...

Tento příběh je volným pokračováním příběhu Jak jsem dala kopačky milionaři, který mi vyprávěla kamarádka. Zažila tedy další trable s nápadníky a t.č. nové známosti nevyhledává. Proč, to záhy pochopíte…

Je nás opravdu dost, v nejrůznějším věku, sociální situaci i nárocích na partnera. Častokrát nejde o to najít si chlapa, se kterým budu denně sdílet dobré i zlé, ale takového, se kterým si zajdu do kina, divadla, posedět do vinárny nebo na nějaký výlet.

Jsme vdovy, rozvedené, osamělé mámy. Život nám uštědřil mnohé „kopance“, „žduchy“ pod pás a my přežíváme, fungujeme, pomáháme. Je nám mnohdy teskno a smutno po tom mužském elementu, jeho názoru na život, rády bychom se zasmály lechtivým vtípkům, vyslechly jiné životní osudy. Slyšela jsem i od mladších žen, že je téměř nemožné najít si přítele přes inzerát, nějakou seznamku a zažít s ním něco, co by obohatilo náš život zcela novými aspekty…

Já se opravdu nenudím, mám hodně zájmů, koníčků a také nějaké ty přátele. Ale chybí mi chlap do nepohody, co by mě třeba vzal na tancovačku, dobrou večeři nebo procházku podzimní přírodou. Dlouho jsem váhala, než jsem se osmělila dát si opět inzerát do jedné ze seznamek. Po pravdě jsem uvedla údaje o své osobě a světe div se, přišla řada odpovědí. Hned jsem eliminovala mlaďochy, žadatele o „sex na jednu noc“, negramoty, frajírky a posměváčky. Nakonec jich zůstalo jen několik.

S Honzou jsem se sešla v restauraci, přinesl květinu, byl milý a pozorný. Za týden jsme zašli do kina, za další na výlet do hor a ten poslední jsme se šli podívat do zoo. Doporučil mi vzít i vnučku. Vstupné jsem uhradila já, neprotestoval. Počasí se vyvedlo, výlet také a pak nás pozval Honza na svou chalupu, že má připraven pro nás gulášek a pro malou chutnou pizzu. Vnučka se spřátelila se zvířátky ze dvorku a pak jsme usedli k obědu. Pizza byla evidentně zmražená a ohřátá v mikrovlnce, guláš z konzervy a k němu plátky chleba. Moje chyba, že jsem si je neprohlédla dřív. Zbytek chleba, po zvolání:„ Jé, plíseň“, mi tento hodný pán vytrhnul z ruky a hodil oknem slepicím. Ani jsem nestačila zareagovat. Ale při odchodu z domu jsem si všimla ve vstupní hale nákupu na stolku a byl tam evidentně čerstvý kulatý bochník chleba.

Tomuto pánovi jsme tedy nestály za to, aby nás pozval třeba na meníčko do restaurace, nebo nám nabídl čerstvý chléb. Honza se moc snažil, domluvit si další setkání, že by o to moc stál, ale já byla rozhodnutá, že šetřílka už nechci vícekrát vidět.

Asi po týdnu mi přišel e-mail od „amerického generála“. Byl asi tohoto znění:

Ahoj neznama Jmenuji se George Mmarshall Jsem ze Spojených států amerických, ale moje matka je z České republiky. Moje žena zemřela před několika lety a hledám čestnou ženu, s níž můžu strávit svůj život, když odjíždím, za dva týdny. Pracuji ve armádě Spojených států a v současné době jsem v Afghánistánu. George.m

Odpověděla jsem, protože mě zajímalo, co se z této korespondence „vyklube“. Pan generál psal e-maily lámanou češtinou, přitvrzoval něžnosti a oslovení, poslal i několik fotografií. Byl opravdu pohledný, výřečný. Psala jsem si s ním několik týdnů. V jednom z posledních e-mailů mě již oslovoval jako manželku:

Dobré ráno, milá žena. Jsem si jistá, že jsi měla krásnou noc. Měl jsem skvělou noc, nebyl jsem sám, protože jsem se do tebe zamiloval, celý můj svět se změnil. Znovu jsem objevil sny. Atd

Dále pak již žádá o pomoc s nějakým přesunem peněz v krabici:

