Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 17.10. 2017
Dnes má svátek Hedvika
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Umístěnka...

26. 09. 2014 | Vaše příběhy
K napsání této úvahy mne inspirovala poznámka jedné z mých čtenářek, která vzpomenula dobu, kdy měli absolventi škol vstup do života  usnadněn umístěnkou. Tedy pro nepamětníky, papírem, na kterém bylo napsáno, kde a jakou práci máte zajištěnu. Pravda, ve srovnání s dnešní štrapácí se sháněním zaměstnání, zcela jistě výhoda, ale...

Ne vždy byl  umístěný nadšen s tím, kam jej instituce vysílají, či s tím, jaká práce se nabízí. Pak nastal boj o získání „tlačenky“, kterážto by zajistila místo výhodnější, lépe placené a hlavně prosím v Praze, či jiném velkém městě, pokud možno blízko maminčině zástěře. Jen považte, jak v Chalupářích se staral tatínek Josef Vinklář o místo pro svého syna Jiřího Schmitzera, čemuž pobaveně přihlížel pravý otec posledně jmenovaného, jemuž přiřkl pan režisér roli dědečka téhož. To se mi ale povedla kostrbatá věta, že áno. Vraťme se k mé vlastní zkušenosti, náhodou v těchto dnech šedesát let staré. Podařilo se mi ukončit dvouletý „mistrák“, studium průmyslové školy, určené pro v oboru či jinde vyučené mladé muže a ženy. Ta byla v naší třídě jen jedna, ale po prvním roce nás opustila z docela prozaického důvodu - vdala se.  Měli jsme mezi sebou i poloprofesionálního fotbalistu, ligového hokejistu i někdejšího typografa - již tehdy točícího se kolem funkcí v ostravském Baníku.      

umístěnkaRušné dva roky, pamětníci vědí, že byla v roce 1953 měna a končil lístkový systém. Intenzivní studium nás mělo připravit na náročnou provozní a řídící práci - leč, jak uvedu dále, ne vždy se to podařilo. S vysvědčením přinesl náš nezapomenutelný třídní, familiérně  nazývaný Vojta, složku, ze které vybalil již vzpomenuté umístěnky. „Mám je seřazeny podle základního platu a budu je dávat podle prospěchu,“ prohlásil a jal se konat. Pozor, teď se budu poněkud vytahovat. Byl jsem na řadě první a má umístěnka měla tučně vytištěný nástupní plat 1.650,- Kčs. Na tehdejší dobu plat víc než slušný, i když ani jako studenti jsme na tom nebyli špatně. Měli jsme statut „podnikových stipendistů“, před měnou měsíčně šest a půl tisíce korun, po měně odpovídající pětinu. Studenti čtyřletého studia, kteří do školy přicházeli z tehdy tuším devíti či desítiletek dostávali jen asi čtvrtinu toho, co my. No, ale zato končili maturitou, kterou jsme mnozí z nás pak dodělávali v pozdějších letech ve večerním, v mém případě dokonce jen dálkovým /do školy jednou za 14 dní/ v roce prvním a externím /do školy jen ke zkouškám/ v roce druhém.

Tady jsem zbytečně odbočil, stejně mi ta maturita byla „plat prtná“. Mnozí mí spolužáci byli úspěšnější, dva se stali lety zdatnými inženýry, jeden dokonce personálním náměstkem velkého podniku, další udělali kariéru vojenskou, holt, jak šel život, docházelo ke změnám.  Zpět k té umístěnce. Plat, to by šlo, funkce, pojal mne děs a hrůza. Stálo tam, černé na bílém: „Technolog zápustkového kování“. Že nemáte šajna /nevíte, kde se vzalo toto slovo?/ oč tady jde. Tak to jste na tom, jako já tehdy. Naprosto nic neříkající představa, co mne vlastně čeká na budoucím pracovišti, kterým byla kovárna v  mém mateřském závodě č.3 Staré ocelárně. Věděl jsem, kde se nachází, to ano, jednou jsme tam byli na exkurzi, obdivovali jsme tam mohutné buchary, vedle v lisovně  výrobu lodních hřídelů a vzorky dávné válečné výroby, ocelové pláty obložení válečných lodí, v nich zaražené náboje lodních děl, které zde byly také vystaveny. 
Ale kování v zápustkách? Za celé dva roky byla  této disciplině věnována  maximálně jedna dvouhodina a pokud jsem si pamatoval, hlavně se zde mluvilo a řešilo to, jak z plátu kujné a dobře tažné oceli vyrobit vidle. To by byl tak úkol pro hamerské kladivo, jaké lze spatřit třeba v rožnovském skanzenu. Kdož jste tam nebyli, neváhejte... Opět poněkud krátím... Mým spásným andělem se stal nejvyšší šéf Staré ocelárny, inženýr Jonáš, který se se mnou loučil dva roky zpátky při odchodu do školy. S poznámkou „co je to za blbost?“ přetrhl umístěnku vejpůl, prohlásil, že někdejší vyučený tavič, tedy já, nepatří do žádné kovárny, ale zpátky k pecím, dal mi, při stejném platu honosnou funkci „asistenta vrchního mistra“ s tím, že se zavádí chozrasčot - tedy sledování nákladů na tunu oceli, formuláře že mi tam dají a mám to na triku, protože vrchní mistr na to nemá ani čas, ani hlavu a ani náladu. Po shlédnutí těch formulářů a tabulek k nim náležejících jsem se svému nadřízenému nedivil. Ani jeho tvrzení, že „takovou hovadinu museli vymýšlet aspoň čtyři, protože jeden by to rozhodně nesvedl“.    

Počet neodhadl, na podnikovém ředitelství bylo pro ten chozrasčot zřízeno jedno velké oddělení, které se, jak jsem zjistil v následných měsících, vyžívalo v požadování hlášení, rozborů, výkazů, přehledů, atd., atd., atd. Na další období, snad dojde někdy čas. Nebyl jsem sám, komu umístěnka nesedla. Na našich občasných setkáních spolužáků, to po šedesáti letech plánujeme na konec tohoto měsíce, dává přítel Jožka B. k dobru příhodu, která jej čekala na jeho pracovišti, myslím, že ve strojírenském podniku někde na Slovácku. Měl se stát konstruktérem a také se mu to později povedlo, nebyli jsme v naší třídě žádná „vořezávátka“. Jeho budoucí šéf jej poslal do dílny, ať nakreslí frézu, měl, chudák naivní, na mysli technický výkres. No a náš milý kamarád to pojal jako akademický malíř a vyvedl dokonalý portrét frézy - jak pravil „dokonce jsem to vystínoval“. Jak dlouho potom jeho šéfa omejvali, to už neuvedl.  

Tak takhle jsme startovali do života my, studenti někdejší třídy h-2 vítkovické průmyslovky, škola ještě stojí, nás ale nějak ubývá, co se dá dělat, že? A jak to bylo u Vás, milé přítelkyně, přátelé? 
Jardamalej - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
S hrůzou v oku zbaveném šedého zákalu vidím hrubku .Opravuji :
Nikdy m n ě / jako tobě , 3.p / přisouzená kantořina nesedla.
Obrázek uživatelky
profil
Snila jsem o práci novinářské,leč diplom říkal : učitelství na SŠ.Takže universita bez řádné pedagogické praxe absolutně nestačila na mou umístěnku.První určené místo -střední odborné učiliště Tesly -nebylo až tak hrozné, ale byla jsem , nemajíc tlačenky, vyšachována , tudíž " nová " umístěnka mě poslala do
učňovské školy, kde VIP byl obor instalatér.A ti nejlepší beztak odešli po 1. ročníku na průmyslovku.Učit češtinu byla jedna souvislá dřina.Nástupní plat 1450 Kč sice byl, jak vidíte z Jarkova/ bratrova / příspěvku, docela paleta, ale chodila jsem domů jako po šichtě v dolech.Těch prvních pět pracovních let mě skoro odrovnalo.Pak se mně podařilo přejít na " lepší ",
ale nikdy mě přisouzená kantořina nesedla .Škoda.Tehdy se pracovní místa neopouštěla , profese byly na doživotí.
Obrázek uživatelky
profil
pěkné čteníSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
taky jsem obdržela umístěnku z dvouletého studia Ekonomické školy v Ostravě a to na ředitelství Ostravsko-karvinských koksoven. S kamarádkou jsme mohly mít skvělé místo v NHKG v obchodním oddělení s možností studia jazyků a pozdějších služebních cest. Obě jsem tam hned začátkem července nastoupily, ale bohužel - personální referent koksoven byl žádat naše rodiče, abychom nastoupily na umístěnku, vyhrožoval a sliboval hory doly. Sice jsem začala pracovat jako cizojazyčná korespondentka v chemické laboratoři, ovšem s výhledem na koksové pece uprostřed kouře,prachu a špíny. Podnik mi sice umožnil dálkově studovat tříletou nástavbu, ale
přece jsem toho nejednou litovala, jak jinak se mohl můj životní osud vyvíjet. Ale pozdě bycha honit - c'est la vie !!!
Obrázek uživatelky
profil

Pěkné vzpomínky na minulost.Smajlík

Já jsem maturovala v roce 1969.My jsme umístěnky,jako budoucí zdravotní sestry,neměly.Musely jsme si ale začátkem posledního ročníku napsat žádost na vedení nemocnice,kde jsme chtěly pracovat.Buďto nás přijali,nebo jsme musely napsat žádost někam jinam.
Nástupní plat jsme měly 850Kčs.Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Zlaťáky