Jak a proč posilovat svaly pánevního dnaJak a proč posilovat svaly pánevního dna Jak vybírat sluneční brýleJak vybírat sluneční brýle Bezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější receptyBezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější recepty Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 23.05. 2017
Dnes má svátek Vladimír
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

To je dost, žes zavolal

1. 01. 2017 | Knižní tipy
Název knihy: To je dost, žes zavolal
Autor: Josef Ejnar
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2016
Formát: 145 x 205 mm
Vázaná vazba
Počet stran: 412 stran
Cena: 159 Kč

Autor vedený myšlenkou Paola Coelha sepsal nejdříve pro své nejbližší příběh Petra Vojíře od dětství jeho rodičů po první světové válce až do počátku sedmdesátých let minulého století. S upřímností sobě vlastní spojil osobní a společenské zážitky s fikcí literáta. Román tak nabízí nejenom pohled Petra, budoucího učitele a organizátora sportovního vyžití v základní škole Javoří, kam se po studiích vydal na tehdejší „umístěnku“, na sebe i lidi kolem něho.

Vypovídá o dobovém kouzlu prostředí kolem Teplic, Mostu, ale i Milešovky, Kletečné a památných Stadic. Poutavě vyprávěné jsou i zvraty životních osudů spolužáků a rodinných přátel, hlavně však Pepíka, Pavla, Ríši, Břeti a dalších vrstevníků, kteří se vydali vlastní cestou, jež vedla často jinudy než ta Petrova.

To je dost, žes zavolalPrávě ony střety během osobních a společenských otřesů od let válečných přes roky 1948, 1956 i 1968 dodávají knize na autentičnosti. A s odstupem desetiletí i potřebný nadhled ke glosování včerejška. Nezavírá oči ani nad podivnou alchymií citů, která vedla Petra k zájmu o Ivu, Martinu, manželku Evu i další ženy, jež k jeho příběhu a vnímání světa neodmyslitelně patří.

Josef Ejnar vás v románu To je dost, žes zavolal, který právě vydává Nakladatelství Epocha, zve na procházku pohnutými dějinami 20. století. Děj knihy je však mnohem víc než jen popis událostí a dobové atmosféry plné strachu, naděje, euforie a rozčarování. Je především působivým příběhem Petra, kterého provázíme od dětství až po střední věk.

Poznáváme jeho sny a touhy, seznámíme se s partou jeho kamarádů a jejich osudy, jeho očima budeme sledovat měnící se svět. V upřímně pojatém vyprávění o Petrově životě nechybí všední radosti a starosti, peripetie s láskou a dalšími vztahy, zkrátka nic, co sami prožíváme. I proto nám bude jeho život připadat tak blízký.

Ze stránek rovněž dýchá atmosféra vypjatých okamžiků minulého století, která dříve narozené čtenáře přiměje zavzpomínat na vlastní zážitky a těm mladším zase zprostředkuje netradiční pohled na zásadní dějinné zvraty. Josefu Ejnarovi nechybí vypravěčský talent a pro svou prvotinu zvolil působivý, neotřelý jazyk a styl, proto se kniha rovněž výborně čte. Publikaci doplňují fotografie a zasvěcený doslov literárního historika a publicisty Františka Cingera.

Ukázka z knihy To je dost, žes zavolal:


O knize plné ideálů i jejich ztrát
Doslov Františka Cingera

„Neví se přesně, v čem bude ta krása příštích let, ale po dětství prožitém ve stínu strachu přivítáme rádi i nejasnou abstraktní vizi jakéhosi lepšího a bezpečnějšího světa. A pak jsou zde ty dívky s tušením dosud nepoznaného štěstí, které nám chlapcům přinesou. Tak jako máma doma tátovi, jak se Petr denně při pohledu na ně přesvědčuje...“

Předcházející řádky by mohly posloužit jako motto vzpomínkové prózy Josefa Ejnara, vlastním jménem Pavla Voborníka (nar. 1935), který veden myšlenkou Paola Coelha sepsal alespoň pro své nejbližší příběh Petra Vojíře od dětství rodičů i jeho samého až do počátku sedmdesátých let minulého století. S upřímností sobě vlastní spojil osobní a společenské zážitky s fikcí literáta, byť že jeho praxe učitele a pedagoga základní, střední i vysoké školy byla spojena převážně s matematikou. Přesto dokázal vytvořit pestrobarevný obraz dobového života.

Román s názvem To je dost, žes zavolal nabízí nejenom pohled jeho Petra, budoucího učitele a organizátora sportovního vyžití v základní škole Javoří, kam se po studiích vydal na tehdejší „umístěnku“, na sebe i lidi kolem něho. Vypovídá o dobovém kouzlu prostředí kolem Dubí, Teplic, Mostu, ale i Milešovky, Kletečné a památných Stadic. Poutavě vyprávěné jsou i zvraty životních osudů spolužáků a rodinných přátel, hlavně však Pepíka, Pavla, Ríši, Břeti a dalších vrstevníků, kteří se vydali vlastní cestou, jež vedla často jinudy než ta Petrova. Přitom o sobě neustále věděli a nadále se setkávali. Právě ony střety během osobních a společenských otřesů od let válečných přes roky 1948, 1956 i 1968 dodávají knize na autentičnosti a přesvědčivosti. A s odstupem desetiletí i díky pohledu z nového tisíciletí poskytujícího také potřebný nadhled ke glosování včerejška.

Autor přitom nezavíral oči nad podivnou alchymií citů, která vedla Petra k zájmu o Ivu, Martinu, manželku Evu i další ženy, jež k jeho příběhu a vnímání světa neodmyslitelně patří. Okouzlen po 2. světové válce ideály vysněné sociálně spravedlivé společnosti si jeho Petr klade řadu otázek související s věrností sobě samému i svému svědomí. I reálnosti jejich naplnění. A v jeho podání nakonec znějí myšlenky spojené s nadějemi a pochybnostmi klikaté cesty života aktuální v každé době.

„Může nadšený a vysoce morální jedinec změnit běh světa, v němž každé sebekrásnější ideály v praxi zplaní a zvrhnou se kvůli lidskému sobectví, pohodlnosti a slabosti podléhat pokušení?“ ptá se Petr a chce se mu věřit, že stačí se vytrvale snažit a získávat další nadšence. Je tomu však opravdu tak? „Jak naivní je mládí, které nebylo vychováno k chladnému pragmatismu,“ uvědomuje si hrdina po desetiletích, i když společenskou realitu vnímá spíš očima svého idealismu než kritického pohledu.
Bolestné příběhy z okolí i jeho nejbližších ho však nutí k úvahám o budoucí cestě společnosti, na které po listopadu 1989 odpověděl vývoj této země. Přesto v jeho hrdinovi zůstala radost ze spontánního kolektivního činu, kterým lidé dokážou nehledě na nepohodlí překonat jakoukoli nečekanou překážku. Byť mu jeho kamarád živící se rukama po desetiletích nakonec řekne: „Víš, pro dělníka je práce v každém režimu úplně stejná.“

Petr Vojíř, nebo spíš Pavel Voborník jakožto prozaik Josef Ejnar, v jednom okamžiku říká, že se člověk sám v sobě vyzná hůř než v druhých. Možná i to byl jeden z důvodů, proč se dal do psaní této prózy tolik založené na osobních zkušenostech. Snažil se být upřímný k sobě i ke čtenářům. Proto si nakonec jeho hrdina uvědomí, jak nevědomky může vzniknout oddanost k jakémukoli hnutí či režimu, poskytuje-li nám naplnění našich potřeb a zájmů, přináší-li nám osobní prospěch. Přitom nás zbavuje objektivity, střízlivého uvažování a nadhledu. Jak pochopitelné, běžné a zároveň v širších souvislostech nebezpečné...

Je to dobrá kniha, ukazující dospívání lidské i společenské části jedné generace včetně mnoha šrámů a bolestí, které jí bylo dáno utržit; kniha odmítající předsudky a předem určené pohledy na život. Lidské jednání se jimi totiž málokdy řídí, je-li spontánní a upřímné.

Tuto knihu To je dost, žes zavolal koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Epocha.

Vendula Vrablová
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj


Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !