Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
pondělí 23.10. 2017
Dnes má svátek Teodor
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Ve školce stojí mé dítě stranou

9. 08. 2011 | Výchova
„On se moc nezapojuje, spíš jen tak pozoruje zpovzdálí,“ sdělila mi paní učitelka pár dní po Adámkově nástupu do školky. „A nikomu neřekl, jak se jmenuje, až maňáskovi to prozradil,“ dodala. Nikterak mě tím nepřekvapila, zato mě právě zmínkou o maňáskovi přesvědčila, že můj syn je v dobrých rukou.

A protože jsem byla doma s mladší dcerou, domluvili jsme se na volnějším tempu Adámkovy adaptace – zpočátku chodil domů „ze zahrady“, tedy před obědem, asi po dvou týdnech se dočkal tolik oblíbeného odchodu domů „po O“ a první spaní ve školce okusil až po měsíci, ačkoli po něm upřímně toužil od prvního dne. Od batolecího věku měl náš syn děti rád, ale ke společné hře nenacházel odvahu. Na pískoviště se odvážil až ve chvíli, kdy všechny děti odešly. A jakmile se objevili další potenciální stavitelé báboviček, utíkal do bezpečí rodičovské náruče, odkud dění na písku pozorně sledoval. Když po chvíli pískoviště osiřelo, do puntíku přesně zopakoval počínání dětí, jež před chviličkou odešly. Stejně se choval například v cukrárně s dětským koutkem – pokud jsem neseděla na dosah a aktivně si s ním nehrála, neodvážil se sáhnout třeba po autíčku, natož se přiblížit k miniaturní skluzavce.

Ve školce stojí mé dítě stranouDěti jsou bytosti křehké, čisté, překvapující. To, že nastupují do školky právě ve třech letech, má svůj důvod – právě to je podle psychologů věk, kdy jsou schopné zapojit se do kolektivu, kdy jsou ochotné spolupracovat, hrát si společně s vrstevníky. Pokud se tak ale neděje, není důvod k panice – každé dítě se vyvíjí a dozrává svým tempem, některé zkrátka potřebují k socializaci více času. Dopřejme jim ho s vědomím, že dříve či později ten první krok ke společnému budování hradu z písku učiní, vždyť člověk je přirozeně tvor společenský. I Adámek se jednoho dne osmělil a dnes ve školce rozhodně nestojí opodál, naopak, umí pro ostatní děti vymyslet a zorganizovat třeba hru na rytíře nebo na piráty.

Už od narození jsme všichni součástí nějakého kolektivu – zprvu je jím rodina, později například skupina dalších dětí na plavání či cvičení kojenců. V kojeneckém věku však děti nejsou schopny navázat bližší sociální vazby typu přátelství, tady musí být aktivní rodiče. Nicméně už od prvního vědomého setkání s kolektivem, například na onom pískovišti, je můžeme postupně naučit pravidla společného soužití. I dvouleté dítě zvládne půjčit druhému hračku, nikoho nebít a nenechat se bít, nesypat jiným dětem písek do vlasů, hrát si společně, může vnímat radost z kontaktu s jinými dětmi. Jednoduše řečeno, dítě má mít zkušenost s dětmi, proto je vhodné, abychom své potomky do kolektivu vodili. Potřebují si osvojit další sociální role, uplatnit se v různých situacích. Samozřejmě, že se setkají i s jedinci, jimž nikdo žádné mantinely nenastavil. Ovšem i to může být v procesu učení prospěšné. Pokud se už přihodí, že některé z dětí prohlásí, že s vaším potomkem si nebude hrát, protože nemá triko se Spidermanem, nechce jiným dětem půjčit lopatičku, vyplazuje na ostatní jazyk a usilovně rozšlapává veškeré bábovičky, můžeme toho využít k nácviku obranných reakcí. Je-li takto totiž odstrkováno nesmělé dítko, je více než pravděpodobné, že si v takové situaci nebude umět poradit. Je na nás, abychom mu vysvětlili, jaký je rozdíl mezi legrací a zlomyslností, vypůjčením a krádeží, nehodou a schválností, stejně jako co a proč má v určité situaci říct nebo udělat.

Nezapomínejme rovněž na fakt, že děti se nejvíc naučí příkladem – napodobují nás a naše chování v různých situacích. A mají rády naše vyprávění – i naše zážitky z dětství můžou našim potomkům usnadnit cestu.


Zdroj: MojeChytreDite.cz
Autorka: Mgr. Iveta Vaisová

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj


Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
pre niekoho je ťažké si získať pozornosť a kamarátov
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Zlaťáky