Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 19.10. 2017
Dnes má svátek Michaela
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Večerní procházka

20. 02. 2015 | Vaše příběhy

Zdravím vás, milé dámy, bojíte se rády? Pánové jsou jistě v klidu, vždyť jsou to právě oni, kdo mají své křehké protějšky a něžné květinky bránit a ochraňovat. Tak ruku na srdce, která z vás je tak statečná, že se nebojí třeba potmě do sklepa či na půdu. Fantazie, jak je známé, funguje v každém věku a takový stín může představovat ledaco. Já se přiznám bez mučení, hrdina teda nejsem a fantazii mám bujnou. I když bát se a bát se je rozdíl! Když jsem doma sama a venku je ještě světlo, ráda si pustím na DVD nějaký horor nebo kriminální příběh – to se bojím ráda. Pokud to je teda inteligentní podívaná a ne nějaké zombie (to není můj styl, přijde mi to jako nesmysl). Ráda mám skutečné případy. Nebo duchovno, nad tím se člověk zamyslí a zapřemýšlí.

Ale jak je venku tma a já musím někam vylézt, třeba jen přes ulici k sousedce, když světla nesvítí, tak se hned zapojí představivost a je zle. Nakonec tam dojdu a v pořádku i domů, ale nestačím se divit, jak se umím vyhukat a mozek, než by mi to vyvrátil, tak to vypadá, že se mnou souhlasí. Zajímavé je, že v mládí jsem chodila z diskotéky domů i čtyři kilometry, kousek i kolem lesa a nebála jsem se. Nejspíš v mládí není člověk na sebe tak opatrný jako teď.

večerní procházkaJednou v sobotu za mnou přišla kamarádka Veronika, nějak se jí podařilo mě přemluvit jít s ní navečer na procházku. Jen tady, projít se po vesnici, podívat se na rozestavěné a nové domečky a zavzpomínat na časy minulé, krásné a klidné. Proč ne? Měla přijít ve čtyři, ale volala, že se zpozdí. Vykročily jsme chvíli před pátou, to už se začalo stmívat. Nešly jsme dlouho a narazily jsme na naši společnou známou a ta nás pozvala domů. Příjemně jsme si popovídaly, zavzpomínaly, daly si kávičku a než jsme se nadály, bylo půl sedmé. Jelikož jsme nedošly daleko, tak jsme v procházce pokračovaly. Bylo dobré počasí a my se pěkně prošly, zavzpomínaly, kde kdo bydlel a co tady stálo dříve. Není to zase tak dávno, kdy jsem procházela uličkami, ale stále se to mění. Staré domy se bourají a staví se nové, jiné. Obdivovaly jsme rozestavěné i nové domy, co si dnes staví mladí lidé a mladé rodiny. Už to není baráček vedle baráčku, ale každý chce soukromí a kolem stavby spoustu prostoru a kamennou zídku.

Tak jsme prošly tři ulice a pomalu se vracely a já začala mít ten zvláštní pocit kolem žaludku. Už byla tma a světla ještě nesvítila. Měsíc sice krásně svítil, ale já se začínala bát. Snažila jsem se na to nemyslet a dál se bavila s kamarádkou. Procházely jsme kolem potoka, spousta keřů a stromů jej lemují. Všude samý stín. Chtěla jsem projít vedlejší uličkou, kde nebylo tolik porostu, ale Verča trvala na svém, že půjdeme tudy. Asi v polovině cesty jsme se daly do rozebírání svých manželů. Jejich zvyků i zlozvyků a životem s nimi. Jak to tak bývá, shodly jsme se, že všichni chlapi jsou stejní, ale neměnily bychom! Najednou jsme zaslechly nějaké kroky, které se blížily z druhé strany potoka. Viděly jsme v pološeru mužskou postavu a zdálo se nám, že slyšíme, jak šeptá: Veroniko. Podívaly jsme se s Verčou jedna na druhou a krve by se v nás nedořezal. Zase opakoval její jméno a pomalu se blížil přes most. Stály jsme jako přikované a tiskly jsme se k sobě. Když byl od nás asi deset metrů a já ji chtěla táhnout rychle pryč, tak zařvala: Petře, ty debile!

Byl to její manžel, který měl o ni strach, když se dlouho nevracela a šel jí naproti. Nebudu vám, drahé dámy, popisovat, co se ve mně odehrávalo, ale je mně nad slunce jasné, že i když všechno dobře dopadlo, já prostě na procházky budu chodit POUZE ve dne a to i s Veronikou.


BADAČA - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Večerní procházka:

Večerní procházka
Večerní procházka
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Jani tak jsme 2 také se nebojím a můžu jít sama je to asi tím,že jsme bydleli na samotě.
Obrázek uživatelky
profil
Tak já strašpytel jsem a velký už od mala...
Přiznám se,že bych se taky bála...Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
TAK TO JÁ BYCH SE TAKY BÁLA,KDYŽ BY NESVÍTILO SVĚTLOSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
SmajlíkSmajlík
Já nejsem strašpytel i do lesa jsem chodila sama, Smajlík Smajlík když muž ještě pracoval.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles