Tramvajový provoz v Praze je zárukou, že vás něco nebo někdo vytočí zaručeně ještě než stačíte vystoupit. Psi bez košíku a kolem několik prázdných sedaček v přeplněném voze. Toto rovněž platí pro neumyté spoluobčany, alkoholiky, bezdomovce. Vyhlášená linka je tramvaj číslo 22, kterou milují kapsáři.

Je to víceméně jedna z mála možností, jak dojet z centra na Pražský hrad. Proto se tam najde dost cizinců, kteří se kochají pohledem na Národní divadlo, kavárnu Slávii, řeku Vltavu, Karlův most a spatřivše siluetu Pražského hradu s nepřehlédnutelným Chrámem svatého Víta ani necítí, jak se pomalu jejich peněženka přesouvá kamsi jinam. Většinou do vozu nastoupí skupina několika snědých korpulentních dam, které svými vnady vepředu i vzadu vytvoří dojem tlačenice, a ani necítíte, že vám kdosi rozepnul kabelku, otevřel batoh nebo povytáhl něco z tašky. Ve skupince je vždy někdo mrštný, komu   ukradenou věc rychle předají, a ten s ní snadno a rychle uteče.

Ovšem ani v metru se cestujícím klany chmatáků nevyhýbají. Obzvlášť nebezpečnými místy jsou stanice Florenc s autobusovým nádražím, I. P. Pavlova, kde podle statistik projde nejvíce lidí vůbec, a Muzeum s Můstkem, což jsou přestupové stanice, kde se vyskytuje nejvíce cizinců. Mně osobně nejvíce vytočí, když dlouho nejede žádná tramvaj, potom přijede úplně plná, do které nastoupí nekonečný ostrůvek lidí, že se nedá dýchat. Hned potom jedou dvě prázdné tramvaje, což se stává často v zimě. Někdy se stane, že už už chcete vystoupit, když se ozve od pána připomínající zamračeným výrazem lidové milice: "Kontrola jízdenek".

Když zamířím hned ke dveřím, vyvolám v něm dojem černého pasažéra, který chce utéci. Když způsobně počkám, hrozí, že nestihnu vystoupit. Vytahuji tedy OpenKRAD, aby všichni viděli, že já tu vytunelovanou potvoru mám. Vtom se ke mně řítí soudruh revizor a míjí přitom 140kilového mladíka, který rychle přibyl v rychlých občerstveních a rozhodně by rvačka s ním nestála za to. Pro jistotu mu dělá doprovod pes bez košíku.

Nekontroluje ani partu cikánů, kteří by svými pupky nebohého revizora skřípli tak, že by ani nemohl vyndat odznak. Dříve se odznak dostával za nějaký špičkový výkon, dnes ho dostanete, když začnete buzerovat lidi, kteří se vrací z práce. Kdyby kontrolovali všechny, bezdomovce i vypasené týpky s rotvajlery bez košíku, určitě by pro ně mělo pochopení více spoluobčanů.

A mimochodem, už jste viděli někdy revizora s úsměvem? Asi by se měli poučit od průvodčí ve vlaku. Tam se také přeci kontrolují jízdenky, ale s přátelskou atmosférou a s úsměvem.