Ve Švandově divadle vznikají Popeláři, špinavý muzikál o čistotě

Původní český muzikál Popeláři s hudbou Romana Holého, frontmana skupiny Monkey Business a kapely J.A.R., připravují ve  Švandově divadle: premiéra bude 7. března 2015, režíruje Dodo Gombár. Ten společně s Romanem Sikorou a Romanem Holým napsal hru přímo pro tuto smíchovskou scénu.

Industriální mirákl v chytlavém rytmu funky vypráví o čisté lásce, o třídění odpadu, ale i o žánru jménem muzikál. A také o snu, který má asi každý malý kluk – protože snad každý malý kluk se touží alespoň na chvíli stát popelářem…

Ústřední pětici v „muzikálu po našem“ ztvární Miroslav Hruška, Robert Jašków, Patrik Děrgel, Tomáš Pavelka a Tomáš Červinek, dámskou část souboru zastupuje Klára Cibulková, Zuzana Onufráková, Andrea Buršová a Réka Derzsi. Ti všichni se teď chystají na to, jak v Popelářích ukáží i svůj hudební a pohybový talent – a také smysl pro nadsázku, protože postavy budou tentokrát nejen hrát, ale je i s odstupem komentovat.

„Diváci se mohou těšit na pět popelářů, ale i na třináct písní, taneční čísla a všechno, co ke správnému muzikálu patří,“ říká dramaturgyně Lucie Kolouchová. Podle ní si ale Popeláři na muzikál zároveň zahrají – muzikálová pravidla se tu budou ctít a plnit, aby se občas s chutí porušila.  „V činoherním provedení se na tenhle nablýskaný žánr podíváme s podobným zájmem a nadhledem, jako si posvítíme na  romanticky ušpiněný svět odpadků a jejich ranních svozů,“ dodává dramaturgyně k nové hře, v níž se jevištní prostor stane místem plným zázraků.

Odpad se tu mění v poklad, scénu ozdobí staré dobré mikrofony na stojanech a nad tím vším budou krásně svítit Hradčany…

Anketa s tvůrci a herci muzikálu Popeláři:

Chtěl jste být jako kluk popelářem?

Roman Holý:  Ano. V mojí generaci chtěli být kluci buď popeláři, nebo kosmonauti, tak jsem chtěl být obojí.

Miroslav Hruška: Když jsem byl kluk, tak ještě kuka vozy nebyly, tehdy byl v popelnicích opravdu popel a vozil se na vozech, někdy ještě i s koňským pohonem. Takže to povolání nevypadalo tak, jak dneska. Já chtěl být inženýr, bylo to ve slabikáři a znělo to skvěle.

Robert Jašków: Jako dítě jsem hrozně chtěl být popelář. Tehdy byly jen ty kovové popelnice, bydlel jsem v Peci pod Sněžkou a děsně jsem popelářům záviděl, že jezdí těmi kopci. Tak jsem jim pomáhal, přikuloval jsem popelnice před barák a oni mě za to pak vozili na stupátku. To byla krása.

Patrik Děrgel: Jasně, že jsem jako malý kluk chtěl být popelářem! Kdo by nechtěl? Touha vyskočit si na stupátko byla tehdy veliká…  A víte, že jsem si to už i zkusil? Při natáčení filmu Martin a Venuše si moje postava právě tenhle sen splnila – a já zjistil, že to není žádná legrace, vyskočit na stupátko tak, aby to člověku neuklouzlo a udržel se tam. Ale i tak to byl bezvadný pocit.

Tomáš Pavelka: Popelář jsem nikdy být nechtěl. Chtěl jsem být papež.

A co na to režisér, Dodo Gombár?: Spíš než popelářem jsem chtěl být námořníkem….