V sobotu Úterý

Před třemi lety jsme si užívali prodloužený víkend v Peci pod Sněžkou. V malém hotelu byl na chodbě hostům k dispozici koutek s několika knihami a časopisy. Ráda jsem této možnosti využila a po několika časopisech sáhla. Nebyly to žádné drbárny, ale drahé a kvalitní časopisy o cestování, bydlení, kultuře a podobně. V jednom z nich mi padl do oka poetický obrázek malého městečka s názvem Úterý. Přečetla jsem celý článek a do fotografie se zamilovala. Umínila jsem si, že jednou se sem podívám. A tak se taky stalo...

S odstupem těch pár let jsme si minulou sobotu s manželem konečně udělali výlet do Úterý. Zima je sice jiná roční doba než na fotografii, kterou jsem celou dobu nosila v hlavě, ale to nás nemohlo odradit. Počasí bylo ten den docela ukázkové a mě už by doma nikdo neudržel ani párem volů, jak říkávala moje babička.

Městečko Úterý spadá pod okres Plzeň-sever, což rozhodně není z našeho bydliště malá vzdálenost. Proto jsme si předem pečlivě naplánovali i několik zastavení na dalších zajímavých místech.

Co se týká severního Plzeňska, rozhodně doporučuji navštívit barokní poutní areál Mariánská Týnice - leží nedaleko Kralovic, necelých čtyřicet kilometrů severně od Plzně. Poutní kostel Zvěstování Panny Marie, budova cisterciáckého probošství a ambity s freskovou výzdobou byly postaveny v letech 1711 - 1768 podle plánů významného architekta Jana Blažeje Santiniho. Celý areál od zrušení kláštera v roce 1785 chátral (v roce 1920 byl už v tak havarijním stavu, že se dokonce zřítily části kostela) a nebýt toho, že tu od roku 1952 sídlilo regionální muzeum, zřejmě by byl odsouzen k zániku. Teprve po revoluci se postupně začalo s větší rekonstrukcí a dnes (díky loňskému zápisu Mariánské Týnice mezi národní kulturní památky a tím pádem získání dotací z Evropské Unie) probíhá unikátní dostavba východního ambitu. Dostavba tohoto ambitu a kaplí probíhá podle Santiniho původních - tedy 300 let starých - plánů a měla by být dokončena příští rok. I v době naší návštěvy tu probíhal čilý stavební ruch a dovnitř jsme se bohužel nedostali, protože od listopadu do března je tu o víkendech zavřeno. Areál jsme si tedy prohlédli alespoň zvenku a pročetli jsme informační tabule. V prostorách kláštera sídlí Muzeum a galerie severního Plzeňska. Věříme, že se toto kdysi slavné západočeské poutní místo brzy opět dočká lepších časů – všechno tomu naštěstí nasvědčuje.

Z Mariánské Týnice jsme po pár minutách cesty přijeli do městečka Manětín. Byl by hřích se tady alespoň na krátký čas nezastavit. Oproti naší poslední návštěvě zámku před několika lety je vidět, že náměstí s barokním kostelem se dočkalo rekonstrukce a je výrazně malebnější. Možná k tomu přispěla i stále větší obliba svateb, které se na manětínském zámku a v přilehlém parku pořádají.

Odtud už jsme pokračovali rovnou do Úterý, které má přes svou velikost překvapivě statut města. Místo je pojmenované podle trhů, které se tu konaly právě v úterý. Přesný rok založení není známý, ale stalo se tak někdy v 11. století. Město má zajímavý znak: havrana se zlatým prstenem v zobáku a nad ním paroží s hraběcí korunkou. Podle pověsti osadu založili němečtí horníci – když jeden z nich zabloudil v lese a unavený usnul, zdálo se mu o nalezišti zlata. Poté se probudil, uviděl havrana se zlatým prstenem v zobáku a sledoval jeho let. V jednom místě havran prsten upustil. Tam, kde prsten dopadl, horník kopnul do země a našel zlatonosnou horninu. A základy osady byly na světě...

Úterý má za sebou historii, ve které nechyběly požáry, povodně, období strádání a nedostatku. Po II. světové válce byla většina zdejších německých obyvatel odsunuta a město se tak téměř vylidnilo. Řada opuštěných domů musela být v 50. letech dokonce zbourána. Naštěstí krásu tohoto místa objevili v 60. letech chalupáři a středověké městečko v malebném údolí Úterského potoka mohlo žít dál. Nového rozvoje se dočkalo teprve po revoluci, ale i dnes tu bohužel najdete řadu chátrajících budov (například i původní historickou radnici). Na jejich záchranu můžete přispět na účtu veřejné sbírky. Malé náměstí s renesanční radnicí a opravenými hrázděnými domy je od roku 1992 památkovou zónou.

Krása zdejšího kraje učarovala i filmařům: Úterý si „zahrálo“ například v seriálu Zdivočelá země. V dnešní době tu žije údajně jen kolem 300 obyvatel. My jsme tu žádný turistický ruch nezaznamenali a stejné nebo v lepším případě hodně podobné je to prý i v turistické sezóně. Poseděli jsme u oběda v místní hospůdce nedaleko kostela sv. Jana Křtitele, prošli si uličky a ulice kolem centra městečka a pak se ještě vydali naučnou stezkou do kopce k barokní kapli sv. Václava, která je postavena naproti obecnímu hřbitovu (v roce 1749 nahradila původní stejnojmennou dřevěnou kapli). Po cestě z náměstí u odbočky ze silnice na lesní cestu stojí na místě starších božích muk pěkná pseudorománská kaplička z roku 1912. Cestou nahoru se nám odkrýval krásný výhled na městečko. Poblíž kaple roste staletá lípa a na lavičce si můžete odpočinout, kochat se přírodou a rozjímat...

V okolí Úterý je toho hodně k vidění: Mariánské Lázně, Konstantinovy Lázně, klášter premonstrátů Teplá, zámek Bezdružice... My jsme tedy zvolili ještě klášter Teplá a přes další klášter Kladruby už jsme mířili domů, protože den se rychle chýlil ke konci. Byl to den náročný, ale krásný. Náš sobotní výlet do Úterý jsme si opravdu užili!

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete