V červnu se základní školy otevřely také pro II. stupně, což navazuje na postupné rozvolňování vládních opatření. Ty byly z kraje března zavedeny, aby omezily šíření epidemie koronaviru. Zatímco žáci na I. stupni se mohli vrátit do školních lavic již před 14 dny, u starších dětí je docházka zatím omezená podle možností konkrétních škol a souhlasu rodičů. Jak ale celou situaci vnímají děti?

Průzkum jasně ukazuje, že děti se do školy po 3 měsících těší

V době před koronavirem žáci vždycky rádi žertovali na téma, že jejich nejoblíbenější věcí na škole jsou prázdniny. Ještě na začátku epidemie, kdy nebylo jasné, jestli bude pobyt doma záležitostí dnů nebo týdnů, vítaly děti nucené volno jako zpestření normální výuky. Po 3 měsících už ovšem průzkum ukazuje výrazný posun, 67 % žáků se do školy vyloženě těší. Většinou za to může hlavně odloučení od kamarádů, mezi důvody ale patří také málo pohybu a nedostatek aktivit, které ve škole normálně během dne mají. Na otázku, zda by si stejný domácí režim děti rády zopakovaly i na podzim, odpovědělo 55 % jasné ne, 30 % nad touto možností pouze váhalo, a jenom 15 % by zůstalo dobrovolně doma i po prázdninách. To je celkem překvapivé vzhledem k faktu, že nechodit do školy bylo pro děti vždycky spíše přáním než nepříjemnou představou.
 

Domácí učení je problém, dětem příliš nesvědčí

Co se týče samotného výkladu učiva, u žáků základních škol se ukázala domácí příprava jako problém. I samotní učitelé se již dříve vyjádřili, že mají obavu o dostatečné možnosti rodičů umět dětem látku správně popsat a vysvětlit. Přitom rozhodně nejde o zanedbání povinností. Jak ukazuje průzkum rodiče svým dětem věnovali čas a snažili se pomáhat při společném učení, kontrole úkolů, nebo v případě omezených možností alespoň požádali příbuzné nebo starší sourozence dětí, aby jim zkusili zadání úkolů vysvětlit.

Na vesnicích a malých městech se děti více věnují kroužkům po škole

Výsledek ankety mezi žáky základní školy ukázal i na jeden velký rozdíl. Zatímco téměř u všech otázek děti odpovídaly poměrně stejným podílem, pokud jde o kroužky a aktivity mimo školu, liší se zájmy s ohledem na velikost měst, kde děti žijí. Žáci bydlící na vesnicích a menších městech mají z 80 % své pravidelné mimoškolní aktivity, zatímco děti z velkých měst přiznávají kroužky jenom v necelých 60 % případů. I z tohoto tedy vyplývá, že stesk po škole je často následkem právě nudy a nedostatku zábavy mimo školní lavice.
 

Děti špatně snáší hlavně nedostatek pohybu