Potkali jsme se v lednu v obchodě. Vybíral, stejně jako já, mandarinky ve slevě. Člověk musel pečlivě zkoumat každý plod, aby si domů nepřinesl shnilé nebo potlučené kousky. Šáhli jsme oba současně po jedné krásné mandarince. Omluvil se a nechal mi ji. Já s ním pak šla na kávu.

David byl delší dobu sám. Po rozvodu žil v domě s maminkou a dospělým synem. Další dvě děti už měl z domu. Já se s přítelem rozešla v listopadu a ještě to tak úplně nepřebolelo. Ale být dál s alkoholikem jsem jako řešení vyloučila a on zase vyloučil to, že by přestal pít. Vánoce jsem strávila s dospělým synem, který mě navštívil, a pak jsem už zase byla sama. Toužila jsem dělat zase něco společně s někým. A tak jsme se začali scházet.

Vztah nám klapal vždy až do chvíle, kdy jsem já měla přijet za Davidem. Samozřejmě, že chtěl, abych jezdila co nejčastěji. Měl na baráku hospodářství a mámu, která, jak jsem později zjistila, neuměla být sama. Byl to Davidův rodný dům. Dokud žil i jeho táta, dům byl udržovaný a na tu dobu pěkný. Když ale Davidův otec zemřel, byl David na vše sám. Jeho máma, ač nebyla tak stará, si s bídou zasadila na záhonku pár ředkviček a mrkev. Ostatní práce v domě zůstávaly na Davidovi. Málo, co spravoval dům, staral se o ovečky, slepice a psa, zajišťoval nákupy, protože jeho máma by se s těžkým nákupem z obchodu netáhla, on také mámě vařil, pral a žehlil.

„A co dělá máma, když jsi ty v práci? Proč aspoň neuvaří?“ ptávala jsem se občas svého přítele.

„Máma je stará,“ zněla jeho odpověď.

Nepochodila jsem s argumentem, že i mí rodiče jsou staří, a přesto plně soběstační. Má maminka přitom jako bývalý onkologický pacient se musí šetřit.

„Nečinnost by ji zabila,“ říkala jsem Davidovi.

„Máš pocit, že máma dělá málo?“ odpovídal rozhořčeně.

Po pravdě, měla jsem pocit, že co se týká práce, nedělá jeho máma zhola nic. Nebyla ovšem pravda, že by jen nečinně zevlovala. Davidova maminka se vždy starala, co dělají druzí. Když jsem do Davidova života vstoupila já, byla jsem pod drobnohledem. Jakmile jsem trávila víkend u Davida, nebyla jeho máma líná a snesla si ze svého horního patra židličku. Tu si pak postavila vedle lavičky, na které jsme sedávali, a nenechala nám ani chviličku, abychom byli sami.  A tak jsem víkend co víkend trávila víc s Davidovou mámou, než s Davidem. Ten běhal krmit ovce a slepice, oral, lepil, opravoval okap, balkón a na zimu zprovozňoval kotel. Já převzala za něj ženské práce, jako je vaření, zašívání, mytí oken u Davida i jeho mámy, praní a žehlení. Těšila jsem se, že v zimě to bude jiné. Aspoň tu zimu snad bude David jezdit za mnou do paneláku, do mého malého, ale útulného bytu. Mýlila jsem se. Když začala topná sezona a já se zařekla, že do domku nepřijedu, přijel po práci za mnou. Vždy se ale díval na hodinky a do dvou hodin byl pryč.

„Proč u mě nepřespíš? V létě já spávala u tebe, teď můžeš zůstat na noc u mě.“

„Nemůžu. Za chvilku vyhasne kotel a já musím mámě přiložit.“

„Je tam snad tvůj syn?“

„Víš, jak to je. Dan už doma netráví skoro žádný čas. Od té doby, co má holku, je stále s ní.“

To jsem věděla. Jakmile jsme se s Davidem poznali, našel si Dan, Davidův syn, také děvče. Na rozdíl od jeho táty se dívce svého srdce věnoval a měl na ni čas.

„Copak si máma nemůže přitopit?“

Nechtěla jsem, aby nechával mámu pravidelně, aby v domě topila. Neviděla jsem ale problém v tom, že by si Davidova máma občas, když jí syn nachystá kyblík s uhlím přímo ke kotli, nepřitopila. Dělávala to tak přece vždycky? Když byl David a jeho bratr malý a tatínek byl v práci, musela se o dům postarat. Byly časy, kdy vařila, prala, žehlila a dělala vše jako správná žena. Syn ji ale rozmazlil a staral se nyní o vše. Bylo na čase, aby se to změnilo. Když David nebo já vaří a pere, může jeho máma topit.

Možná by ji pak nezajímalo, co si voláváme po telefonu. Od samého začátku jakmile mi David volal, přiběhla jeho máma bydlící v bytě nad ním a urgentně potřebovala něco udělat, povolit, zavázat, přetočit, opravit, jen aby upoutala pozornost na sebe. V létě jsme měli vyhlídnutou dovolenou na horách, ale jeho máma přišla s tím, že když my mladí se můžeme rekreovat, může ona taky, a objednala si stejný hotel ve stejném termínu. Odmítla jsem na dovolenou s Davidovou máti jet, a tak jsme seděli všichni doma.

Celý život mám ráda lidi. Staří lidé mi nevadí. Mám úctu k jejich stáří a životním zkušenostem. Davidova máma mi ale zasahovala do vztahu. S příchodem zimy jsem se alespoň zbavila pravidelného vysedávání na zahrádce. V Davidově přízemním bytě jsme měli alespoň trochu soukromí. A to až do chvíle, kdy se jednoho dne rozletěly dveře a v nich stála Davidova máma.

„Vy si tu sedíte a vůbec vás nezajímá, že se cítím sama,“ řekla a přisedla ke mně na gauč. A bylo po klidu, po romantice, po soukromí.

Jednoho dne v listopadu jsem si postavila hlavu a trvala na tom, že nyní on, David, zůstane u mě na celý víkend.

„A co máma?“

„Máma bude odpočívat. Pořád si stěžuje, jak je unavená, tak bude mít klid,“ řekla jsem. A protože jsem věděla, že se David vymluví na topení, předešla jsem ho:

„Dan mi říkal, že jeho přítelkyně dělá nějaké zkoušky a musí se na ně učit. A tak bude Dan celý víkend doma. On se o tvou maminku postará,“ řekla jsem sladce.

„No tak jo,“ řekl David a já se těšila na příjemný víkend.

Zašli jsme si na bazén. Ihned po návratu volal David domů.

„Maminko, zatopil ti Dan dost?,“ zaslechla jsem, jak mluví do telefonu.

Slyšela jsem emociálně nabitý tón hlasu jeho mámy:  „Ano, ale nikdy to nebude, jako když topíš ty, Davide.“   

Bylo mi to upřímně jedno. Konečně jsem měla Davida jen pro sebe. Ten víkend byl krásný. Měli jsme čas jen pro sebe, i když mě ráno vzbudil opět telefonát, jak volal David mamince a zajímal se, jestli jí něco nechybí. Spolkla jsem jedovatou poznámku a přivítala Davida polibkem.

Společně jsme posnídali a strávili ještě jeden den spolu.

„Co kdybys ještě u mě přespal a ráno bys jel ode mne do práce? Já taky musím do práce, tak pojedeme kus cesty spolu,“ navrhla jsem.

Bylo vidět, že se nápad Davidovi zamlouvá. Vidina společné nerušené noci se mnou Davida lákala, musel ale zkontrolovat maminku. A tak odjel už večer.

A blížily se Vánoce. Byli jsme domluveni, že ke mně přijede můj syn. David ovšem chtěl strávit svátky v domě. „A tvůj syn je samozřejmě taky vítán,“ pozval nás.

Nechtěla jsem dělat problémy. Přestože jsem chtěla svátky strávit u sebe v bytě a své rodiče jako vždy navštívit až den po Štědrém dni, rozhodla jsem se ustoupit. Vánoce jsme strávili v baráku. Já nachystala salát a cukroví, David kapra a polévku. Vše jsme nazdobili, rozdali jsme si dárky a večer, kdy jsem chtěla pro sebe a Davida trochu soukromí, se jeho máma chtěla bavit. A tak jsme seděli v obývacím pokoji a poslouchali Davidovu maminku, která byla, chudák, tak unavená z přípravy celých vánočních svátků. Sama neupekla ani rohlíčky a večeři jsme také chystali my. Ode mne dostala krásný set vonných svíček a já od ní ani děkuji. Ale maminka byla unavená, a přesto odmítla jít k sobě do svého bytu a nám nechat malinko soukromí.  Ty Vánoce jsem se zařekla, že ty další budeme slavit u mě.

Rok se s rokem sešel a zase byl prosinec. A zase jsme plánovali, jak strávíme nejkrásnější svátky v roce. Syn tentokrát neměl přijet, protože už měl přítelkyni a Vánoce plánoval oslavit s ní, což jsem chápala.

„Tak budeme slavit u mě doma,“ zavýskla jsem a David nejasně přisvědčil.

Dan se naopak s přítelkyní rozešel a slíbil, že se o babičku, Davidovu mámu, postará.

Uprostřed štědrovečerní večeře nás přerušil telefonát. Má pseudotchyně, Davidova máma, měla záchvat a jede do domu sanitka. A tak jsme nechali kapra kaprem, salát salátem a dárky nerozbalené a ujížděli k Davidovi domů. Záchranáři tam ještě byli.

„Co se stalo mamince?“ zajímal se David.

„Je to zajímavé, ale podle přístrojů jí nic není,“ řekl jeden z osádky sanitního vozidla, přestože se Davidova máma držela za srdce a drásala si halenku. Simulantku odvezli na pozorování do nemocnice a druhý den ji zase pustili. Opravdu jí nic nebylo, ale nám překazila svátky.

„No tak to udělala schválně,“ přiznal David při jedné z hádek, která se kvůli jeho mámě rozpoutala. Byla to naše první hádka. „Cítí se sama, tak se nediv.“

„Daleko víc sama jsem ale já. Kradeš si na mě čas po večerech, protože přes den sloužíš své mámě. Když konečně usne, přijedeš za mnou. Ale jsi tak unavený, že s bídou pozdravíš, dáš mi pusu a už spíš.“ Byla to pravda. David byl poslední dobou strašně unavený, a já taky. Jakmile jsem totiž byla u Davida, jeho máma se náramně bavila a i přes upozornění, že já druhý den musím do práce, ač je třeba sobota a David má volno, pseudotchyně se chtěla bavit až do rána.

„Já když byla mladá jako vy, tak jsem vůbec nespala,“ hodnotila situaci a já pak usínala v práci.

„Nějak nám ten vztah neklape,“ zhodnotila jsem situaci jednou na jaře.

„Protože nežijeme spolu. Musíš se přestěhovat ke mně, rodina je, když jsou všichni spolu,“ řekl David.

„Možná bych jednou s tebou žila, ale ty tam máš mámu.“

„Maminka tě má ráda,“ řekl David. Ano, byla to asi pravda. David se před lety rozvedl právě kvůli své mámě. Prý si s jeho manželkou nikdy nesedly. Další známosti mu nevydržely déle, než měsíc. Jeho přítelkyně nechápaly jeho maminku. To až já byla natolik odolná, že s Davidem vydržela téměř tři roky. Podřizovala jsem se jeho mámě a doufala jsem, že jednou se to změní. Nikdo tu přece nejsme napořád? Nyní chtěl ale David, abych s ním žila v domě, který byl i nadále psán na jeho mámu. A to měl ještě bratra a tři děti!

„Umíš si představit, co by se stalo, kdyby se náhodou…“ Nedomluvila jsem. David chápal, kam mířím.

„Vše se dá nějak udělat. Dá se udělat dohoda, že kdyby se mi něco stalo, nepřijdeš o střechu nad hlavou,“ řekl.

„Ale ten dům není ani tvůj! Opravuješ ho, děláš jen na barák, ale stále je to dům tvé matky,“ připomněla jsem svému příteli.

„Bratr ví, že okna jsem měnil já, i kotel, dělal novou střechu. Neobral by mě o to,“ řekl.

„Ale já mám svůj byt. Pojď bydlet ke mně!“

Najednou jsem to viděla jako řešení. Davidova máma by se musela postarat o sebe tak, jako to dělá například ta má. Jezdili bychom za ní, ale už by nemohla tak výrazně zasahovat do našeho vztahu.

Místo toho mi měsíc před dalšími Vánoci dal David nůž na krk: Buď se přestěhuji do konce roku já k němu, nebo nemá cenu dál náš vztah prodlužovat. On potřebuje ženu do baráku a v paneláku žít nebude.

„Ostatně, je dost žen, které by bydlení na samotě uvítaly,“ zdůraznil.

„To určitě ano, ale ne pod matriarchátem tvé matky.“

Doufala jsem, že se David vzpamatuje. Ty Vánoce jsem oslavila u svých rodičů. Rok se s rokem sešel, já poznala prima muže z paneláku, který už rodiče nemá, a David je stále sám. A stále sní o tom, že by si do domu přivedl ženu, která bude jeho mámě služkou, kuchařkou, klaunem, společnicí, pečovatelkou a jemu věrnou ženou. A stále mu ženy říkají ne. Nedávno jsem ho potkala. Nesla jsem si domů kapříka na štědrovečerní stůl. Smutně se na mě díval a popřál mi krásné svátky.

„Ty už kapra máš?“ ptala jsem se.

„Maminka už kapra nechce. Prý budeme mít řízky,“ řekl. Věděla jsem, jak má David rád ryby.

„Stále na tebe myslím. Ty jediná sis rozuměla s mou mámou. Nechtěla by ses vrátit do mého života?“ zeptal se.

„V mém životě je už obsazeno.“

Věřím, že tyto Vánoce budou podle mých představ. S přítelem poté jedeme na dovolenou do Španělska. Myslím, že jsem si ji zasloužila. Tři roky jsem nikde s přítelem nebyla.

Tak šťastné a veselé!