Trampoty psí útěkářky

Před časem jsem šla na procházku se svým psem. Když už jsme se chtěli vrátit domů, cestou lesoparkem v našem městě, Ben zpozoroval osamělou fenku. Měla na krku obojek, ale pán jí chyběl. Hárající fena ihned přiběhla k Benovi, a ten se nenechal pobízet, aby ji následoval.

Takto utíkala fena, za ní můj Ben, a poté jsem šla já. Můj vždy poslušný pes se nechal nalákat přírodou a fenu následoval až k silnici. Tam se zastavil. Ví, že přes silnici sám nesmí. Fenka se proto zastavila také a lákala mého psa dál. Chvilku tak dováděli, protože můj Ben má už třináct let, jednalo se skutečně pouze o dovádění, když fenka málem vběhla pod kola projíždějících aut. Můj Ben zůstal stát na chodníku.

Co dělat? Přece nenechám fenu, aby ji přejelo auto? Přivést si domů hárající fenu jsem také nemohla, to by můj byt asi vypadal, a tak jsem vytočila číslo městské policie.

Než přijeli strážníci na místo, slíbila jsem počkat. Fenka byla mírná a nechala se i pohladit. To ovšem neplatilo pro strážníky. Těch se bála. A proto jsem navrhla, že jim ji chytím sama. Povedlo se mi to téměř okamžitě. Provlékla jsem Benovo vodítko fenčiným obojkem, a rázem jsem měla na vodítku dva psy. Strážník si fenu připnul na služební vodítko, které měl s sebou. Byl ovšem tak „šikovný“, že v okamžiku, kdy se druhý k feně skláněl, aby zkontroloval, zda je fenka čipovaná, vzala fena do zaječích. První ze strážníků totiž příliš volný obojek neutáhl. Co teď? Bylo vidět, že Ben fenku stále přitahuje. Držela se stále poblíž mého psa, bázlivě pozorujíc strážníky. Ti opatřeni koženými rukavicemi působili spíše komicky. A tak jsem fenku následovala se svým psem, v patách se strážníky. Už to vypadalo, že fenku budu moci opět pohladit a chytit, když vběhla do otevřených vrátek jednoho rodinného domu. Fenka byla sice již v zavřené zahradě, nechtěla se ale nechat strážníky chytit. Tu přišli majitelé domu s návrhem, že fenku můžeme nechat u nich.

Jak se ukázalo, majitelé, kteří se vraceli domů, nedávno přišli o svou stařičkou psí parťačku a po pejskovi se jim moc stýská. A proto psa rádi pohlídají, než se najde jeho majitel. Nečiní jim problém oznámit nález na internetu, což slíbili udělat také městští strážníci. A tak fenka byla zachráněna a našla provizorní domov v tomto rodinném domečku.

Zhruba po čtyřech nebo pěti měsících od této příhody jsem se opět procházela se svým psem. Míjeli jsme právě onen rodinný domek, kam fenka před časem zaběhla. Napadlo mě, že zazvoním a zeptám se majitelů, jak to s fenou vůbec tenkrát dopadlo.

Majitelé mě po chvilce poznali. Možná ne ani tak mě, ale Bena si pamatovali stoprocentně. Vyprávěli mi, že fenka byla březí, k čemuž asi došlo během jejího útěku. Měli ji doma téměř měsíc, než se našel její nešťastný pán. Hledal fenu po městě a už ji dávno oplakal, když teprve narazil na oznámení o jejím nálezu, a také městská policie ho navedla, kde fenu hledat. Byl šťastný ze shledání se svou fenkou, o to smutnější byli ale majitelé domku. Na fenku si už zvykli. Ovšem za měsíc povila fena pět nádherných štěňátek.

„A toto je jedno z nich,“ ukázali mi majitelé malého pejska, „nechali jsme si ho.“

A tak vše dobře dopadlo. Ben má dalšího psího kamaráda, majitelé domku také a fenka se vrátila domů.

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete