Není divu, že si i v minulosti tato odlehlá místa volili řeholníci pro stavbu svých sídel, například nedalekého kláštera premonstrátů v Teplé. My se ale zastavíme v místě méně známém, u nově vybudovaného trapistického kláštera Nový Dvůr. Řád cisterciáků přísné observance vznikl v 17. století v opatství La Trappe ve Francii, proto jsou jeho členové nazýváni trapisté. Řídí se benediktinským heslem „Ora et labora“, tedy „modli se a pracuj“, a k pravidlům zdejšího pobytu patří mj. mlčenlivost, zákaz soukromého vlastnictví čehokoli bez dovolení opata a zákaz používání masa v jídelníčku. Klášter by měl být soběstačný, důraz je kladen na každodenní manuální práci. K výrobkům trapistických klášterů patří např. sýry, čokolády, marmelády, sušenky, oblečení atd. Vzhledem k tomu, že tento řád nevyžaduje zdrženlivost k alkoholu, jsou patrně nejznámější trapistická piva.

Klášter Nový Dvůr vznikl rekonstrukcí a novou přístavbou ze zdevastovaného barokního statku, v němž od konce II. světové války „hospodařilo“ JZD. Mniši se zabývají chovem ovcí, hospodařením v lese, vyrábí hořčici a přírodní kosmetiku.

Respektujeme zdejší pravidla, areál obhlédneme jen zdálky (klášterní produkty lze zakoupit i přes e-shop či ve vybraných prodejnách) a sestupujeme do zalesněného údolí k bývalé osadě Dolské domky (Thalhäusel). Byla založena souběžně se stavbou Nového Dvora v polovině 18. století jako bydlení pro jeho zaměstnance. Ti obdrželi do nájmu pozemky, které později získali do svého vlastnictví. Mnohdy je spláceli svoji prací. Kromě zemědělství se věnovali řemeslům (zedník, tesař).  Podobných osad jako Dolské domky bylo v okolí více, jejich osud byl zpečetěn odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce. Posledními obyvateli byli manželé Škutinovi, jimž byl po nástupu komunistického režimu majetek vyvlastněn. Ve srovnání se zaniklými obcemi třeba na Šumavě jsou zdejší ruiny rozsáhlejší a v nepatrně lepším stavu, ale boj s časem nelze vyhrát.

Příjemným údolím dojdeme ke křižovatce Bezděkovský potok. Vlevo u silnice, v místech dnes již zaniklé osady V Dolíčku, nepřehlédneme tzv. křížový kámen, má kruhový tvar s reliéfem  řeckého kříže.

Zelená turistická značka nás liduprázdným lesem dovede po 2 kilometrech k odpočívadlu s vyhlídkou. V údolí pod námi na úpatí kopce stávala rozsáhlá stavba s mlýnským kolem a štípačkou - Velký Zuckrův mlýn (Grose Zuckermühle). Jako první majitel je uváděn v roce 1679 Valentin Zuckrer. Všem dalším majitelům se v průběhu tří století říkalo „mlynářovic rodina Zuckru“.  Zhruba sto metrů proti proudu stával druhý, menší tzv. Malý Zuckrův mlýn, který vznikl po svatbě Zuckrovic syna. Mlýn byl po roce 1950 opuštěn.

Pokračujeme stále k jihu podél Úterského potoka.

U úvodu použitý příměr ke zdivočelé zemi není náhodný. Nejen kvůli zarůstajícím ruinám bývalých budov, které jsme při naší cestě objevovali a dějinným událostem, které jsme si připomenuli, ale současně přicházíme do míst, kde se stejnojmenný seriál natáčel. Je jím půvabné městečko Úterý. Je zajímavé porovnat, jak vypadá náměstí vydlážděné kočičími hlavami a lemované řadou historických budov ve skutečnosti s tím, jak jej známe z filmových záběrů. V jednom z domů na náměstí se narodil Karel Kašpar Reitenberger, tepelský opat a zakladatel Mariánských Lázní. V bočních uličkách si prohlížíme budovu bývalé mincovny, barokní faru, zajdeme ke kostelu a fotíme krásně zrestaurované hrázděné domy.

Návštěva Úterý byla dokonalou tečkou za putováním zdivočelou zemí.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz