Velký roční horoskop na rok 2018Velký roční horoskop na rok 2018 Pěvecká show SuperStar 2018 zná své porotcePěvecká show SuperStar 2018 zná své porotce Velikonoční beránek nejoblíbenější receptyVelikonoční beránek nejoblíbenější recepty Robinsonův ostrov - pravidla pro rok 2018Robinsonův ostrov - pravidla pro rok 2018
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Neděle 25.02. 2018
Dnes má svátek Liliana
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Večerní procházka

20. 02. 2015 | Vaše příběhy

Zdravím vás, milé dámy, bojíte se rády? Pánové jsou jistě v klidu, vždyť jsou to právě oni, kdo mají své křehké protějšky a něžné květinky bránit a ochraňovat. Tak ruku na srdce, která z vás je tak statečná, že se nebojí třeba potmě do sklepa či na půdu. Fantazie, jak je známé, funguje v každém věku a takový stín může představovat ledaco. Já se přiznám bez mučení, hrdina teda nejsem a fantazii mám bujnou. I když bát se a bát se je rozdíl! Když jsem doma sama a venku je ještě světlo, ráda si pustím na DVD nějaký horor nebo kriminální příběh – to se bojím ráda. Pokud to je teda inteligentní podívaná a ne nějaké zombie (to není můj styl, přijde mi to jako nesmysl). Ráda mám skutečné případy. Nebo duchovno, nad tím se člověk zamyslí a zapřemýšlí.

Ale jak je venku tma a já musím někam vylézt, třeba jen přes ulici k sousedce, když světla nesvítí, tak se hned zapojí představivost a je zle. Nakonec tam dojdu a v pořádku i domů, ale nestačím se divit, jak se umím vyhukat a mozek, než by mi to vyvrátil, tak to vypadá, že se mnou souhlasí. Zajímavé je, že v mládí jsem chodila z diskotéky domů i čtyři kilometry, kousek i kolem lesa a nebála jsem se. Nejspíš v mládí není člověk na sebe tak opatrný jako teď.

večerní procházkaJednou v sobotu za mnou přišla kamarádka Veronika, nějak se jí podařilo mě přemluvit jít s ní navečer na procházku. Jen tady, projít se po vesnici, podívat se na rozestavěné a nové domečky a zavzpomínat na časy minulé, krásné a klidné. Proč ne? Měla přijít ve čtyři, ale volala, že se zpozdí. Vykročily jsme chvíli před pátou, to už se začalo stmívat. Nešly jsme dlouho a narazily jsme na naši společnou známou a ta nás pozvala domů. Příjemně jsme si popovídaly, zavzpomínaly, daly si kávičku a než jsme se nadály, bylo půl sedmé. Jelikož jsme nedošly daleko, tak jsme v procházce pokračovaly. Bylo dobré počasí a my se pěkně prošly, zavzpomínaly, kde kdo bydlel a co tady stálo dříve. Není to zase tak dávno, kdy jsem procházela uličkami, ale stále se to mění. Staré domy se bourají a staví se nové, jiné. Obdivovaly jsme rozestavěné i nové domy, co si dnes staví mladí lidé a mladé rodiny. Už to není baráček vedle baráčku, ale každý chce soukromí a kolem stavby spoustu prostoru a kamennou zídku.

Tak jsme prošly tři ulice a pomalu se vracely a já začala mít ten zvláštní pocit kolem žaludku. Už byla tma a světla ještě nesvítila. Měsíc sice krásně svítil, ale já se začínala bát. Snažila jsem se na to nemyslet a dál se bavila s kamarádkou. Procházely jsme kolem potoka, spousta keřů a stromů jej lemují. Všude samý stín. Chtěla jsem projít vedlejší uličkou, kde nebylo tolik porostu, ale Verča trvala na svém, že půjdeme tudy. Asi v polovině cesty jsme se daly do rozebírání svých manželů. Jejich zvyků i zlozvyků a životem s nimi. Jak to tak bývá, shodly jsme se, že všichni chlapi jsou stejní, ale neměnily bychom! Najednou jsme zaslechly nějaké kroky, které se blížily z druhé strany potoka. Viděly jsme v pološeru mužskou postavu a zdálo se nám, že slyšíme, jak šeptá: Veroniko. Podívaly jsme se s Verčou jedna na druhou a krve by se v nás nedořezal. Zase opakoval její jméno a pomalu se blížil přes most. Stály jsme jako přikované a tiskly jsme se k sobě. Když byl od nás asi deset metrů a já ji chtěla táhnout rychle pryč, tak zařvala: Petře, ty debile!

Byl to její manžel, který měl o ni strach, když se dlouho nevracela a šel jí naproti. Nebudu vám, drahé dámy, popisovat, co se ve mně odehrávalo, ale je mně nad slunce jasné, že i když všechno dobře dopadlo, já prostě na procházky budu chodit POUZE ve dne a to i s Veronikou.


BADAČA - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Večerní procházka:

Večerní procházka
Večerní procházka
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Jani tak jsme 2 také se nebojím a můžu jít sama je to asi tím,že jsme bydleli na samotě.
Obrázek uživatelky
profil
Tak já strašpytel jsem a velký už od mala...
Přiznám se,že bych se taky bála...Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
TAK TO JÁ BYCH SE TAKY BÁLA,KDYŽ BY NESVÍTILO SVĚTLOSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
SmajlíkSmajlík
Já nejsem strašpytel i do lesa jsem chodila sama, Smajlík Smajlík když muž ještě pracoval.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles