Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Vánoční ples

16. 12. 2018 | Vaše příběhy

Je to už několik let, kdy jsme se s přítelem chtěli zúčastnit vánočního plesu. Vstupenky jsme měli už koupené, když přítele odvezla sanitka do nemocnice s akutním zánětem slepého střeva. Přítel Martin musel na operaci a termín plesu se blížil. Aby vstupenky nepropadly, nabídl se můj bratranec Karel, že mě na ples doprovodí. Souhlasila jsem. Karel má své luxusní Audi, kterým nás na zábavu vezl, a je navíc abstinent, a tak jsme nemuseli řešit ani náhradního řidiče.

Součástí plesu byla i bohatá tombola. A protože sponzorem plesu byl místní svaz chovatelů koz, byly i dárky v tombole směřovány tímto směrem. Byly zde domácí kozí sýry, jogurty a další výrobky z kozího mléka a první cenou byla dokonce živá koza.

„Co bych dělala s kozou v paneláku?“ lámala jsem si hlavu.

Ale můj přítel, který bydlí sice ve městě, ale v baráčku, hned navrhl řešení.

„Můžeš ji nechat u mě. Budeš tak mít důvod být u mě častěji.“ Přítel choval už dvě ovce a několik slepic a místa měl kolem baráku dost.

„Já stejně nevyhraji ani ten sýr,“ zhodnotila jsem situaci a dívala se na vstupenky. Jedna měla číslo 0001 a druhá 0002. Taková čísla určitě nevyhrají.

Když jsme na ples s Karlem jeli, můj přítel ještě ležel v nemocnici. Měli ho domů pustit až za dva dny. Zábava na plese ubíhala, líbilo se tam mně i Karlovi. Až k ránu došlo k losování lístků a rozdělování cen z tomboly. Už byly rozdány všechny ceny, jen strakatá koza za oponou stále čekala na svého nového majitele. Nervózně mečela a já už chtěla říct Karlovi, že jedeme domů, v tombole jsme, jako vždy štěstí neměli. Když tu najednou, nešálil mě sluch, vyřkl muž na pódiu číslo jedné mé vstupenky.

„Karle, slyšela jsem dobře? Říkal ten pán 0002?“ Karel nervózně přitakal.

Jako opařená jsem šla na pódium. Muž mi předal lano, na jehož konci byla přivázaná strakatá chudinka, která musela čekat právě na mě celý ples. Pán mi pak nabídl, že v případě, že nebudu mít kam kozičku dát, může si ji spolek opět odkoupit. Karel s úsměvem pokyvoval, ať přesně to udělám. Mně se zdálo hloupé něco vyhrát a ihned to zpeněžit. Vzpomněla jsem si na přítele. Měl rád svá zvířátka, která už doma měl, a jistě by kozičku přivítal. S poděkováním jsem odmítla. Koza zůstala pro přítele.

„Jsem zvědavý, jak ji asi dovezeš domů,“ bručel Karel. „A usteleš jí na balkoně?“

Domů jsme ale nejeli. Bylo domluveno, že přespíme u přítele a až si odpočineme, teprve pojedeme domů, protože následující den jsem musela do práce. Měla jsem klíče od přítelova domu, zbývalo jen dopravit tam kozu.

„Budeme ji muset naložit do auta,“ řekla jsem.

„Do mého auta? Do mé nové Audiny? Zapomeň!“ Karel to řekl tak důrazně, že nebylo pochyb, že to myslí vážně.

„Jak ale kozu převezu? To mám jít takto za svítání v mrazu s kozou těch patnáct kilometrů pěšky?“

„Vem si taxíka!“

Téměř hodinu jsem obvolávala všechny možné taxislužby a sháněla převoz pro kozu. Už to vypadalo, že se mi to podaří. Jeden majitel taxislužby měl větší auto upravené pro převoz objemnějších zavazadel. Měl ho ovšem nyní mimo republiku. Ostatní taxislužby převoz kozy odmítly.

„Nedá se nic dělat, musíme ji převézt tvým autem,“ řekla jsem Karlovi a z kuchyně kulturního střediska, kde se ples konal, jsem přinesla několik rolí umělohmotného ubrusu.

„Tím vysteleme zadní část auta, kozičku tam umístíme, podívej, ona už málem spí. Ani o ní nebudeš vědět.“

Ač Karel nesouhlasil, pomohl mi s vystláním sedaček. Zbývalo nacpat do auta kozu. Ta se bránila, seč mohla. Doteď ospalá koza náhle ožila, kopala kolem sebe a snažila se nás nabrat na miniaturní růžky. Nakonec jsme ji do auta dostali. Usedla jsem na přední sedadlo vedle Karla a zavelela: „Jedém!“

Kozičce se to ale nelíbilo. Nervózně mečela a hlavou narážela do okénka automobilu.

„Vždyť mi to poškrábe! Buď bude mít hlavu venku, nebo půjde pěšky,“ rozhodl Karel.

Zastavili jsme a stáhli zadní okénko. Koze jsme vystrčili hlavu ven.

„Nafouká jí do uší a ohluchne,“ bála jsem se.

„A hluchou kozu by Martin nechtěl?“ ptal se Karel.

„Hluchou kozu nechci já. Bude sice žít u Martina, je to ale má koza,“ upozornila jsem a narvala koze na hlavu čepici. Naštěstí jsem měla takovou tu s třásněmi po bocích, které připomínaly culíky. Aby koze čepice z hlavy nespadla, svázala jsem dva postranní culíky a udělala jí pod bradou krásnou mašličku.

„Jestli nás potkají policajti, budeme mít co vysvětlovat,“ sykl Karel. To jsem věděla i já. Bílá naleštěná Audina, v ní dva společensky oblečení pasažéři a jedna koza v čepici s mašlí z culíků pod bradou. Nicméně jsem se tomuto obrázku zasmála, a jelo se dál.

Po pár kilometrech kozu omrzelo dívat se z okna a hlavu prostrčila zpět do auta. Nyní už nemečela, protože ji zaujal reproduktor v zadní části auta. I jala se ho prozkoumávat.

„Ta koza mi ten reprák sežere!“ otočil se zprudka Karel po koze.

„Buď v klidu a dívej se na cestu, nebo zabiješ nás i kozu. To bude teprve titulek v černé kronice,“ upozornila jsem Karla.

„Nenechám si od tvé kozy sežrat vybavení auta,“ zařval Karel a napadlo ho pustit nahlas hudbu právě do reproduktorů. Koza se tak lekla, že se po…. Auto v okamžiku prošpikoval silný zápach.

„Tak to je konečná. Co teď s tím budu dělat?“ Karel zastavil a s hrůzou zíral na hromadu, kterou koza vytvořila na vrstvě plastových ubrusů. Karel hrubě vytáhl kozu z auta ven, popadl to, co koza v autě zanechala, zabalil to vše do obřího rance a vhodil do nedalekého kontejneru. Byli jsme totiž už na kraji města, kde Martin bydlí.

„A zbytek si ty a koza dojdete.“

„To nemyslíš vážně. Mám jít ve večerních šatech, v lodičkách na podpatku s kozou na provázku přes město?“ Dívala jsem se zoufale na bratrance.

„Nemusíš. Ale kozu tady necháš!“

„To ani náhodou!“ A bylo rozhodnuto. Karel dupl na plyn a byl pryč. Mě s kozou nechal na krajnici. Koza měla stále na hlavě mou čepici. Byla mi zima, a tak jsem sundala čepici koze a narvala si ji sama na hlavu. K Martinovu domku to byly necelé tři kilometry. Klopýtala jsem s kozou na provázku probouzejícím se městem. Naštěstí většina obyvatel ještě spala. Koze se procházka nejspíš líbila. Zastavovala se, aby prozkoumala okolí, vesele poskakovala a vůbec ji netrápilo, že mě v lodičkách příšerně bolí nohy.

Když jsme dorazily do domečku, musela jsem nejdříve ubytovat kozu. Dala jsem jí čerstvou vodu, a protože jsem nevěděla, co taková koza vůbec žere, strčila jsem ji k ovcím. Jejich žrádlem snad nepohrdne. To se ale ovcím nelíbilo. Musela jsem ty tři rozdělit. Tolik jsem toužila po spánku, já ale upravovala v brzkých ranních hodinách chlívek. Naštěstí měl Martin v kůlně staré vyřazené dveře, které nedávno měnil za nové. Jedny jsem přitáhla do chlívku, vzpříčila jsem je mezi laťkami ohrádky a vytvořila tak dva menší výběhy. Do toho většího jsem nacpala ovečky, v menším jsem ubytovala kozu. Konečně jsem mohla jít spát. Trápilo mě ale, co bude další den. To byla sice neděle, já ale měla směnu a Martina měli pustit z nemocnice až v pondělí. Kozu jsem samotnou v domku nechat nechtěla. Hodinku jsem se prospala, a když už bylo asi osm ráno, zavolala jsem do práce a vzala jsem si den dovolené.

Když se Martin vrátil z nemocnice, čekal ho v chlívku krásný vánoční dáreček. Kozička si na nový domov zvykla, ovečky si zvykly na kozičku a já nikdy nezapomenu na to, jak jsme putovaly ranním městem k Martinovi. Myslím, že ani Karel na onen ples nikdy nezapomene.  


čtenářka
ChytráŽena.cz
Příběh vyšel také v tisku.


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Vánoční ples:

Vánoční ples
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Moc pěkná příhoda Smajlík máte na co vzpomínat Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Tento příběh se mi moc líbil a pobavilSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Beránek