Nejdražší Dobré ráno miláčku ,potřebuji vaši ochotu a ochotu pomoci mi dostávat peníze a udržet je v bezpečí. Mezitím jsem se obrátil na diplomata, který vám denně doručí krabici s penězi, a informoval jsem ho, že jste mou manželkou a že ho budete kontaktovat později v noci, abyste mu mohli poskytnout své kontaktní informace, které by mu umožnily přijet a doručit krabici v České republice. Řekla jsem mu, že ta krabička obsahuje tašky, boty, oblečení a další rodinné poklady. Z bezpečnostních důvodů jsem mu neřekl, že box obsahuje peníze, takže všechno bude v pořádku. Okamžitě ho kontaktujte, protože čeká na vaši zprávu. Dále bych chtěl, abyste mi poskytli kontaktní informace, abych vás mohl najít, až přijdu do České republiky. Věřím, že miláčku a doufám, že mě nebudeš zklamat. Přeji vám nádherný den a doufám, že vás brzy slyším. Milionové polibky pro tebe Milujte svého manžela George.m

Po tom posledním e- mailu jsem žádala pana „generála“ o vysvětlení, proč své legálně vydělané peníze nemůže přivézt do Česka normální cestou. Cítila jsem nějakou zradu, v tomto opravdu nejsem naivní. Po mém opakovaném apelu na vysvětlení přestal zamilovaný Američan vypisovat a zcela se odmlčel. A tak mě údajně miloval. Až teď jsem se dozvěděla, že naletělo mnoho žen a poslaly podvodníkům velmi vysoké částky. Osamělost je velmi krutá a my ženy jsme někdy ochotny za milé slovíčko a laskavé zacházení obětovat nejen peníze, ale i svou duši. Ráda bych tedy varovala všechny ženy, nedejte se obalamutit sliby, prověřte si nebo se někomu svěřte, nekonejte sama a v obluzení smyslů. Následky by mohly být fatální.

A aby toho nebylo málo, po generálovi jsem se rozhodla „prolustrovat“ posledního z povedené trojice. Ten se také jevil jako inteligentní a zcestovalý pán. Uměl barvitě vyprávět o svých četných životních dobrodružstvích a četných úspěších u žen. Když mě pozval na výlet do hor, byla jsem nadšená, pořídila jsem si adekvátní výbavu a jelo se.

U horské chaty bylo posezení pro turisty, všichni si dávali chutný gulášek nebo jiné dobroty, bavili se. Míša vytáhl z batohu 2 krajíce chleba a láhev s vodou se šťávou a pokynul mi, že si sedneme bokem, aby nás nikdo nerušil. Že je to nemírné rozhazování peněz za předražené restaurační blafy apod. Neřekla jsem nic a občerstvení přijala. Bylo mi trapné se zvednout a jít si koupit chlazené pivko, které by mi v tom vedru opravdu „bodlo“. Poté se můj společník odmlčel, nastavil svou vrásčitou tvář slunci a pravděpodobně usnul. Já pozorovala okolí, nádherná panoramata hor a říkala si, s čím že mne ten třetí nápadník ještě překvapí. A stalo se. Když jsme sjížděli dolů, jel Michal poměrně rychle a riskantně. Jemně jsem jej upozornila, aby jel pomaleji a on vyhrkl:„ Zavři zobák!“ V té chvíli jsem raději neoponovala, své jsem mu řekla až dole, pod kopcem. Moc se omlouval, a aby mě „odškodnil“, pozval mě na kafe k sobě domů. Sice se mi moc nechtělo, asi za 2 hodiny mi odjížděl autobus domů, ale řekla jsem si, ať se vše „rozčísne“ raději hned.

Dům měl Michal krásný, verandu a kolem velkou a udržovanou zahradu. Hned jsem pochopila, co a koho hledá. „Trubku“, co se bude starat o stárnoucího prostatika, zahradu a nechá se uplatit obloženým chlebem s vodou z kohoutku.

Seděli jsme na zahradě, on mi vyprávěl o zážitcích z dalekých zemí, které procestoval, i tam pracoval. Nedalo se mu upřít určité charizma a schopnost ženské „ukecat“, ale já už byla rozhodnutá. Než jsem vstala od stolu, podařilo se mi převrhnout hrnek se zbytkem kávy. Páni, to byl mazec, vběhl do domu přes francouzské okno, hodil na stůl hadr a řekl: „Utři to, já zatím služku žádnou nemám!“ V té chvíli jsem vstala, vzala svůj batůžek a odkráčela na autobusovou zastávku. Jak byl naštvaný, ani neprotestoval. Ale ještě pár dnů vypisoval a chtěl vysvětlit, co mi na něm vadí, když on byl takový play boy. Kdepak ty loňské sněhy jsou. Bohužel, zůstal jen nerudný dědek, s nízkou kulturou chování k ženám, zapšklý skrblík, kterého určitě za pár let vykopnou i z Domova důchodců. Takže jsem pořád sama, už to ani nezkouším. Internetové seznamky přinesou štěstí jen málokteré ženě, to si raději vyjděme s kamarádkami či kolegyněmi, možná potkáme toho pravého přítele někde ve městě, na výletě nebo ve vlaku…

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete