U zápisu do školy

A už to je tady. Zítra jdu s dcerou k zápisu do školy. A za měsíc jí bude šest let. Připadá mi to, že to uteklo strašně rychle. Zhruba za půl roku budu mít doma školačku. Dcera se do školy strašně těší. Využily jsme také možnost ji už navštívit. Prohlédly jsme si první třídu, tělocvičnu, jídelnu, družinu… Pro mne to byly vzpomínky, protože jsem tuto základní školu také navštěvovala. Vše zde bylo nově opravené a hezky vyzdobené chodby a třídy.

V den zápisu do školy jsem se s dcerou ráno domluvila, že ji vyzvednu ze školky už po obědě. Když jsem pro ni přišla, tak měla starost, jestli nejdu dlouho. A hlavně, abychom to ještě stihly domů, protože se musí převléknout. Den předtím se rozhodla, že si na sebe vezme své oblíbené kytičkované šaty. Vše jsme tedy připravily a nyní spěchaly domů. Dcera se oblékla a čekala nás cesta do školy. Už dříve jsme u školy několikrát byly, tak dcera cestu znala. Pořád mne popoháněla, ať tam jsme včas. Na chodbě sedělo několik maminek s dětmi. Některé z nich dcera znala ze školky. Jak fronta postupovala, začínala jsem být nervózní. Snad jsem dceru dobře připravila a zvládne to.

Dveře se otevřely a paní učitelka nás zvala dovnitř. Třída byla krásně vyzdobená, na tabuli napsáno přivítání pro budoucí prvňáčky a usměvavé paní učitelky. Rázem ze mne všechna nervozita spadla. Dcera se posadila na připravenou židli a já vedle ní. Jedna paní učitelka se ujala dcery a druhá mne. Při odříkávání osobních údajů ohledně dcery jsem se snažila poslouchat, na co se druhá paní učitelka ptá a jak dcera odpovídá. Představila se dobře, povídání o zvířátkách také zvládla, nakreslila pejska a kočičku, obrázek si podepsala (sice to byla kostrbatá písmenka, ale dala se přečíst), básničku také odříkala. Nakonec se paní učitelka zeptala, jestli pozná některá písmenka napsaná na tabuli. Dcera na ně chvíli koukala a potom začala odříkávat. Ne ale jak byla písmenka napsaná za sebou, ale podle barev. V té době měla v oblibě svítivé barvy. Nejdříve tedy vyjmenovala písmenka žlutá, potom oranžová, jasně zelená, červená… A to už ji paní učitelka zastavila a pochválila, jak na vše skvěle odpovídala. Nakonec vyzvala dceru, aby si vybrala odměnu – panáčka na špejli a od druhé paní učitelky dostala dva bonbony.

No a to bylo vše. Dceři se ze třídy nechtělo. Prohodily jsme tedy ještě pár slov s paními učitelkami a už odcházely. Cestou domů mi dcera úplně nadšená vyprávěla o tomto velikém zážitku. Opakovala mi, na co se paní učitelka ptala a co ona odpověděla. I já jsem měla dobrý pocit a radost z toho, že dcera tuto první zkoušku v životě zvládla s přehledem. Doma jsme si s dcerou udělaly za odměnu zmrzlinový pohár a dcera vše vypravovala babičce. Nejraději by do školy šla už zítra.

Jaa123 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete