Úžasní pávi

Pardubice jsou známé hlavně díky výrobě perníku a dostihovými závody Velká pardubická. Jistě je tu ještě mnoho dalších zajímavostí. Já jsem dostala tip od kolegyně z práce na návštěvu pardubického zámku a hlavně na pávy, které zde chovají od roku 1994.

Pávi korunkatí mají na hlavě několikacentimetrovou korunku – odtud zřejmě pochází jejich pojmenování. Na pardubickém zámku jich je kolem dvaceti kusů. Raritou jsou jedinci v bílé barvě. Páv v době toku vytváří z ocasních per krásný vějíř, s nímž se natřásá před samicemi. Na informační tabuli jsem si přečetla, že počet ok a jejich velikost se každoročně zvětšuje. Po skončení toku jim pera vypadávají. Na zámku mají pávi své teritorium a jsou zde krmeni, tak neulétnou. Přes den se procházejí a hledají potravu nebo sedí pod stromy a keři. Večer vzlétnou na stromy a přenocují zde. Každý den hledají potravu na stejných místech a každý večer se vrací na stejný strom.

Už když jsme k zámku přicházeli, slyšeli jsme paví „křik“. Je dost hlasitý, kdybych bydlela v blízkosti zámku, asi by mi vadil. Po nádvoří se procházelo několik pávů a pávic. Z domova jsem si přivezla sáček slunečnicových semínek. Jak jsem zašustila pytlíkem, ihned se začali pávi sbíhat ke mně. Jsou opravdu rychlí. Během chvilky jsem jich měla kolem sebe asi šest. Snažila jsem se jim spravedlivě rozdělit slunečnici, ale nešlo to. Jedna samice byla obzvlášť dravá. Ostatní téměř odstrčila a pořád byla u mé ruky. Když jsem ruku se slunečnicí natáhla na druhou stranu, aby si mohli zobnout i jiní pávi, hned tam byla také. Dcera se ji snažila odehnat, ale bylo to marné. Kousek popošla a opět se vrátila. Takže jsme to vzdali. Nakonec se i ostatní trochu nazobali. Když jsme už žádná semínka neměli, pávi za námi ještě chvíli chodili po nádvoří v naději, že ještě něco dostanou.

Pardubice Prohlédli jsme si nádvoří, část parku se bohužel upravuje. Pořád jsme ale po pávech pokukovali a doufali, že nám ukáží své péřové vějíře. Netrvalo to dlouho a dočkali jsme se. Když peří roztáhnou, jsou neuvěřitelně velcí. Pofukoval vítr a bylo vidět, že páv má co dělat, aby se udržel na místě. Chvíli nám pózoval a potom se k nám otočil zády. Už jsme ho nezajímali, protože vyrazil za samicemi. Štěstí se na nás usmálo a i bílý páv roztáhl svou nádhernou ozdobu. Sněhově bílé peří vytvořilo krásný vějíř. Bílého páva jsem zde viděla poprvé a je opravdu krásný. Samice se kolem něj párkrát prošla a poté utekla. Bylo mi ho trochu líto, tak se snažil. Chvíli se tam ještě naparoval a potom se k nám otočil zády a pyšně odešel.

Byli jsme z pávů tak unešeni, že jsme do zámku už nešli. Snad příště. Ale jestli se ještě někdy do Pardubic vypravíme, určitě ne kvůli zámku, ale kvůli pávům korunkovým.

Ana1hana1 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete