V peci je čert

Neptejte se mě, jak to bylo možné. Já to totiž nevím. Jisté je, že hned po válce byla mému dědečkovi přidělena skupina Němců jako výpomoc na statku při žních. Zda se jednalo o lidi určené k odsunu – zřejmě ano, ale jaký orgán je na statek poslal a na jak dlouho, nemám zdání.

V této skupině byla také jedna dívka, skoro ještě dítě, tak asi patnáct nebo šestnáct let. Žádná křehotinka, přesto se dědečkovi nezdálo posílat dívku ve vedrech na docela těžkou práci  na pole.

Řekl si, že zabije dvě mouchy jednou ranou. Babička v té době trochu postonávala a on viděl, jak ji zmáhá práce kolem domácnosti a drůbeže a teď ještě tolik nových strávníků…

Rozhodl se tedy, že děvče nechá v kuchyni babičce k ruce. Bude tak spokojená mladá Němka i babička. Byl na své rozhodnutí skoro pyšný a předpokládal, že to manželka ocení a bude mu vděčná. Proto hned první večer, když se pracanti přihnali z pole a hrnuli se ke stolu, přitočil se k manželce s otázkou: „Tak jak, pomohla ti Kristl?“

„Ta?“ opáčila. „Ta není vůbec k ničemu, jen stojí a kouká. Zřejmě jí není po chuti poslouchat českou hospodyni. Já ji tady nechci!“

„No, to se poddá,“ na to dědeček, „to víš, je ještě mladá a nakonec - nerozumí česky…“

„Nerozumí ani německy!“ vyštěkla hospodyně.

„Počkej, copak to není Němka?“ nechápal dědeček. Ale pak pojal podezření. „Mařenko, ty jsi na ni mluvila německy? Ty přece německy neumíš.“

„Neumím, ale poradím si. Víš přece, že každé pondělí peču chleba. A dneska to bylo pět bochníků. Nechtěla jsem po ní, aby zadělávala, nechala jsem ji, aby se jen dívala, aby věděla pro příště… Všechno jsem udělala sama, pec jsem roztopila a když byly bochníky pěkně nakynuté, pomazané a posypané kmínem, chtěla jsem je sázet do pece.  Potřebovala jsem podat podávky, kterými ty chleby do pece dávám. To přece může taková holka zvládnout. Tak povídám: Kristl, přines podávky! Nic. Jen tak sveřepě kouká. Tak jsem si vzpomněla na tu říkanku: Seděla bába pod lávkama, čert ji píchal podávkama. Tu umím taky německy. No a v němčině říkanka končí slovem Teufel. Čili podávky jsou Teufel. Tak jsem si stoupla k peci, ukazovala dovnitř a říkala:  Kristl, Teufel! Teufel! Ale ona se jen smála jako bláznivá, nohy křížem, div se nepočůrala.“

To už koutky cukaly i dědečkovi, smáli se  oba synové a pochechtávali se i přítomní deputátníci.

A když pak dědeček vysvětlil uražené manželce, že říkanka nemusí v němčině končit stejným slovem jako v češtině, záleží na tom, aby se rýmovala a že vlastně ona děvčeti tvrdila, že v peci je čert, musela se chtíc nechtíc usmát i ona. Nakonec se dostalo vysvětlení v němčině  i Kristl. Smála se a bylo vidět, že se jí ulevilo, možná si myslela, že se hospodyně zbláznila, když ji straší čertem v peci.

Po této příhodě se dívka přece snažila být v kuchyni něco platná. Pokud skutečně měla nechuť podřídit se české hospodyni, tak ji v sobě potlačila. Další dny v kuchyni už totiž plynuly v poklidu. Bohužel také bez dalších humorných historek.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10