Toulání zapomenutou Šumavou - po stopách sklářů okolím Huťské hory

Šumavské sklářství má dlouhou tradici. Málo osídlená krajina s dostatkem základních surovin pro výrobu a zpracování skla lákala skláře již od 14. století. Postupně tak vzniklo a zaniklo na 120 sklářských hutí. Výrobky šumavských sklářů získaly světový věhlas a řadu ocenění.

Přijíždíme od jihu přes Horskou Kvildu a parkujeme na plácku poblíž bývalé osady Zhůří. Zelená značka brzy opustí silnici a stoupá strání mezi zaniklými chalupami. Osada zde vznikla někdy okolo roku 1720 a její obyvatelé pracovali v nedaleké sklárně Stará Huť. Ještě před sto lety zde ve 20 domech žilo 168 obyvatel. Po poválečném odsunu prostor obsadila armáda, ves byla zbourána a v nových kasárnách instalovány dva radary protivzdušné obrany. Když po roce 1989 vojsko Zhůří opustilo, areál chátral, posléze byl zbořen a některé objekty přestavěny k rekreaci. Stožár na vrcholu Huťské hory (1187 m) dnes slouží operátorům mobilních telefonních sítí.

Kdyby nebyla mlha, byl by odtud krásný výhled na Roklan, Oblík, Poledník...

Jak už bylo zmíněno, výroba skla vyžadovala především množství dřeva, které sloužilo nejen jako palivo, ale i k výrobě potaše (potaš se přidávala do tzv. sklářských kmenů kvůli usnadnění tavby křemičitých písků a druhotně též výrazně ovlivňovala vlastnosti skloviny). Když bylo dřevo vykáceno, sklárna se přestěhovala hlouběji do tehdejšího pralesa.

Před časem zorganizovalo Muzeum Šumavy v Kašperských Horách ve spolupráci s Okresním muzeem v Písku výzkum sklárny na svahu Huťské hory. Podařilo se odkrýt kamenné základy a pozůstatky tavicí pece. Vyrábělo se zde převážně duté sklo, ale i tabulové sklo a korálky.

Na místo, kde stávala Stará Huť u Podlesí (Althütten am Vogelsang) značka nevede, ale poradím vám, že se nachází východně od Huťské hory, cca 250 metrů vpravo od zelené značky vedoucí ze Zhůří do Kašperských Hor.

I další zajímavost leží poněkud stranou, jde o pomník obětem prvorepublikové letecké katastrofy. Na Štědrý den roku 1937, narazilo za tmy a mlhy do Huťské hory menší linkové letadlo. Chybný pokyn z Ruzyně ke změně kurzu a povětrnostní podmínky tak zapříčinily havárii, kterou posádka (navigátor Pierre Austruc a pilot František Lehký) ani jediný cestující (JUDr. Karel Flanderka) nepřežili.

Od pomníčku vylézáme zpátky na zelenou značku a kamenitou cestou sestupujeme k vyhlídce nad Flusárnou. Zde, v nadmořské výšce 950 metrů, stávala sklářská osada zvaná Flusárna či německy Flusshaus. Vyráběla se zde potaš, zvaná též flus (draslo, lesní sůl či salajka), již zmíněná surovina potřebná pro výrobu skla. 

Otevírá se nám krásný výhled na Kašperské Hory a z lesa nad nimi vykukují i věže hradu Kašperk. Nelze nevzpomenout naši poslední návštěvu těchto míst a pohádku Anděl Páně, která se na Kašperku natáčela (více ve článku Za Andělem Páně na Kašperk)

Takové krásné místo by si zasloužilo alespoň lavičku či turistické odpočívadlo. Na posezení v trávě to dneska není, a tak opouštíme zelenou značku a pokračujeme z rozcestí vlevo neznačnou cestou, která nás po 1,5 km přivádí k silnici. 

Na té ale dlouho nesetrváme a od rozcestí s křížkem míříme opět do lesa, abychom našli místa, kde stávaly samoty Nový Dům (Neuhaus neboli Bergerhütte) a Hluboká (Tiefenau). V terénu se do dnešních dob mnoho nedochovalo. Při troše snahy nalezneme zarostlé základy bývalých staveb. Ale vymýcený prostor uprostřed lesa, louky sloužící kdysi jako pastviny a aleje mohutných stromů podél současných i bývalých cest jsou výrazným znamením, že zde žili osadníci. A že zdejší obživa nebyla snadná není pochyb. Malí školáci to například do školy v Horské Kvildě měli 4 km.

Loukou bývalé samoty Hluboká sem od Turnerovy chaty přichází žlutá značka, po níž doputujeme zpátky do Zhůří a na parkoviště. 

Popisovaná vycházka má přibližně 11 km a davy turistů zde určitě nepotkáte.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz