V práci bez milované práce

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, je tomu již několik let, kdy jsem musela z legislativních a nejen z legislativních důvodů ukončit svoji milovanou práci a poohlédnout se po něčem jiném.  Pracovala jsem jako merchandiserka, práce a starostí až nad hlavu, ale co bych neudělala pro své klienty, kterých jsem standardně měla asi třináct. No, ale to, že jsem si uměla práci absolutně zorganizovat a mít všechno v naprostém pořádku,  to mně v té době příliš nepomohlo. Dokázala jsem rutinně pracovat tak, jak se po mně požadovalo, jenže se našel legislativní šotek a já činnost ukončila, nejen z důvodů legislativy a zároveň finančních, ale i zdravotních.

Brigáda - noční doplňování v nejmenovaném marketu mne vyléčila z toho, že se prostě vůbec někde v obchodě pracuje, nebo alespoň tak, jak by se pracovat mělo. Manažerka obchodu, která se mi snažila namluvit, že to, co jsem udělala, je špatně... a já jí dokázala pravý opak. To, co udělala ona, ze své pozice, to byl naprostý omyl... A to jsem se tam chtěla nechat zaměstnat...   Ani náhodou, neměla bych nervy na to, že vedoucí pracovnice narve zboží někam, kam absolutně nepatří a ještě se tváří jako největší hvězda. Tak nic.

Fabrika. Ok. Fabrika. Tam to bylo celkem v pohodě, sice člověk jede u pásu, že neví, která hodina bije, ale budiž. Jsem celkem zručná na ruce, takže jsem si nijak nestěžovala, přestože jsem měla ruce oteklé od prstů až po loket. Zdravotní prohlídka závodní lékařkou - do další fabriky. Tentokrát do montovny. Záda - předkloňte se, do strany, na druhou stranu, prohmatání kotníků... Fajn, super. Akorát se mě nezeptala na brýle, které nosím, jen konstatovala, že je to práce na oči hodně náročná. Chápete to? Nejde to pochopit, že? Jistěže ne, do tří týdnů jsem byla pryč, to se prostě nedalo zvládnout. Jehličky o délce tří milimetrů s průměrem sotva milimetr navlékat na kabely... 

Tak nic, byla jsem zase nějaký ten den doma, náhodně jsem přišla k práci uklízečky, neměli problém s tím, že chci pracovat na živnostenský list, jelikož jsem měla i další aktivity. Sotva se blížil konec roku, ani nevím, jak mne to napadlo, zadala jsem si inzerci merchandising,  no vyjížděly na mne nabídky typu jako obchodní asistent Brno, Praha...

Bylo po dovolené. Sice jsem začala jen zlehka, určila jsem si co a jak, a to jak ten týden před svátky, tak mezi nimi, ale když mi šéf říkal: „No, nevím, jestli děláte dobře.“, tak jsem mu řekla, že ale já vím, tu práci znám, tu práci umím a tu práci miluji a nehledě na to, finančně na tom budu o.... lépe. Nechápal asi. No, a něco podobného mi říkal kolega, kterého asi po šesti letech vyhodili. Já jsem zase ta spokojená, usměvavá, zatraceně praštěná ženská, kterou baví její zodpovědná práce a jen tak se před něčím nezastaví. Kocoura překračuji pořád...

Vikitorie - čtenářka
ChytráŽena.cz